Hrdý na svůj klub

Není to můj klub, ale historii má velkolepou a zajímavou. Některé mluvící hlavy prozradí něco navíc, některé přiblíží silné příběhy a některé jsou holt do počtu. Jde ale o příjemné sladění vypravěče, povídání legend a dobových záběrů. (24.03.2015)

„PŘÍBĚHY LIDÍ, KTEŘÍ KLUBU NA JULISCE VĚNOVALI ŽIVOT, ALE HLAVNĚ SRDCE…“ /// Ty jejich zahraniční zájezdy, ty jejich památný pohárový zápasy – to je jako příběh Klabzubovi jedenácky. Ovšem bez diváků. Spousta historickejch záběrů, šotů ze slavnejch zápasů, povídání Masopusta o Pelém, Zlatým míči… Dokument, kterej obsáhl všechny milníky – dobrý i špatný, je proveden v retro stylu a slušel by i ambicióznějším mančaftům. Navíc se seznámíte se (skoro) všema jejich příznivcema (pokus o vtip). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Dukla mezi mrakodrapy“ čtu 2x – 3x ročně. 2.) Z domu vyrážím pouze na Julisku. (jinam už netrefím...) 3.) HALF MAN HALF BISCUIT. (13.06.2015)

Duklu mezi mrakodrapy mám přelouskanou ze všech světových stran, Viktorův Můj dres číslo 1 jsem častou četbou roztrhal tak, že jsem si musel pořídit nový a historii Dukly od osmdesátých let sleduji v přímém přenosu. Pro mne tento dokument zkrátka přinesl pouze několik archívních záběrů, které jsem dosud neviděl a proto považuji za smutné, že jsem z dávných dob viděl víc odchodů mužstev z trávníku než gólů. Také mne poněkud iritovalo označení LEGENDA, které v titulku běhalo u každého osloveného čutálisty. Raději bych preferoval něco typu: fotbalista Dukly v letech X-Y. Nicméně považuji za potřebné připomínat slavné doby klubu, o kterém dnešní hooligans ví jen to, že ve fanouškovských bitkách proti nim stojí energičtí důchodci s ostře nabroušenými holemi. (25.03.2015)

Pozoruhodný jev - vzkříšení předního českého a československého fotbalového klubu, jehož působení se řízením osudu, o který se nezasloužil, vztahuje a vztahovalo i na řadu dalších sportů (veslování, lehká atletika, házená, lyžování), dostalo od včerejšího večera pozoruhodné nasvícení v podobě zdařilého dokumentárního snímku. Cesta od režimistického klubu k nežádoucí popelce českého fotbalu, která byla celou řadou až kýčovitě působících, ale věcně přesně doložených fakt zvrácena k obnovení profesionálního statutu i v zásadě úspěšnému účinkování v nejvyšší české fotbalové soutěži, je tu představena v plném lesku slávy a ponížení, vzestupu i zmaru. Vynikající průvodcovský výkon Ondřeje Vetchého (zřekl se honoráře) korunuje režie lásky, jak lze také popsat základní prvek tvůrčí optiky výrobního štábu, celou řadou skvělých vstupů osobností této skvělé reprezentantky našeho vrcholového i výkonnostního sportu. Znovu se díváme do tváří Josefa Masopusta, Ivana Viktora, Svatopluka Pluskala, Jana Brumovského, Jána Gelety, Zdeňka Nehody, Ladislava Vízka, Ládi Nováka, Pavla Nedvěda, Rudolfa Kučery, Patrika Gedeona, ale i osobností klubového zákulisí, trenérů, jakými byli Karel Kolský nebo Jaromír Vejvoda nebo jakým je dnes Luboš Kozel či pověstný lékař Hubert Topinka nebo jedinečný novinář a nezaměnitelný spisovatel Ota Pavel. Připomíná i ty, kteří stáli stáli při záchraně této ušlechtilé popelky našeho fotbalu - Güntera Bittengela, Miloslava Jíchu, zesnulého majitele někdejšího druholigového klubu v Jakubčovicích Hájka a řadu dalších. Přelom století a tisíciletí, v němž se diváckou anketou stal Josef Masopust českou fotbalistou století, byl pro Duklu návratem do naděje a vzestupu. Vztah dnešní FK Dukly tak od včerejška charakterizuje nejen socha skromného fotbalového velikána, ale i film o příběhu lásky, vytrvalosti, nepoddajnosti, příběh myšlenky a činu, který dokázal oslovit i současné české mládí. HRDÝ NA SVŮJ KLUB je rukavicí hozenou dalším velkým klubům naší fotbalové historie, v prvé řadě Spartě a Slavii Praha a na Slovensku "belasým" ze Slovanu Bratislava. (19.09.2014)

Masopust, Rott, Galeta, Pluskal, Šafránek, Luhový, Štambacher, Kučera, Gajdůšek, Čadek, Kouba, Viktor, Vízek, Novák, Přáda, Broumovský, Bittengel, Stromšík, Fiala, Netolička, Nehoda, Kozák, Bičovský, Vacenovský, Samek, Jelínek, Macela, Rada,........šest dekád fotbalové historie - to přes veškerou snahu nelze vmáčknout do tak mála minut. Fotbalový klub spjatý se stadionem na Julisce by si zasloužil takové dokumenty nejméně tři, aby byla možnost strávit s jednotlivými události delší čas. Rodolf Kučera měl našlápnutu zařadit se mezi nejlepší fotbalisty planety, zranil se a musel skončit...není čas, jedeme dál. Podobných talentů jako byl Ladislav Přáda český fotbal mnoho neměl, kariéru mu zničila láska k alkoholu...bohužel musíme rychle dál. To je snad jediné co mohu tomuto sportovnímu dokumentu vytknout, jinak jak již napsal ve svém komentáři "sportovec" jde o hozenou rukavici Spartě, Slávii a dalším, protože každý klub píšící tuzemskou historii by si podobný počin zasloužil. (29.12.2014)