The Sound and the Fury

Film je rozdělen do tří kapitol připomínající samostatné povídky, které se naplno protnou směrem k vyvrcholení. Do všech tří povídek jsem se spočátku dostával hůře, ale zatímco u té první mě brzy pohltil ústřední motiv psychicky i fyzicky nemocného chudáka Benjiho, jehož přítomnost v rodině ničí klid všech jejich členů, a v druhé mě zase upoutalo zejména otcovo vyprávéntí s hodinkami malému Quentinovi, třetí kapitolou tematicky hodně zaměřenou na záležitosti kolem pozemků jsem se tady bez většího zaujetí jenom prodíval, aby mě pak film zpátky naplno chytl až v onom vyvrcholení. Faulknerovu knihu neznám, ale už samotná struktura vyprávění v tematických kapitolách tu působí svou formou jakoby detailně přesná adaptace knižního díla a stejně jako moji spolukomentující mám pocit, že filmovější podoba s jedním souvislým přepsaným příběhem by k jižtak náročnému artovému stylu určitě výsledku prospěla. Celková atmosférá, kvalitní filmařina s osobitou kamerou i některé motivy příběhu a vykreslení dobového prostředí mají u mě za následek celkem pěkný filmový zážitek, ale stylově to občas bylo i na můj náročnější vkus hůře ztrávitelné, skorp až budící dojem menšího experimentu, který se možná stoprocentně nevyvedl...? Předchozí počin Jamese Franca dle Faulknerovy předlohy As I Lay Dying se mi určitě líbil tak o třídu výš. [65%] (17.02.2022)

U Son of God se Francovi vyplatilo vzít si výraznou literární předlohu, ale co ho to napadlo tady? Román pověstný svou složitostí a unikátní strukturou se ve Francových rukou mění v změť obrazů, ze které se v těch lepších chvílích vynoří nějaká hezká montáž doprovázená zřejmě citacemi z knihy, nebo osamocený vypjatý moment, jinak jde ale hlavně o tápání. Troufalost se Francovi nedá upřít, ale na tohle mu nestačilo ani těch jeho padesát titulů. Být to původní scénář (byť by to bylo hodně divné, komprese knihy je tu hodně znát a původní scénář by určitě vypadal hodně jinak), dal bych za vymyšlení vší té dekadence asi víc bodů, ale při vědomí, že vše kvalitní pochází z předlohy, budu střídmý. 50% (23.07.2017)

Film není špatný, to určitě ne. Adaptace knižní předlohy mi přijde velmi přesná, akorát pokulhává v tom stejném jako kniha a to jest příběh. Víte kniha byla výjimečná především díky stylu autora, byla velmi složitě napsaná a to je to co jí dělalo speciální. Samotný příběh v knize není špatný, ale o nic průlomového se nejedná. Adaptace na jedničku, ale příběh se vylepšit nedá když se budete držet předlohy. (11.01.2022)

Celý film jsem si říkal, jestli James Franco svůj herecký výkon myslí vážně, protože já jsem z nejspíš měl pocit, že to je celé parodie na herecké výkony jeho kolegů, kteří se snaží zachytit postižené osoby. Franco očividně má hodně rád americké autory minulého století, ale to rozhodně neznamená, že je umí převést do filmu. (30.05.2016)

To bol zase nápad, sfilmovať Hluk a vravu, to už mohol Franco rovno adaptovať poéziu. Tá kniha je geniálna, ale jej čaro vychádza predovšetkým z formy. Strieda nepretržite rôzne časové roviny, väčšinou uprostred dialógu; niekto niečo povie a v ďalšej vete sme v inom dialógu, kludne o 30 rokov späť v minulosti. Vodítka si čitateľ často musí hľadať sám, Faulkner navyše používa pre rôzne osoby rôzne slangy, dve rozdielne postavy (jednu ženskú a jednu mužskú) pomenoval rovnakým menom, veľa dôležitých udalostí spomenie v podstate mimo reči, okrem časových rovín strieda aj rozprávačov, a prvá kapitola (tj. prvých 60 strán) je takmer celá rozprávaná z pohľadu ťažko mentálne retardoveného človeka. Prečo sa toto rozhodol Franco sfilmovať, nad tým ostáva rozum stáť. Pochválil by som asi casting. Jednotlivé momenty sú napodobené dobre, ale chýba tomu to hlavné. Necítil som z toho ten úpadok. Iba nepretržitú depku. Adaptácia to nie je úplne márna, ale adaptuje nesfilmovateľnú látku, a neviem si predstaviť, čo by som z toho mal, nepoznať predlohu. Ps: Chýbala mi tam scénka s malou Taliankou. Moja obľúbená. (09.12.2023)