The President
Le Président
The President
The President
Obsahy(1)
Prezident a jeho rodina vládnou ve své zemi tvrdou rukou a užívají si života v přepychu a pohodě na úkor zbídačeného lidu. Když je pak během převratu jeho tyranská vláda svržena a zbytek rodiny uprchne ze země letadlem, diktátor se náhle musí postarat o svého vnoučka a vydat se s ním na útěk. Prezident, z kterého se rázem stává nejhledanější uprchlík, na jehož hlavu byla vypsaná tučná odměna, vyráží s chlapcem na nebezpečnou cestu napříč zemí. Potřebují se dostat k moři, kde na ně čeká loď, která je odveze do bezpečí. Zatímco se vydávají za pouliční umělce a cestují společně s lidmi, kteří léta trpěli pod jeho diktaturou, svržený prezident a nevinné dítě na vlastní kůži zakoušejí těžkosti, které podnítily jednotnou nenávist vůči režimu. (Cinemax)
(více)Recenze (14)
Já mám pocit, že jsme se poprvé setkal s filmem, u kterého nevím, k jaké zemi ho mám přiřadit. Evidentně ho točil íránský režisér, ale na druhou stranu nevěřím, že by ho nepodpořil anglický kapitál. No a ten jazyk nepodobný Gruzii, ten mě vysloveně fascinoval, takže jsem byl vlastně matenka od začátku do konce. Nicméně film Prezident je pro mě první zkušenost s režisérem Mohsenem jako takovým a já ho tedy musím vysloveně kvitovat. Jedná se totiž o hodně zajímavý kousek, u kterého je jediný problém ten, že nevytváří takřka žádné emoce. Říkám takřka, protože místy by i něco měl, jenže toho je tak strašně málo, že to vlastně nestojí ani za popisek. Nutno dodat, že těžko se vytváří emoce k diktátorovi, který se čistě a jednoduše snaží přežít. Na druhou stranu si říkám, že realističnu se v tomto ohledu meze nekladou....Vše ostatní ale tento film zvládá, včetně závěru. A tak je tedy na Vás, na jakou frekvenci je naladěn Váš mozek, aby Vás zbytečně nezklamal tento kousek. Já spokojen byl, ale to svoje jsem si stihl už říct. ()
Realistická fikce, která věrně zobrazuje osud všech diktátorů. Skvělí herci filmu dodávají na věrohodnosti. ()
Makhmalbafův snímek byl patrně největším zážitkem letošní LFŠ. Propojení sociálně kritického filmu a roadmovie s komediálními prvky překvapivě fungovalo na obou frontách, aniž by byla oslabena funkce toho či onoho. Pozoruhodné je, že přestrojení, v němž prezident fiktivní blízkovýchodní země se svým vnukem cestuje, vlastně znemožňuje v druhé půli filmu divákovi zjistit, nakolik se pohled hlavního hrdiny na sebe a éru své vlády změnil (či alespoň posunul) pod vlivem toho, co vidí a slyší od ostatních. To byl od režiséra velmi chytrý trik. Divák tak nedostává nic zadarmo, tragickomický, neuzavřený konec, v němž se rozzuřený dav občanů nedokáže dohodnout, co s lapeným vládcem udělá, dokonce nedopřává publiku ani finální katarzi. Makhmalbafův divák je tak nucen vytvářet si svůj postoj a rozvažovat smysl a účinek revoluce sám, což je v kontextu nedávného arabského jara velmi cenné. ()
Hezký, dramatický a poučný film. Na konci jsem měla docela strach, jak se to bude vyvíjet. Putování bývalého prezidenta s malým vnukem zemí, kterou zasáhla revoluce. Všude ozbrojené jednotky, bída, teror, smrt. Na hlavu prchajících je vypsaná odměna, která se stále zvyšuje. ()
Mohlo to být skvělé. Je to jen dobré. 1) Iránský spisovatel, scénárista a režisér, střihač a produkční 57letý Mohsen Makhmalbaf napsal scénář spolu se svou ženou, 45letou Marziyeh a s gruzínskými herci pak snímek v Gruzii (mj. Tbilisi) a Tadžikistanu (mj. Dušanbe) natočil._____ 2) Tempo filmu je nestálé, Zatímco prvních a zejména posledních dvacet minut této komedie (?) jsou strhující, prostředních 70 minut chvílemi nudí, byť se protagonisté snaží a hrají k tomu ruské (!) balady._____ 3) Režisér spolu se svou ženou, synem Maysemem a dcerami Hanou a Samirou vedou filmovou společnost Makhmalbaf Film House. Makhmalbaf napsal 27 knih, režíroval 20 hraných filmů, 4 dokumenty a 5 krátkých filmů celkem v deseti zemích: v Íránu, Afganistanu, Turecku, Pákistánu, Tadžikistanu, Indii, jižní Korei, Izraeli, Gruzii a Velké Británii._____ 4) Režisér o filmu: The script for The President was written and re-written several times... But the initial spark came...in Afghanistan, as I overlooked the city of Kabul from the rubble of the destroyed Darul Aman Palace._____ 5) Režisér o svém boji proti totalitě: There are some common threads that exist, no matter where the events take place. First there is a dictator, who behaves with impunity and oppresses the people of the country. This eventually leads to the collapse of the dictatorial regime. Then, once the regime has fallen, there is further violence involved during the