poster

Nejlepší muži (TV film)

  • Velká Británie

    The Best of Men

Životopisný / Sportovní

Velká Británie, 2012, 90 min

Režie:

Tim Whitby

Scénář:

Lucy Gannon

Kamera:

Matt Gray

Hudba:

Mark Russell

Producenti:

Harriet Davison

Střih:

Dave Thrasher

Scénografie:

Sarah Hauldren

Kostýmy:

Emma Fryer
(další profese)
  • progression
    *****

    Neskutečně lidský příběh Ludwiga Guttmana, židovského lékaře, který v novém prostředí (v malé anglické nemocnici) úspěšně a s ohromným nadšením "bojuje" s do té doby zavedeným způsobem léčby těžce postižených válečných pacientů. Snaží se kromě tělesné schránky léčit především jejich duše, aby se mohli vrátit do "normálního" života ("Nevzdávejte se, nový život čeká, bude jiný, ale lepší."). I při vážnosti tématu je ve filmu dost scén, které vás také pobaví. Velice optimististický film o zakladateli paraolympijských her (což málokdo ví, ani já jsem to před prvním shlédnutím nevěděl). Léčba válečných traumat (a zdaleka nejenom těch válečných) není vůbec jednoduchá. A o tom tento nenápadný film především je. Podobné filmy zabývající se postválečnými traumaty a návratu pacientů do "normálního" života : např. "Návrat domů" s Jon Voigtem a Jane Fondovou a především legendární hollywoodský snímek "Nejlepší léta našeho života" Williama Wylera.(26.2.2017)

  • nascendi
    ***

    Filmov s podobnou problematikou som už videl niekoľko a tento sa zaraďuje k tým lepším. Je optimistický, bez depresívnych, či slzopudných vložiek a pôsobí celkom realisticky. K celkovému výsledku levím podielom prispel Eddie Marsan v titulnej úlohe, ale aj primerane odľahčený prístup a znesiteľná dĺžka.(13.12.2016)

  • Drahocam
    *****

    Film věnovaný člověku, který svým pacientům věnoval zpět jejich sebeúctu a ukázal jim, že smysl života má člověk i s handicapem. Pro své pacienty a další lidi s handicapem založil hry, díky kterým následně vznikly paralympijské hry. Byl to vlastně otec Paralympijských her. Film je moc pěkně natočen a člověka skoro mrzí, když přichází konec. A netajím se tím, že mi i slza ukápla při jeho sledování...(14.3.2017)

  • Atheas
    ****

    Jaký život by jsme vedli, kdybychom zjistili, že nemůžeme používat spodní část těla? Věru by to chtělo hodně síly, odvahy,statečnosti, abychom se s tím dokázali porvat, jaké hrdinové tohoto filmu. Je to krásná ukázka,že světlo vítězí nad stínem.Skvělý film na těžké téma. Antidepresivum od těch nejlepších mužů, kteří se znovu postavili na vlastní nohy. Doporučuji všem lidem v jakékoliv chvíli tento film shlédnout, protože tím jen můžete získat.(19.6.2016)

  • Volodimir2
    *****

    Anglická spisovateľka Lucy Gannon napísala citlivý a ľudský príbeh, ktorý nám približuje vznik a históriu Paraolympijských hier (neskôr premenované na Paralymijské hry) o ktoré sa zaslúžil svojim obrovským úsilím profesor Ludwig Guttmann. Tento skutočný príbeh vo filme začína od roku 1944, ale jeho základy sú v 30-tych rokoch v nacistickom Nemecku. Svoju lekársku dráhu začal v Breslau Nemecká ríša (dnes poľský Wroslaw), od roku 1928 pôsobil v Hanburku. S nástupom nacistov prišiel zákaz praktikovať lekársku prax pre židovských doktorov. Pre svoju výnimočnosť mu bola udelená výnimka a bol poverený funkciou riaditeľa židovskej nemocnice v Breslau (Jewish Hospital in Breslau). V roku 1938 bol už po 4. krát novelizovaný Zákon o ríšskom občianstve z ktorého vzišlo nariadenie, že od 30.9.1938 je odňatá licencia na vykonávanie lekárskej praxe pre všetkých židovských lekárov a to bola posledná kvapka aj pre profesora Guttmanna. Využíva možnosť, že ho ríša vyslala pomôcť v Lisabone priateľovi portugalského diktátora Salazara, ktorý trpel spinálnym nádorom. Na spiatočnej ceste, nakoľko lietadlo išlo cez Londýn sa rozhodol ostať aj s rodinou vo Veľkej Británii. 14. marca 1939 prišiel so svojou manželkou Else a dvoma deťmi (synom Dennisom a dcérou Evou) do Oxfordu v Anglicku. Pokračoval vo výskume poranení miechy na neurochirurgickom oddelení nemocnice Nuffield health. V septembri 1943 britská vláda požiadala Guttmanna o zriadenie Národného centra úrazov miechy v nemocnici Stoke Mandeville v Buckinghamshire. Toto centrum otvorili 1. februára 1944 a Guttmann bol menovaný za jeho riaditeľa. Tu boli jeho prvými pacientmi vojaci so zranením miechy na fronte. Jeho hlavnou metódou liečby zranených vojakov bol šport, ten im pomáhal zvyšovať fyzickú silu a sebaúctu. Prvé neoficiálne hry pre ľudí so zdravotným postihnutím boli v nemocnici Stoke Mandeville. Tieto preteky dali podklad pre uskutočňovanie Paralympijských hier.(17.8.2019)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace