Reklama

Reklama

Roger Waters: The Wall

  • Velká Británie Roger Waters: The Wall (více)
Hudební / Dokumentární
Velká Británie, 2014, 155 min (Alternativní 127 min)

Obsahy(1)

Roger Waters The Wall je hudebně-zážitková road movie, která zachycuje světové koncertní turné zakládajícího člena legendární britské skupiny Pink Floyd v letech 2010 až 2013. Záběry, pořízené ve třech městech na dvou kontinentech, putují mezi 150 metrů dlouhým jevištěm a zákulisím, ze kterého vše exkluzivně komentuje sám Waters. Divákům se naskytne pohled na úchvatnou hudební a vizuální show, ve které nechybí pyrotechnika, bohaté projekce a před zraky rostoucí monumentální zeď. Waters při tvorbě ohromující rock'n'rollové show doslova zhmotnil vlastní imaginaci a protiválečné vize – stejně jako původní dvojalbum rockové opery z roku 1979 nese i film silné pacifistické poselství a stopuje Watersovu osobní minulost, kterou tvrdě zatížila otcova a dědečkova smrt ve světových válkách. (Aerofilms)

(více)

Videa (2)

Trailer 1

Recenze (99)

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Je to samozřejmě skvělé, ale výsledný dojem je rozporuplný. Sledujeme totiž tři linie: 1) záznam koncertu z posledních turné, který je úžasný. Bylo to skvělé naživo a i na plátně z toho naskakuje husí kůže. Jako záznamu jedinečné události a aktualizaci možná nejlepšího koncertního vystoupení všech dob nelze nic vytknout. 2) Watersovo plazení po francouzsko-italských hranicích, aby s duchy minulosti i přítomnosti diskutoval svou životní pouť a smysl všehomíra. A je to přesně tak watersovsky samožerské, jak to zní. Namísto aby překlenul třicetiletou propast od vydání Wall tak, že její témata aktualizuje a ukáže univerzálnost svého nejhlubšího životního sdělení (které je skutečně úžasné a síla budování svých osobních zdí nevyprchává ani po letech), tak příběh vztáhne k sobě, zaměří se ještě víc na svého otce a dědu a prezentuje se tak melancholicky a pateticky, jak to umí jen on sám. No a konečně za 3) tu máme rozhovor Waterse a Masona, který se nese v podobném duchu. Waters má o všem jasno a ničeho nelituje, zatímco ze strany Masona je cítit, že Gilmour zas takový padouch asi nebyl a že s Rogerem to musely být pořádně těžké dekády. Ale smířlivý tón nostalgie a humoru naštěstí hrany obrušuje, a tak si v rozhovoru jen potvrdíte, co stejně už dávno víte. Takže výsledně za 4, ale to je fuk, protože pro fanoušky povinnost a úžasný zážitek a nikoho jiného to zajímat stejně nebude. Původní Wall je stále milníkem hudebních filmů, na čemž tahle snaha o upoutání pozornosti nic nezměnila. ()

ripo 

všechny recenze uživatele

Watersovu show som mal možnosť vidieť naživo už dvakrát. Vždy to bol neskutočný zážitok. Ten zážitok som očakával i v kine. Prišiel. Veď doma si nemôžem "vybombovať" domáce kino na plný výkon a tak som si to dokonale užil v kresle kina. Hudbu nebudem komentovať, o tej sa nediskutuje. Je to umelecká špička. Aj čo sa týka textov i celého posolstva pre ďalšie generácie. Druhá linka filmu, keď Roger Waters putuje po bojiskách prvej a druhej svetovej vojny a hľadá hroby svojho otca a deda celkom vhodne zapadla do koncepcie celého filmu, čím sa nestal len obyčajným filmovým prepisom koncertu. Slzy na tvári Watersa som mu akosi neveril. Nebolo to presvedčivé. Záverečný rozhovor Watersa a Nicka Masona bol tak trochu vtipnou bodkou za skvelým večerom. ()

Reklama

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Působivé? Rozhodně. I pro nefanoušky Pink Floyd (mezi které rozhodně patřím, vždyť já znám The Wall) nabízí film dost zábavy a vizuální působivosti. Na rozdíl od filmu zde není takový tah na bránu (návraty k Watersově cestě za "mrtvými") a je citelně sestříhán z několika koncertů. Takže nejde o jednotný záznam z jednoho koncertu, ale výběr toho nejpovedenějšího, co dohromady dá jeden koncert. Bohužel jsem vždy žil v tom, že The Wall je skupinová věc, Waters mě skoro pořád přesvědčoval, že to je jeho one-man-show a to hlavně svým sklonem k přehnané umělé dramatčinosti gest. Hudebník skvělý, herec možná do němé éry:-). Závěrečné pomrkávání na fanoušky bylo příjemné, jen zase došlo k hodně citelnému stříhání otázek (otázka na bubeníka ohledně jeho hry a smích Waterse, že se na to těší, střih otázka pryč:-)). PS: pro mě stále filmové The Wall o kategorii výš, i dík genialitě Geralda Scarfa, která tu tolik nevynikla. ()

Bloody13 

všechny recenze uživatele

Z audiovizuální show samotného koncertu (vlastně 3 koncertů) se místy tají dech. Ta velkolepost budí respekt a v několika sekvencích jsem se z těch nápadů málem pochcal - pardon, samozřejmě počůral. ALE! Na druhou stranu tu máme skoro polovinu stopáže vlezlých monologů či dialogů s Rogerem o tom, jak je válka krutá a jak Rogera poznamenala. Do toho tu Roger obejde hřbitovy svého dědy i otce, zahraje na trubku a vypije pár panáků, aby si v poměrně zábavném závěru poklábosil s kámošem Masonem. Předešlé epizody bohužel celkem nudí. Co ale vyloženě znechutí, tak je místy až zbytečně násilná protinacistická propaganda, která vrcholí těsně před koncem v podobě kamerových detailů na některé fanouškovské (nebo fanatické?) jedince z davu. Fakt prdel! ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Je chyba myslet si, že váleční vůdci nebo dnešní ekonomičtí stratégové jsou bezcitní. Jsou ubozí!" Uši zaslechly skvělou hudbu, oči viděly úžasnou show, srdce aplaudovalo protiválečným myšlenkám a přesto tomu k dokonalosti něco chybělo. Nebo spíše přebývalo, protože Rogerovo cestování, mluvení, truchlení a troubení zabíralo na můj vkus příliš prostoru. Nicméně na pódiu to bylo dokonalé a to píšu přesto, že album The Wall pro mne nepředstavuje srdeční záležitost. ()

Galerie (9)

Reklama

Reklama