revolution... People in search of democracy will unwillingly resort to violence to reach their goal. But soon after the moment of victory, they are often very soon faced with a new tragedy, caused by those same violent acts that represented a victory just a little while earlier... And unfortunately this represents an ongoing cycle that many people and countries find themselves trapped in and unable to escape. There can unfortunately be no end to this cycle, unless mankind is able to build a new and better culture to deal with this situation. What I hope is that making this film can be a small step and a hope for building this new culture._____ 6) Inteligentní koment: Hwaelos*****._____ 7) A ještě jednou režisér: Usually people like to categorise artists. With my films, I categorise people: if I know which one of my movies you like, I can tell which kind of a person you are. ()
Makhmalbafovy scénáře jsou výborné, výjimkou není ani scénář tohoto filmu; odpovědní za scénář jsou sice dva, ale myslím, že hlavní nápady jsou jeho dílem. Po exposé, které nám předvádí (ostatně jasno- či tmo-zřivě) běžný život presidenta-diktátora a následné převzetí moci opozicí, nastává "velká proměna": velký president se stává malým člověkem a z malých lidí se stávají malí prezidenti. Film postupuje po dějových krocích krocích až po předpokládané vyvrcholení. Nakonec si pak ještě mužeme říct: ten president mohl být docela dobrým chlápkem, kdyby nebyl presidentem. (A recipročně také: ty lidi jsou stejná lůza předtím jako potom.) - Po druhém zkouknutí přidávám hvězdu. ()
Pokud clovek nebude nad filmem moc uvazovat, muze byt uspokojen. Jinak Prezident krome hereckych vykonu (zvlast maly kluk) a pekne kamery nema moc co nabidnout. ()
XXII. FebioFest Praha ()
LFŠ15, uvaděč filmu uznal podobnost filmu s reálnou revolucí v Íránu. Sledujeme útěk muže a jeho asi 5-leteho vnuka před boriteli režimu. Divák je často v dilematicke situaci, co si o padlem prezidentovi myslet. Propojuje se tu osobnost vraha a citlivého dědečka. Nastoluji se otázky vypořádání s vrahy a jak nadále žít v porevoluční zemi. Zvláštní uznání patří hereckému výkonu malého vnuka, který vše vidí z čistě dětského pohledu a vážnost situace mu plně dochází až když téměř přichází o život. Slovo "komedie" bych z popisku filmu odstranila. ()
Jak chutná moc. Jak prezidentovi, všem okolo něj, ale taky vojákům a obyčejným lidem, když se k ní náhodou dostanou. V případě prezidenta a kluka taky o tom, jak neuvěřitelně můžete spadnout z výšky na hubu. Jejich "road movie" je naprosto úžasná, oba hlavní představitelé výborní. Magické jsou scény, kdy děda začne hrát na kytaru a kluk u toho tančí nebo klukovy vzpomínky na sladký život v paláci a taneční hodiny s Marií. I když byl prezident svině, držel jsem této dvojici palce až do konce, i když konec byl nevyhnutelný a logický. Ale prostě si mě za ty 2 hodky neuvěřitelně získali. SPOILER: Ve skutečnosti by dle mého názoru šel kluk s dědou na šibenici, ať už by tam kdokoliv vykřikoval humanistická hesla, dav by ho převálcoval. ()
Skvela jizda, kde se seznamite s atmosferou revoluce, jejimi dopady, bezohlednosti, moci strelnych zbrani v rukou podprumernych lidi. Nejistota dalsi chvile vam provazi celym filmem a vy stale nevite, zda-li mate drzet palce hlavni fugure, nebo co ji vlastne prejete. K rozhodni vam chybi jedno - prvnich deset filmu, kde by byl dodstatecne popsan autokraticky prezident vc. jeho rozhodnuti o zivote jinych. Rozhodne vam nesmi ujit. ()
scenař 5 režie 3 herci 3 výprava 2 celkem 13 hodnocení 75% Všichni se ho báli a on se bál všech. Po zhroucení diktatury však nastala anarchie horší než cholera. ()
"Kto do Teba kameňom, Ty do neho chlebom". Táto ústredná biblická téma sa nesie celým filmom a nastoľuje kontroverzné otázky násilia, pomsty, odpustenia a tolerancie. Makhmalbafovi sa podarilo veľmi výstižne túto tému rozpracovať na pozadí fiktívneho príbehu diktátora. Príbeh rozohráva dve polohy. Krutú rolu autokrata, ktorú však divák nemá možnosť precítiť, nakoľko je len sprostredkovaná. A druhú rolu empatického starého otca, ktorú sledujeme od začiatku do konca a preto vzbudzuje silné sympatie k diktátorovi ako k človeku bez ohľadu na to, aká temná je jeho minulosť. To bol zrejme aj zámer režiséra, ktorý snaží poukázať na to, že každý z nás je vo svojej podstate len zraniteľný človek. Predosiela, že násilie a pomsta plodia len ďalšie utrpenie a vytvárajú tak začarovaný kruh, v ktorom je ľudstvo uväznené už od nepamäti. Možno je na čase tento kruh konečne prelomiť. Veľmi silný odkaz v dnešnej dobe rastúceho násilia a nepokoja. ()