Režie:
Ulrich SeidlKamera:
Martin GschlachtHrají:
Fritz Lang, Alfreda Klebinger, Manfred Ellinger, Inge Ellinger, Josef Ochs, Alessa Duchek, Gerald Duchek, Cora Kitty, Peter Vokurek, Walter HolzerVOD (3)
Obsahy(1)
Provokativní film-esej vlivného rakouského režiséra Ulricha Seidla je stylizovaným náhledem do privátní sféry několika Rakušanů, kteří se uvnitř pečlivě udržovaných sklepů věnují svým bizarním potřebám, koníčkům, vášním a obsesím. V precizně komponovaných symetrických záběrech se tu střetávají laciné mužské fórky a drahý nábytek, dechovka a operní árie, biče a panenky, sexualita a sadismus, nacistické relikvie a fitness. Ve svých typických „oživlých obrazech" Seidl zkoumá podzemí rakouské duše. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (69)
Dokument, u kterého setrvejte a přečkejte prvních pár minut nudy. Myslivce a hudebníka, kteří s nadšením popisují, co všechno jejich sklepy skrývají, vystřídá paní, která do sklepa chodí hladit umělý dítě…což je v rámci divnosti lidí pořád docela v pohodě. Další minuty už nestíháte zírat. Voyérství tak získává naprosto novou, neprobádanou úroveň a já konečně vím, co Rakušáci skrývají ve sklepech. A věřte mi, že jsem byl tak v šoku, až jsem si chvílemi ani nevšiml, že se film ve sklepě místy neodehrává. ()
Film, který chytne za koule. Nahlížet se Seidlem do rakouských sklepení je audiovizuální obdobou čtení diskuzí na zpravodajských serverech. Zvrhle zábavné i děsivé zároveň. Fakt, že podobnou koncentraci exotů nenajdete ani ve všech reality show na Nově a Primě dohromady, vyvolává podezření z účelové snahy šokovat. Domnívám se ale, že pro Seidla jsou sklepy obecně uplatnitelnou metaforou fyzického i myšlenkového uzavření se před okolním světem. Více z aktérů vypráví o tom, jak jej zklamal minulý život „tam venku“ a jak teprve „tady dole“, mimo zraky společnosti mohou k plnému uspokojení ukájet své choutky, ať už jde o oprašování nacistických artefaktů, vytahování umělohmotných mimin z krabic od bot nebo spanking (jedna z normálnějších sexuálních praktik, které zde uvidíte). Také dechová kapela hrající venku je pokaždé orámována vjezdem do garáže, který tak pomyslně vymezuje myšlenkový horizont natáčených lidí. Uzavřenost do vlastního světa a neochota přijímat podněty odporující vytvořenému světonázoru je, obávám se, zásluhou internetu stále silnější. Snadno si lze namísto figury stojící uprostřed dokonale symetrických záběrových kompozic představit člověka sedícího před monitorem. Podobně jako u internetových diskutérů je také u aktérů Ve sklepě patrná – navzdory touze nepouštět svůj vykonstruovaný mikrosvět poněkud paradoxní – vyšší míra exhibicionismu. Nestačí, že máte hlavu plnou fašisticko-sexistických názorů. Třeba je někde s hrdostí vyblít. Bez ohledu na stupeň inscenovanosti některých situací jsem u žádného ze sociálních herců nezaznamenal náznak studu nebo nejistoty ohledně jeho způsobu trávení volného času. Některé úchylky nás zkrátka přesahují natolik, že nám na ně omezený prostor vlastního vědomí (a podvědomí) nestačí. Stejně jako je slečně v posledním záběru filmu očividně malá klec, do které se nechala zavřít. 75% ()
Samozřejmě je to fascinující, bizarní a šokující a nevím co ještě, ale bohužel taky současně místy silně nudné, takže ačkoli to má jen hodinu a něco, docela se mi to táhlo - na vině jsou mj. všechny ty dlouhé záběry protagonistů, kteří bez hnutí stojí v pozoru před kamerou (což mnohokrát připomene estetiku filmů Roye Anderssona), a člověk neví, co si o tom myslet (hlavou se taky mnohokrát honí otázka, co proboha ty lidi přimělo k tomu, aby se nechali při něčem takovém natočit). Takže ačkoli je to filmařsky asi geniální a Seidl zde vyhmátnul pro mě osobně zcela fascinující téma, přesto jsem se neubránil dojmu, že mě to vlastně zas tak nepřekvapilo, protože osobně už dlouho nemám moc iluze o tom, co dělají lidi, když je nikdo nevidí - a ty sklepy jsou navíc nádhernou antropomorfní metaforou lidského nevědomí - a možná o to víc v zemi, kde žil jeho objevitel, Freud, a která "dala světu" Wolfganga Přiklopila a Josefa Fritzla, a absolutně nepochybuji o tom, že na tyto dvě kdysi hojně medializované kauzy dodnes připadají desítky, možná stovky jiných obětí, jako byla Natascha Kampusch, a které na rozdíl od ní zatím neměly to štěstí, aby se dostaly ven, v čemž mě tento dokument jen utvrdil. ()
Mé první přímé sestkání s tvorbou Ulricha Seidla, kolem které jsem vždycky jen tak kroužila a teď konečně měla díky HBO Max možnost do ní zabřednout. Začala jsem dokumentem, jenž není tak úplně typickým dokumentem, jaké znáte z ČT2. Tohle je drze a explicitně naladěná sonda do životů zajímavých lidských postaviček, které se nebojí otevřeně sdílet a názorně ukazovat svá sklepní tajemství. Vizuální živé obrazy perfektně reflektují a rámují syrovost zdejšího tématu. Pro někoho bude mít tento dokument nulovou hodnotu, jelikož nelze říct, že vás nějak doživotně obohatí a tím, že Seidl sám o sobě je dost kontroverzní tvůrce, dá se na tuto látku pochopit jakýkoliv názor. ()
Ulrich Seidl se rád dívá do duší lidí se skrytými úchylkami, což ukázal svými předešlými filmy (např. fyzicky nepříjemné Psí dny). Ve sklepě je v tomto směru trochu "jednodušší" a postupně nám představuje tajemné rakouské sklepy a ještě tajemnější uživatelé. Je až s podivem sledovat daná individua a jejich tajemství, kde to nejvíce normální je obdiv k SS. Samozřejmě pak nechybí sado maso ani muž s extrémním výtokem semene, který orálně uspokojuje velice korpulentní ženu. Prostě typická rakouská chuťovka. ()
Galerie (28)
Photo © Stadtkino
Reklama