poster

Prodaná nevěsta (divadelní záznam)

Hudební

Česko, 2014, 175 min

Scénář:

Karel Sabina
  • arcticsky
    ****

    Nové plzeňské divadlo jako stavba se mi pochopitelně líbí. Cokoliv novějšího do českého prostoru tradiční zaprděnosti mě rozhodně potěší. Jen škoda, že díky klasickému buranství na radnicích se nepodařilo prosadit název Divadlo V. Havla. K opeře: Kdysi jsem viděl nějaký záznam - snad z Národního a byla to neuvěřitelná nuda. Zhruba okolo 1975 jsem byl na Prodance "živě" - a byl to také docela opruz. Toto zpracování mne bavilo - včetně kostýmů a o mnoho více než tenkrát....(3.9.2014)

  • carl.oesch
    *****

    K vlastnímu představení musím konstatovat, že ačkoliv nemám opery obecně příliš v lásce, najde se pár výjimek (a Prodaná nevěsta k nim rozhodně patří) a musím konstatovat, že pro mě to bylo asi nejlepší představení národní klasiky, jaké jsem (převážně v televizním zpracování viděl). Překvapivě dynamické, stylizované bez hysterické snahy být originální, se spoustou zajímavých momentů a originálních epizodek. Vůbec je to obrovský rozdíl oproti strnulým statickým provedením s korpulentními hlavními hrdiny ještě s osmdesátých let minulého století. Představitel Kecala Jan Šťáva je snad třiadvacetiletý pěvec, hlavní představitelé umí hrát a mají co - tanečně gymnastický výkon Radky Sehnoutkové v roli Esmeraldy chvíli před jejím hlavním pěveckým vystoupení je skoro neuvěřitelný. Na jedné straně minimalistická scéna, na druhé straně spousta droboučkých epizodek, které ukazují, že kdo chce, dokáže si dramaturgií a scénářem vyhrát. Scéna, kdy je Kecal u Krušinových je zábavná i takovými detaily, jako je zabalení buchet Kecalem a zděšením otce Krušiny, který zjevně utřel nos, nebo utržený reflektor na Kecalově motorce při jedné z nejznámějších scén mezi Kecalem a Jeníkem. Takže naprostá spokojenost. Tedy s divadelním představením zprostředkovaným ČT. Nicméně co si při této příležitosti neodpustím, je pár slov k některým zdejším komentům. Několikrát jsem si přečetl, že komunita přispěvovatelů na ČSFD je spolek typických intošů, kteří si tady honí triko a předvádějí svoje zmrdo-vohnoutské výblitky v mimořádně koncentrované podobě. To se sice netýká drtivé většiny přispěvovatelů, ale perly, či spíše perliči se najdou dost často a tady jsme objevil hned dva. Articsky neopomněl použít výrazy typické pro klasické intoše, když píše, že cokoliv nového do českého prostoru tradiční zaprděnosti ho potěší (chybí mi tam něco o čecháčkovství, tak snad někde jinde a příště), ale hlavně se rozhořčuje nad tím, že divadlo nebylo nazváno po Václavu Havlovi. Myslím, že nejenom naše země má za sebou pojmenovávání a následné přejmenovávání po nejrůznějších pochybných hrdinech a vyfabulovaných pseudo osobnostech, takže je fajn, že v Plzni na radnici ten rozum měli a nenechali se strhnout k pro některé (a jejich drtivá menšina, byť se pokládají za elitu a nadlidi) tak povrchně líbivému kroku. A co se týká hodnocení UncleG, - nejsme na serveru, kde s řeší architektura a podobně se vyjadřovali podobní arbitři vkusu k zajímavějším a významnějším stavbám, čímž vesměs předvedli svoji omezenost. No a z té se okamžitě u podobných jedinců vystříkne jejich zoufalá snaha předvádět se jako někdo, kdo je úžasně nad věcí a výsledkem je, že člověk pochopí, s kým má tu čest - zastydlý puberťáček se se nazapře, byť by to měl za pár do důchodu a nezbývá než hlavně hodit nějaký ten lopotně naučený anglický výraz a být nějak tak (pouze ve svých očích) frí, kůl a hlavně hustej...No a co se týká Karleeho, překvapivě Smetana skutečně není Dvořák a zmínka o Moldau ukazuje, že se tady sešla opravdu vybraná společnost - silná trojka.(20.6.2019)

  • bohemia_regent
    ****

    V titulcích pořadu uvedeno: režie Rudolf Tesáček; divadelní režie Jana Kališová.(4.6.2016)

