Fukušima, má láska
Tokyo Fiancée
Tokyo Fiancée
Tokyo Fiancée
Režie:
Stefan LiberskiScénář:
Stefan LiberskiKamera:
Hichame AlaouieHudba:
Casimir LiberskiObsahy(1)
Mladá Belgičanka Amélie si chce splnit sen a stěhuje se do Tokia. Aby si vydělala na živobytí, rozhodne se dávat soukromé lekce francouzštiny. Jejím prvním a jediným studentem je Rinri, japonský mladík, se kterým brzy naváže intimní vztah. Amélie je zanícená japanofilka. Narodila se v Japonsku, jako malá holčička se ale musela přestěhovat s rodiči do Belgie a od té doby se touží vrátit zpět. Teď, když je plnoletá, dostane konečně příležitost. Stěhuje se do Tokia, kde si pronajme malý byt na periferii města a začne objevovat japonskou kulturu. Záhy nachází spřízněnou duši v Rinrim, který se přihlásí na její soukromé lekce francouzštiny. Je to galantní a zádumčivý japonský mladík, který je posedlý vším, co je francouzské - Amélii, navzdory jejímu belgickému původu, nevyjímaje. Amélie a Rinri, kteří se potýkají se všemi trapnostmi i krásami první lásky, radostně poznávají Tokio i jeden druhého. (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (13)
První půlku mně Amelie připadala něžná a roztomilá. Druhou mě naopak hrozně štvala její zmatenost a hledání. Sex se v podstatě udál jen jakoby a u takového filmu bych čekal více intimní a procítěné podání. Viditelná snaha kopírovat Amelii (roztomilost, střeštěnost a vypravěčský hlas). Plus za postavu druhé Francouzky. Nápaditá hudba, pěkné obrázky pulzující Tokyo a bizarních japonských tradic. A stejnak jsou Rinriho rodiče yakuza! ()
Takový jakýsi prequel či midquel ke Strachu a chvění, které pro mě bylo v roce 2004 naprosto úžasným zážitkem. Tokyo Fiancée je v porovnání s Stupeur et tremblements kapičku slabší, ale i tak dost zajímavé pokoukání. A byť se jedná o stejné téma, je zajímavé, že se Amélie dokáže nevykrádat a přidat opět nový pohled. ()
Kultúra nie je make-up či oblečenie, ktoré môžte zmeniť, keď sa vám zapáči. Teda vlastne môžete to samozrejme skúsiť, otázkou však zostane či sa v novom "šate" budete cítiť aj pohodlne a sami sebou. Viac ako príbeh o láske, je to príbeh o dozretí, o hľadaní a nájdení samej seba. Netušila som, že je tento film natočený podľa skutočných zážitkov Amélie Nothomb, bol to čisto náhodný výber o to viac ma to však v závere potešilo, akosi som celý film mala pocit, že to tak bude. "Everithing that one loves becomes fiction." Videné v rámci Season Challenge Tour. ()
Na tenhle film jsem se docela těšil, mluvilo se o něm jako o dalším filmu ve stylu Amélie z Montmartru a český překlad vytvářel iluzorní představu, že půjde o něco podobně novátorského jako Resnaisova Hirošima, má láska. Ale bohužel. Nejvíce mě na filmu rozčilovalo to, že se snaží dělat japonskou kulturu bizarnější a nepochopitelnější, než ve skutečnosti je. Tahle Amélie z Šindžuku se té z Montmartru nemůže rovnat, mnohem lepší asijské romantické komedie v podobném duchu (rozuměj s legarčně vyšinutou ženskou postavou) jsou třeba hongkongský Chungking Express nebo thajský Občan pes. Pokud máte rádi japonské romantické seriály, tak budete z Fukušimy nadšení, pokud je stejně jako já nesnášíte, tak se tomuhle raději vyhněte. ()
Nemôžem si pomôcť, ale tento film ma celý čas neskutočne iritoval. Nielen že som láske medzi Ameliou a Rinri vôbec neverila, ale vadila mi aj herecká poloha Amélie. Bol to trochu nepodarený mix Amelie z Monmartru a Brigit Jones. V prvom prípade Etienne postrádala tú chutnú nevinnosť a v druhom prirodzenú komediálnosť. Celé mi to prišlo veľmi strojené a umelé. Taichi Inoue bol navyše herecky dosť zúfalý. Filmu veľmi nepomohol ani useknutý záver. Len kvôli japonskej scenérii dávam tri. "Stratené v preklade" alebo "Strach a chvenie" ma bavili neporovnateľne viac. ()
Galerie (13)
Zajímavosti (1)
- Píseň „J'aime Japan“, kterou Amelie (Pauline Etienne) zpívá ve filmu, je parodií „J'aime la vie“, s níž Belgie vyhrála Eurovision Song Contest v roce 1986. (aporve)
Reklama