Pasolini

Ferrara zobrazil Pasoliniho presne tak, ako som si ho vždy predstavoval; Ako člena talianskej pozérskej smotánky, s plnou hubou utopických bolševických kecov, ktorý nedokáže odpovedať na priamu otázku aby si svoje fantasmagórie obhájil, a novinára radšej pošle domov s tým, že neskôr mu k tomu niečo napíše. Človeka, čo by najradšej zrušil peniaze a všetkých obvinil z fašistického sprisahania, ale za prostitúciu platiť chudobnému heterosexuálnemu chalanovi mu nevadí. Skrátka idiotský oxymoron, ako každý komunista. Zároveň ho sledujeme ako zapáleného tvorcu s hromadou originálnych nápadov na realizáciu. Scénky akože z Pasoliniho filmu mi naozaj Pasoliniho pripomínali, až ma to prekvapilo, a do toho hrá krásna klasická hudba. Páčil sa mi opis jednej z postáv; “Pripomína mi mňa samého a zároveň ním pohŕdam.” Gay porno scénu v úvode si mohli odpustiť, aj keď chápem, čo tým chceli povedať. Casting presný. Pasolinimu by sa to podľa mňa páčilo. (13.05.2019)

Je celkom zaujímavé, že Ferrarov pravdepodobne rozprávačsky najodvážnejší film je o mužovi, ktorý (navzdory svojim vyhláseniam o smrti naratívneho umenia) rozprávanie miloval a tak rád ho používal ako jednu z opakujúcich sa tém svojej tvorby. Keď som videl Pasoliniho hrať v niektorých jeho filmoch, nadobudol som dojem, že Willem Dafoe je pre jeho stvárnenie tým pravým. A nezmýlil som sa. 80% (13.11.2015)

Tak vám nevím. Pasoliniho vykreslování je tady až příliš glorifikační. Milující syn, intelektuální rebel, vášnivý umělec.V každé druhé restauraci ho vřele vítají s oslovením Maestro nebo Profesore. Ke všem je vstřícný a vřelý. Žádná kontroverze nebo jen rýpavá myšlenka se nekoná. Takový italský Mirek Dušín zdálo by se :D Celý film se jen atmosféricky mlčí, nebo prázdně tlachá a když už se Maestro dostane k nějaké té myšlence tak toho ve výsledku moc neřekne. Jakoby se tvůrci báli nepřesné interpretace a tak radši trošku mlží. Ale musím se přiznat, že i tak mě to svým způsobem upoutalo. Nejspíš je to tím, že celý film táhnul charismatický Daefoe, pro kterého musela být taková postava asi tou správnou hereckou výzvou (i když ve výsledku jde o velmi střízlivou, až minimalistickou kreaci). Každopádně mě to vmanipulovalo až do bodu, kdy jsem ochotný to s pasolinim ještě jednou či dvakrát zkusit a šáhnout po něčem z jeho filmografie (Protože zatím jsem začal a na dlouho skončil u fušerských 120 dní sodomy :/ ) (28.10.2015)

Tento film v televizi zřejmě záměrně dávali až po půlnoci, aby i ti nejhorší nespavci našli jistotu, u které bez potíží usnou. Tak strašně nudnej a nezáživnej film jsem dlouho neviděl. U životopisných příběhů filmových tvůrců se většinou dočkám různých odkazů na lásku k filmům. Tady to spíš působilo, jak kdyby se chtěl Abel Ferrara Pasolinimu za něco pomstít a tak dělal všecko obráceně, aby mě to od filmu odradilo. (02.06.2018)

Pasolini je asi najmenej diváckym životopisným filmom v širokej distribúcii. To šťastie známeho diela mu zabezpečila osoba, o ktorej "rozpráva" a herec v hlavnej úlohe. Avšak tu všetko prvoplánovo divácky príťažlivé končí a osobne medzi divácky provokujúce prvky neradím ani homosexuálne scény, pretože o nich film nie je. Ten je o Pasoliniho názoroch a o jeho vnútri. Ciže ani náhodou o točení filmov, písaní kníh, ani dramatických oblúkoch jeho vzťahov či už milostných, rodinných, alebo pracovných. No a je to náhlad značne zakodovaný a to možno aj pre režisérových fanúšikov. (07.03.2016)