  • quixote
    ****

    Zadání splněno, jde o víceméně tradiční, nevýbojnou inscenaci. Na první pohled je sice "obyčejná", ale bohatě to vyváží skutečnost, že je příjemná na pohled i poslech, zpěváci dobře zpívají i hrají, má tempo, sem tam i nějaký neotřelý režijní nápad a hluchých míst je tu minimum.(3.9.2014)

  • UncleG

    Komentovaný přímý přenos z Plzeňského velkodivadla. (T -3 minuty.) Vidíme novostavbu. Nové plzeňské divadlo vypadá jako kdyby se Tatlinova matka vyspala se Spongebobem. Zbytečná, antifunkcionalistická děrovaná srágora tvořící průčelí divadla, byla evidentně navržena "hlavně moderně, ale ještě hlavněji nikoho neurazit." Ementál mají rády i babičky. (00:00) Á pozor, začínáme! 0:01 Představení zahájeno. Scéna připomíná měsíční krajinu, nad kterou se ve vzduchoprázdnu vznáší obří, démonicky nasvícená jitrnice. (0:03) Orchestr evidentně nemá dobře naladěno. Plechy znějí falešně. (0:04) Kecal přijíždí na motorce mezi krojovanou družinu. Pozor, půjde tedy o "odvážné nové pojetí" (0:05) Při stavbě májky všichni s napětím očekáváme, kolik herců bude rozplácnuto pádem viklající se klády. (0:06) Vztyčování se bohužel podařilo a dychtivé obecenstvo bylo připraveno o historicky první jevištní úraz v přímém přenosu. (0:09) Scéna se rozsvěcí, zjišťujeme, že démonická jitrnice se změnou osvětlení mistrně proměnila v levitující banán. (0:12) Na scénu přichází Hans a Mařenka. Oběma je notně přes čtyřicet, s těžkou nadváhou. Předstírají, že jsou mladá milenecká dvojice. Možná to s tím "novým pojetím opery" nebude tak horké. (0:15) Abstraktní scéna se zcela zbytečně přeskupuje do jiného abstraktního obrazu. Ale když už jsme jednou tu točnu postavili, tak si ji při slavnostní premiéře taky užijem! Doufejme, že ještě přijdou ke slovu táhla na spouštění bohů, stroj na vlnobití a déšť růžových lístků. (0:18) Hans při staročeském pikniku vylizuje Mařenčin pekáč. Nejsme tedy ochuzeni ani o sexuální dusno. (0:43) Půl hodiny Kecal kecá. Čas nám snad ukrátí sledování levitujícího banánu. (0:45) Za všeobecného veselí je nápis na tabuli "Tradiční slepá bába 14" změněn na "Tradiční slepá bába Jana Marie Karla". What the fucking FUCK, for fuck's sake?!? (0:46) Baletky mají hezké nohy. Před bílým pódiem freneticky lítá dirigentova ruka s taktovkou, takže to vypadá jakoby z nory vyskakovala rodina svišťů na speedu (0:48) Začíná poučná přestávka. Dnes večer budeme obohaceni nejen kulturně, ale též faktograficky. (1:51) Během pauzy a druhého dějství se nic nic zvláštního nestalo. Netrpělivější část publika již měla nakročeno směrem k východu, aby zjistila, že opera prodáním nevěsty bohužel nekončí. (2:10) Slečna Esmeralda má všechno, co má "kus baby" mít. Zatímco před cirkusovými akrobaciemi sestávajícími ze skákání přes švihadlo a zvedání žebříku na jedné ruce, bledne Cirque se Solei závistí. (2:18) Cirkusová spartakiáda trvala nekonečných osm minut. Jeden z atristů má v uchu tunel. (2:30) Dirigentova ruka stále z hlubin trhá imaginární švestičky. (2:53)Konec představení. Proč bychom se netěšili? Odcházející babičky před divadlem diskutují o tom, jak to celé bylo netradičně pojaté - třeba "takové ty novátorské šílenosti" jako Kecal na motorce nebo třeskutě moderní minimalistická scéna (jakou například měli naši furianti z roku 83). Ale zároveň se jim to velmi líbilo, protože to vlastně i přes všechnu netradičnost bylo takové hezky tradiční. Na závěr tedy zbývá říct, že "obal" nového plzeňského divadla si nazadá se svým obsahem. Takže: odvážně a moderně, ale hlavně nikoho neurazit. Teď jenom zbývá opovědět, kdo tady s kým hrál na slepou bábu...(2.9.2014)