Reklama

Reklama

Velvet Havel

(divadelní záznam)
všechny plakáty

Obsahy(1)

Unikátní přímý přenos provokativní hudební inscenace Divadla Na zábradlí u příležitosti prvních narozenin ČT Art. Václav Havel a jeho doba pohledem mladé generace. Nová inscenace Velvet Havel, kterou pro Divadlo Na zábradlí vytvořil Miloš Orson Štědroň, originálním a vtipným způsobem nabourává pomník největšího Čecha naší novodobé historie – Václava Havla. Představení začíná koncem příběhu: Václavovi na márách gratuluje za vydařený pohřeb jeho strýček Miloš a nabízí mu umělecké ztvárnění jeho vlastního života. Filmový magnát Miloš Havel tak i nadále funguje jako elegantní průvodce inscenací. Bez chronologického řádu inscenace vrství scénky opírající se o reálné události, tak zcela fiktivní nereálné výjevy. Se střídáním jednotlivých čísel se mění i hudební motivy, rozkročené mezi rapem a swingem. Jde o osobitý generační pohled a zároveň o provokativní počin, který potěší a možná i popudí obě skupiny – ty, kteří Václava Havla bezmezně milují, i ty, kteří mu neumí přijít na jméno. (Česká televize)

(více)

Recenze (13)

Lilian 

všechny recenze uživatele

Rozhodně jsem se bavila, dokonce jsem si to nahrála a znovu několikrát pustila a bylo to lepší a lepší. Mám ráda věci s písněmi a tady mi prostě sedly, od té doby si pobrukuji Strejda můj byl frajer :-). Marie Spurná je skvělá, zrovna tak jako Miloslav Kőnig, kterého znám z Ta Fantastiky, Petr Jeništa je pro mě rozhodně zajímavý objev. Určitě na to chci jít do divadla a navíc mně to "přinutilo" koupit si životopis Miloše Havla. ()

kolodej1 

všechny recenze uživatele

Nutno tomu přiznat značnou originalitu. Dalším kladem pak byla postava Olgy v podání M. Spurné, tím ovšem klady končí. Ostatní herci za Spurnou výrazně zaostávali. Proč byl vybrán za představitele Václava Havla M. Konig, to mi není jasné. Stejně tak nevím, proč se postavy musely chvílemi hloupě pitvořit, i když se to vůbec nehodilo. Asi si autor myslel, že pak bude legrace. K zasmání tu ovšem nebylo prakticky nic. Zato častá a dlouhá hudební pásma - to byla příležitost k pláči, jak po textové, tak hudební stránce to byla žalostná produkce, na vypnutí televize. Dvě hvězdy je ještě shovívavé hodnocení. ()

Reklama

Randy_Marsh 

všechny recenze uživatele

Nehodnotím divadelní záznam, ale divadelní hru. Bylo by až příliš jednoduché hru odmítnout jako k tématu nicneříkající pohádku o nepraktickém intelektuálovi, povrchní a vršící jedno klišé za druhým. Pro člověka, který od hry čekal větší seznámení s Havlem, sundávání z piedestalu, zpřítomnění doby, kladení nových otázek bude hra nejspíš zklamáním. Znám jen malou část jeho textů, vzpomínky na mediální obraz od devadesátých let do dneška a občas se setkávám s aluzemi na Havla v textech k jiným tématům, ale i tak si dokážu všimnout, že hra, kde Havel v jedné promluvě mluví o tom že napíše Husákovi liebesbrief a zároveň o polské solidaritě (což je chronologicky nesmysl) nemůže po historické, filozofické apod. stránce nic zajímavého říct. Problém je, že hra je zábavná a plná energie - a funguje docela dobře jako kabaret. A dokážu si představit meta rovinu, na které by byla o nemožnosti zpřítomňování historie - snaha o drahou výpravu jako iluze historie versus rapující Karel Veliký nebo tak něco :) PS chtěl bych vidět ty, co s chutí opakují o Havlovi klišé, že šlo o nepraktického snílka, jestli by zvládli zorganizovat polovinu toho co on PPS víc mě baví ta pohádka o cílevědomém politikovi (už od poloviny sedmdesátých let), ale to je taky jenom pohádka :) ()

