poster

Top Gear speciál: James May a lidové autíčko (TV seriál)

  • Velká Británie

    James May's Cars of the People

Dokumentární

Velká Británie, 2014, 6x50 min

Režie:

Tom Whitter

Hrají:

James May

Zvuk:

Kiff McManus
(další profese)
  • filmmovier
    *****

    Překvapivě velice zábavný třídílný speciál Top Gearu a důkaz toho, že James May to s naprostým přehledem utáhne sám. Je vtipný a poněkud serióznější než v klasických epizodách, ale je to zatraceně zábavné. Jak první epizoda, která se sice může zdát poněkud hodně o autech je natočen skvěle a třeba představovačka Trabanta opravdu stojí za to Pak už je to zábavnější, přibývá bláznivých testů, uvidíme archivního, vlasatého opičáka Clarksona a čím déle to trvá, tím je to vtipnější. Zajímavá fakta (i pro mě), dobové záběry, úžasně vtipné glosy a úžasné hudební doprovody. Prostě další úžasný Top Gear ve kterém (výjimečně) absence Hammonda s Clarksonem) překvapivě ani trochu nevadí. Skutečně, je to neuvěřitelné, ale je to tak. 100%.(3.1.2016)

  • char_t
    ***

    Hodně rozdílné tři části. První díl hodně dokumentární, zábavný, možná lehce klišoidní, ale s tímhle tématem se nejde vyhnout Trabantu, Brouku nebo Ladě. Druhý už je blíž běžnému Top Gearu - sranda-závody, nenápadná reklama na současné vozy... To dle mého do dokumentárního stylu, jaký nastolil první díl, nepatří. Třetí díl už se utrhl z řetězu úplně a s původním tématem nemá až na závěr moc společného - aneb lidové autíčko značky Porsche či Lamborghini? Fakt ne :-)(29.12.2015)

  • kenkaku
    ****

    Poučné? Zajisté! Zábavné? Jen částečně... na sérii je vidět, že ji má v ruce James. Prakticky zcela chybí nadhled a ironie. Netvrdím, že je to nuda. To ne. Jen je to až příliš výživné a racionální bez vyvážené porce laskominek (samá brokolice, žádná čokoláda). Také mi přišlo nevyvážené dávkování aut. A mé oblíbené Mini doslova odflákl. Spokojený tedy jsem, nadšený zas už tak moc ne.(11.12.2014)

  • subic
    ****

    Díly s Jamesem Mayem jsou spíš informačně košaté než show. Také James May v tom Topgarovském díle o cestování kosmickým vozidlem na Měsíci se mi líbil mnohem víc. Žádný Ford T, ale brouk od Ferdinanda Porsche je to první lidové auto, dále co na to Trabant a Wartburg, Moskvič a Záporožec a netušil jsem, že Fiat 124 bude tak zásadní auto pro západní i východní Evropu, o tom je první díl. Druhý díl ukáže Citroen C2 kachnu vs. Renault 4 a doslova jejich rozstřel, dodávku Ford Tranzit, japonská mini auta a motorku Honda Super Cup 50ccm, které se vyrobilo přes 80 mil. ks a na které James May soutěží v rozvozu nudlí po Tokiu. Ve třetím dílu přijde Rolls Royce Silver Shadow jako lidová ojetina, první Ford Mustang a jeho evropský klon Ford Capri.(24.1.2016)

  • laepus
    *****

    Jamese mám ze všech tří nejraději, takže jsem se na tenhle speciál opravdu těšil - výběr aut je samozřejmě bezchybný - brouk, trabant, wartburg, fiaty, kachna, renault4 aj. Navíc na jejich poměry dost poučný díl se spoustou zajímavých informací a Jamesových typickým suchým slovním humorem. Za mě bez debat plný počet.(29.12.2015)

  • - James May tvrdí, že se dveře u Lamborghini Countach otevírají stejně jako dveře v Návratu do budoucnosti (u Deloreanu.) Není to však pravda. Zatímco Lamborghini má dveře, které se typicky otevírají vzhůru podél boků vozu, dveře Deloreanu se otevírají nad střechu spolu s částí střechy. (Nathaniell)

  • - Při představování Trabantu James May říká, že se toto vozidlo stalo i předobrazem několika uměleckých děl, přičemž se objeví záběr na sochu kráčejícího trabantu. Co však nezazní, tak to jméno tvůrce a tím je český umělec David Černý, který je znám především jako tvůrce různých kontroverzních a provokativních plastik (např. miminka na žižkovském vysílači, Zátopkovi nohy či červený klikující doubledecker). Kráčející trabant je rovněž známá skulptura a je pojmenovaná „Quo vadis?“. Je instalovaná v Lobkovické zahradě, kde od roku 1974 sídlilo západoněmeckého velvyslanectví. Skulptura připomíná události roku 1989, kdy do Prahy přijížděly desetitisíce občanů tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se pokoušeli dostat „na Západ“ právě přes zdi Lobkovického paláce respektive prostřednictvím tamější západoněmecké ambasády, kde žádali o azyl a povolení odcestovat do NSR. Řada z těchto občanů ke zdem paláce dorazila právě v Trabantech a ty zde pak často ponechali svému osudu. Tyto historické souvislosti ostatně v dokumentu i zazní. (Posheidon)