Dobrou, mámo

„Dobrou, mámo“ je krásnou ukázkou toho, že hororové filmy pořád dovedou překvapovat, že je zde prostor pro to, aby byly hnusné, ale také prostor pro to, aby svoje diváky ohromovaly. Pointa v konečném důsledku není nutně originální, ale v danou chvíli dovede zasáhnout, navíc je úplné finále možné chápat ještě dalším způsobem. „Dobrou, mámo“ je film, který rozhodně stojí za pozornost, a to nejen hororovým fanouškům. (04.08.2016)

Naprosto Eliase (a Lukase) chápu, takovou příšernou matku bych taky nejradši svázal a zalepil jí pusu vteřinovkou... Rakušané dostáli své pověsti takového trochu podivného národa, ve kterém si muži schovávají ve sklepech svoje dcery a milenky (což často splývá), děti v ložnicích svoje matky, a oblažili strádající diváckou obec jedním z nejnezapomenutelnějších psychologizujících thrillerů tohoto desetiletí, aspoň tak to vidím já. Jistě, pointu jsem taky věděl už dlouho před polovinou, ti kluci nebyli zrovna dvakrát přesvědčiví a Pianistka Frau Jelinekové byla lepší. Ale celkově mi to prostě stoprocentně sedlo a basta! Po Victorii další skvostný majstrštyk germánské kinematografie, který jsem v poslední době viděl (i když ti Rakušáci jsou zjevně zčásti šílení Slovani). (16.01.2016)

Jedna mumie, dvojčata, pointa na kterou přijde člověk co nemá IQ pokojové teploty asi za pět minut (deset pokud je úplný hovado) a děj kterej se táhne jak hovno člověka co tejden v kuse žral jen med. Tak to máme základ této debility a teď bonus - tento ODPAD trvá 100 minut, během kterých uvidíte nahou prdel hlavní hééérečky, krkání dvojčátek, cecíky hlavní herečky, pár brouků, červenej kříž a jednu kočku. Ke konci se dočkáte tak "strašného" mučení, že já osobně bych si to s obětí hned vyměnila, jelikož jí film mučil chvilku, ale mě celejch 100 minut. Takže dobrou mámo, táto, děti, pse, kočko a hlavně dobrou všem chudákům co byli donuceni jako já se na to dívat a měli zakázané to vypnout (tomu se říká teprve mučení) ... (21.09.2015)

Kolik podivných náhod se musí sejít, abyste mohli podezírat vlastní matku, že není tím, za koho se vydává? A jak s ní potom naložíte? Tvůrci k oběma otázkám přistoupili vcelku nekonvenčně. Poetickou přírodní idylu dvou mladých bratrů na prázdninách prostupuje zprvu nepatrný pocit odcizení, který vlivem dalších pozoruhodných střetů získává na intenzitě i závažnosti. Toto mystérium je skvěle vybudováno a pečlivě udržováno. Ve spojení s přírodními obrazy a nevinnými hrami vytváří optimální klima strachu a úzkosti. Všechna podezření se utvrzují v závěrečné půlhodině, kdy napětí kulminuje formou zdlouhavě násilných, možná až naturalistických pasáží, které vedou k závěrečnému překvapení. Scénáristicky dobře promyšlený snímek mě zaujal zejména dobrou výpravou, hypnoticky saturovanou kamerou a dunivým doprovodem. 7/10 [KVIFF 2015] (04.07.2015)

Zvláštne, ale pritom zaujímavé spojenie filmového umenia s prvkami klasického hororu, prípadne thrilleru. Snímok predstavuje niečo úplne iné ako som u bežného hororového thrilleru zvyknutý. Predovšetkým je to náročná hra tieňov so svetlom, pričom nemôžem zabudnúť ani na perfektnú kameru, ktorá mi v niektorých momentoch doslova vyrážala dych. Niektoré klasické hororové prvky sú tu okýptené, ako keby sa im autori vysmievali, niečo síce naznačili ale už nedotiahli, hm... zvláštne, ale väčšinou to fungovalo. Tu máme krásnu ukážku toho, že aj s pomerne jednoduchým a k záveru i predvídateľným dejom, ale po technickej stránke so sofistikovaným prístupom, je možné film dotiahnuť až na úroveň nadpriemernosti. Hnacím motorom nepríjemnej, kvázi hororovej atmosféry, je až pod kožu lezúca neistota ohľadom identity matky oboch chlapcov (pravda, alebo iba detská fantázia a predstavivosť?) a všadeprítomná ponurá opustenosť, skrátka atmosféru tu vidím na jedničku s hviezdičkou. Na hlavnú otázku síce film neodpovie, ale myslím, že to ani nie je podstatné, výsledný dojem je veľmi pozitívny, príjemné prekvapenie. 80/100 (19.08.2015)