Domácí péče

Příběh jedné dámy, která o dost víc dává, než si bere a jejíž život přetočí naruby jedna zpráva. Očima objektivu nahlížíme do světů jednotlivých postav snímku, sledujeme, jak se tato dáma a její okolí se zprávou vypořádájí, jak na ni reagují. Každý si projde svým vývojem, který nám režisér sděluje s pochopením, ale o to upřímněji. Divák se dostává do příběhu, učí se spolu s Vlastou i Laďou komunikovat, napjatě čeká, jak dopadne snaha vyléčit svět alternativními energiemi a nakonec se s lehkým úsměvem se vším smíří. Tak jako Vlasta. Co už taky člověku v tom životě zbývá. (12.03.2017)

Zajímavý film o životě a o umírání, který v sobě má emoce, ale vlastně není ani pesimistický, ani optimistický. Prostě je takový, jaký je život a jak si jej uděláme. Bolek Polívka zde má snad jediný moment, kdy ukazuje, že je dobrý herec, jinak moc nehraje, za to Alena Mihulová si ukradla film pro sebe. (17.05.2016)

,,Vždyť, kdy on mě dal naposledy pusu? No tak akorát na té svatbě." Pěkný návrat zdravotní sestry v podání Aleny Mihulové (Kachyňovy Sestřičky 1983) do 21. století. Film, který svým obsahem mohl vypadat jako epizoda vystřihnuta z laciného současného seriálu, ale uvnitř v skutečnosti skrývá mnoho víc hodnot a kvalit, než se na první pohled může zdát. K nim patří i výborný scénář soustřeďující se na hlavní postavu sestřičky Vlasty jak z pohledu její práce a rodinného života, tak se zaměřením na vnitřní svět psychologie. Hodně poutavé téma současnosti kolem starostlivosti a alternativní léčby tak doplňuje na pozadí trpkých i komických střípků příběh o dozrávání sebe sama i mezilidských vztahů. Nejvíc mě vedle zápletek s alternativními léčebnými programy zaujalo silné vyvrcholení dobrého vztahu mezi Vlastou a její pacientkou v momentu, kdy ona pacientka musí nedobrovolně zůstat v nemocnici nebo osobité zakončení filmu s neúspěšným vykopáním slivovice a stylovou jihomoravskou svatbou. Film postrádá vlastní hudbu, ale lidová folklorní kapela v závěru vše vynahradí. Domácí péče má v sobě hodně z Kachyňovych filmů s podobnými tématy, ale debutující Slávek Horák vytváří v prostředí jihomoravského venkova zcela odlišnou atmosféru, což je dobře. V současné české a slovenské filmové tvorbě určitě silný nadprůměr, který rád zde nadhodnotím. (85%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) (15.08.2018)

Dávám pět hvězd, není tam nic ke kritizování. Silný příběh o ženě, jejíž podstatou bylo se rozdávat druhým až do posledního dechu. Nekonal se tam ani žádný emancipační veletoč, ve smyslu hledání mladého milence nebo šplhání na K2. Jen nenásilná připomínka toho, že svět prostě stojí a padá s hodným lidmi. Výborné herecké výkony (Mihulová samozřejmě, ale i Polívka si střihnul to mužské "hovádko" s potěchou). Minimalistický scénář bez jediného nadbytečného slova i scény. (12.12.2015)

Ťažko povedať, či čakry alebo chľast majú na svedomí viac blbých rečí. A Horák sa tu logicky snaží neprikláňať úplne ani na jednu stranu. Ale žiaľ to hrá na viac strán, aj čo sa týka prístupu, ktorý film sprevádza. Takže mi to vychádza len na pár silných momentov, pár slabších a jeden príšerný pokus o vtip. Ešteže záver patrí medzi tie silnejšie okamihy. Celkový zážitok potom pôsobí o niečo intenzívnejšie. To určite vedia aj debutanti. Napriek tomu verím, že potenciál, aby bol v budúcnosti konzistentnejší, režisér má. (15.03.2017)