Vodnářka 

všechny recenze uživatele

Když si odmyslím "filmařskou" stránku přenosu divadelního záznamu na televizní obrazovku, která byla myslím velmi zručně zvládnutá, zůstávají ve mě ze samotné hry dost rozporuplné pocity. Jsem nadšená z nápadu setkat se s Vaškem těsně po jeho velkolepé pohřební show, svrhnout ho z piedestalu nadšenců, co pokrytecky cinkají svazkem klíčů od svých maloměšťáckých vilek kdykoliv Lucka Borhyová po večerech předčítá pár zkreslených lží, kterým říká zprávy... Jsem okouzlená z Marie Spurné, stejně Charismatické jako sama Olga, geniálně se vypořádávající s každou obtíží a s přehledem odzbrojující každého, kdo by se ji pokusil svrhnout z její pozice...a přece tak svázané svými emocemi, myšlenkami a životem... Jenže...to že vložím této rádoby nepošpiněné osobnosti do náručí cizí ženy, přitom mu nechám v ústech spousty intelektuálních řešek a jeho závislost na Olze a snad i okolí vyjádřím spíš jen pár řečmi kolem, nějak společně nefunguje a nepůsobí ono slibované odhalení a zlidštění, ani přítomnost lehce komického barrandovského strýčka Miloše nic nespraví. A plácání Solidarity, Charty, Poláků, Čechů, dramat, prezidentování, lásek a písniček s hloupými texty nepřidává humor, a kromě hlášky "Pravda, láska a hlavně chlast" nic nového nepřináší. Rádoby nenucené absurdní drama o pravém mistrovi absurdních dramat se málokdy může povést. ()

dvopet 

všechny recenze uživatele

Představení jsem viděl živě v rámci Divadelní Flory, nicméně i tak jsem rád, že proběhla dohoda a Na zábradlí se uvolilo jít do živého přenosu. Mohl jsem si Velvet Havel "zopakovat". Některým současným inscenacím totiž zcela chybí profesionálně vytvořený záznam a po derniéře se už pak stávají pouhou minulostí. I když v tomto případě to bylo zvládnuto tak na půl. Za nepříliš promyšlenou koncepci nasnímání samozřejmě divadlo Na zábradlí nemůže, ze strany ČT bych se ale zrovna tímto případem úplně nechlubil. Ale lépe takto, než děsivě špatné technické záznamy samotných divadel. Šťedroňův dramatický text nahlížím jako jeden ze zajímavých příspěvků k diskuzi nad dnes již posmrtným odkazem Václava Havla, který se snaží vyhnout chvalozpěvům a nahlíží tuto osobnost i v poněkud ironickém světle. Inscenace samotná bohužel jen zpola úspěšně balancuje na pomezí nápadité demýtizace a obyčejné banální doslovnosti. S tím souvisí vyloženě návodné texty písní (které hudebně nejsou nejhorší) a i koncepce některých scén - viz zalévání sazeniček Havlových myšlenek, které se tak nějak ne a ne ujmout, že. Nevyčerpán zůstává i fiktivní rámec natáčení filmu o Havlově životě - ne všechny scény se ve výsledku tomuto nápadu podřizují. Sympaticky působí Miloslav König v hlavní roli, který se nesnaží imitovat Havla a Petr Jeništa, zvládájící suverénně svou kabaretní úlohu. Herecky nad všechny ale ční Marie Spurná coby Olga Havlová a to skoro tak, že mě opakovaně napadlo, že bych si vlastně víc vychutnal inscenaci právě o Havlově manželce. Její herectví tak ve mě zanechalo větší stopu, než titul samotný. Přesto Velvet Havel, jako ukázka současného repertoáru divadla Na zábradlí, rozhodně stojí za vidění. Není to nezapomenutelný titul, ale divácké reakce rozhodně podněcuje. Závěrem mi zůstává ještě tajné přání, aby se alespoň podobnému přenosu (či záznamu) dostalo i Šedým sedmdesátým nebo Cizinci v režii současného kmenového režiséra Divadla Na zábradlí Jana Mikuláška. ()

Galerie (7)

Reklama

Reklama