Papírová města

Fight Club meets The Virgin Suicides. Podobně jako v případě TFiOS jde, v mezích žánru, o vkusnou zábavu se sympatickým obsazením, chvályhodným poselstvím a patrnou snahou dekonstruovat některé konvence filmů pro teenagery. Podobně jako ve TFiOS zde dospívající mluví jako dávno dospělí, tón vyprávění není konzistentní, vypravěčův knižní komentář předžvýkává všechny důležité myšlenky, mnohé scény nadbývají a některá klišé jsou porušena jen za tím účelem, aby mohla být naplněna klišé jiná. Pokud bychom ve srovnávání s předchozí adaptací Greenova románu pokračovali, Papírová města mají díky hudbě a přesnému střihu rozhodně lepší rytmus a svou neobvyklou vyprávěcí strukturou (prolog, tři akty s vlastními překážkami a vyvrcholením, epilog) nás neustále drží v očekávání, co bude dál. Na „záškodnickou“ komedii o pomstě plynule navazuje komedie středoškolská, která vyústí v road-movie, jejíž tečku tvoří kritika stereotypních rolí, které dívkám v teenagerských filmech zpravidla náleží. Ačkoli cca po 40 minutách zmizí z příběhu, Margot de facto zůstává až do konce hlavní a nejzajímavější postavou vyprávění, která zdánlivě určuje směr Quentinovy cesty k objevení sebe samého a představuje klíč k ústřední myšlence (jak naznačuje i filmový plakát nebo obálka prvního amerického vydání knihy). SPOILER. Teprve ve finále vyjde najevo, že celé dobrodružství ve skutečnosti nebylo předem připravenou hrou – tu z něj ve vlastních očích učinil Quentin, zaslepený vlastním konstruktem ideální dívky. Právě sebe-uvědomělé závěrečné upozornění na ambivalentní postavení žen v teenagerských filmech (díky nim se mužští hrdinové mění, ale samy svůj příběh nemají) mi na Papírových městech přijde nejpodnětnější. KONEC SPOILERU. Aby byla metaforická rovina příběhu (důležité nejsou nereálné cíle, za nimiž se ženeme, ale to, co máme) srozumitelnější, vypomáhají si tvůrci midcultovými odkazy na Bílou velrybu. Jinak se ovšem přehnané důležitosti a předstírání hloubky dokázali vyvarovat komediální nadsázkou a odbočkami ke gross-out komedii. Také jejich zapracování do vnímavého příběhu o vystoupení z naší komfortní zóny dělá z Papírových měst osvěžující přírůstek do kategorie filmů pro teenagery. Spadat do cílové divácké skupiny, byl bych nadšen. Takhle jsem "jen" příjemně překvapen. 70% (23.07.2015)

║Rozpočet $12miliónov║Tržby USA $23,854,333║Tržby Celosvetovo $49,554,333 ▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ námet v pohode, nie je to žiadna otravná romantická komédia aj keď určité prvky sú tam ako nevyhnutné párty-žúrky a opijáše do kolien ale dobre, herci v norme, na moje prekvapenie Cara Delevingne ako pôvodne ústredná postava tam je len okrajovo, skôr sa o nej vypráva hlavne v druhej polovici filmu, nemá tam až také silné zásadné miesto aby mohla viac strhnúť pocity diváka, skôr sa viac dozvieme o vedľajších postavách a ich náturách, ktoré nie sú až tak zaujímavé, príbeh ale nenudí a má niekoľko dobrých momentiek, podfarbený, dobrých etáp s ktorých pri zručnejšej réžii by sa dalo vyžmýkať viac, nakoniec všedný priemer /videl v kine: 55%/ (04.08.2015)

„MARGO MILOVALA ZÁHADY. A S OHLEDEM NA VŠECHNO, CO PŘIŠLO, MĚ NAPADLO, ŽE JE MILOVALA NATOLIK, AŽ SE JEDNOU STALA…“ /// O mimořádné Margo, jejíž život se skládal z řady neuvěřitelných dobrodružství. Alespoň z pohledu joudy Quentina, kluka, kterej toužil po druhý šanci (tu první prosral, když ho měl ještě tááákhle malinkatýho…). A pak to přijde. Zázrak, na kterej dlouho čekal a von může prožít tu nejúžasnější noc! (sex? Ale no tak, je to pro mládež… Zločin!). Klučičí dobrodružství o tajný lásce, který dostává hmotný základy. Jen je třeba ji najít – TO BY TĚ PUBERŤÁKU MOHLO BAVIT! (Ale toho sexu je fakt poskrovnu…). Nikdo mně nepřipadá trapnej a navíc souhlasím s Margo, že dlouhá cesta dokáže s lidma divy. Teda když chtějí… (takže trochu roadmovie…- ale jen chvilku!). Klučičí vlhkej sen vo holce, která je trochu Forrestovou Jenny, trochu Cheryl, rovnající si myšlenky v Divočině, a trochu zázrakem, o jakým sníš i ty! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2008 napsal John Green, číst nebudu. 2.) Přemejšlím, jak rozbuším svý ňoumovský srdce. 3.) Nevím, co jsou „Papírová města“. 4.) Thx za titule „mark82“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (30.01.2016)

"Když se chceš najít, musíš se nejdřív ztratit." Ztratila se nám Margo, svérázná stoupenkyně náhodného psaní velkých písmen, tak ji pojďme najít. Mne to běhání po zanechávaných stopách nijak zvlášť nebavilo, ale to se rozhodně nedá říct o její úvodní výpravě za pomstou, které bych se klidně kdykoli zúčastnil. (18.01.2016)

Každého diváka v končících -nácti, který Paper Towns přijme za absolutní modlu, si nová Greenovka zaslouží. Protože stejně jako v nás na celý život zůstane dobrodružství chtivá duše toužící po zážitku typu "Devět úkolů", zůstává v nás i ten nejistý člověk, který někoho potřeboval najít víc než co jiného. A třeba ho našel, třeba ne. Ale právě proto, že jsme za sebou všichni alespoň jednou museli nechat to nejcennější, je ten finální road trip dokonale osvobozující. Při čtení předlohy jsem poslední dějství nebyl schopen rozklíčovat tak, aby nebolelo. Na plátně jsem ale příběh Quentina a Margo konečně akceptoval ve všech směrech - a byla to katarze bez přehánění neopakovatelná. Takže zatím nashle. Času je totiž málo a někdo ty stopy musí jít začít hledat. (24.07.2015)