Man Down

Dito Montiel opäť nesklamal a priniesol jeden z najkvalitnejších filmárskych počinov roka 2015. Man Down uchváti nielen zásluhou pútavo odrozprávaného a zaujímavého príbehu, ale hlavne vďaka atmosfére. Snímok bol pre mňa miestami zdĺhavý, ale akonáhle prešiel do akčných scén, tak už to bolo oveľa lepšie. Hlavne teda záverečná pol hodina stála za to. Veľmi schopne natočený, dobre vyzerajúci a správne akčný vojnový film. Man Down funguje v podstate v mojich očiach vo všetkých dôležitých aspektoch. Má postavy, ktoré som rád sledoval, má dobrú akciu, vizuálne je skutočne pôsobivý a je super vidieť, že boli títo vojaci za svoju odvahu, svoje schopnosti a najmä silu byť aj ocenení. Nebudem spoilovať záver, lebo je celkom pôsobivý a môžem povedať, že záverečná bitka je absolútne skvelá. (07.12.2019)

Zo začiatku síce trocha chaotické, no čoskoro sa v tom spletitom deji utkanom z troch dejových línií dalo veľmi ľahko orientovať. Stačilo sledovať, kedy majú tí dvaja bradu a kedy nie. To je celé. A aby nebol niekto na pochybách, záver všetko krásne vysvetlí. Z tohto pohľadu teda oceňujem hlavne zaujímavo a nápadito konštruovaný dej. Príbeh ako taký ma však moc nebral - ide o klasickú šablónu účinku vojny na vojakov len s prímesou osobnej zrady, ktorá je však v tomto prípade aspoň melodramaticky vyhrotená do maximálne nepríjemných dôsledkov. Na slabší nadpriemer to preto stačí. 70/100 (04.11.2017)

Príbeh vyrozprávaný v troch časových rovinách, kde jedna trochu nedáva zmysel. Lenže všetko to pekne pomaly na konci ten zmysel dá. Zase tu raz platí, že vojna nepriniesla a neprinesie nikdy nič dobrého. Vynikajúca Mansellova muzika tomu pridala to niečo navyše, vždy správne zvolená. Spracovanie sa mi páčilo, tempo mi vyhovovalo a Shia excelentný. https://www.youtube.com/watch?v=w09mDTbQoIU (04.06.2017)

„… DO YOU LIKE CARROTS, DICK? WELL, IT DEPENDS ON SIZE. SOMETIMES IT REALLY HURTS!“ Tohle mělo samozřejmě s filmem společného asi tolik jako pokles populace tapírů v jihovýchodní Asii s vulkanickou aktivitou na Islandu. Jen jsem se zatoužil vyrovnat všem těm hustým polyglokotským entitám, co na česko – maďarské homobázi do každého druhého výblitku perou s jakýmkoliv shrnutím nesouvisející a z kontextu vytržené bonbonmoty ve velké britštině jen proto, aby se veřejně pochlubili, že jsou v ultimativním rychlokurzu Speak English or die už u druhé lekce a hravě tak zvládají ustálená idiotmata jako například „IT IS ORANGE. ORANGE IS ORANGE. MR. PROKOP LIKES FRUITS AND COLORS TOO!“ No WOW jaxviňa! Ale přistupme konečně k rozboru díla. Takže 我吃了狗! Nebojte se, to byl jen takový vtípek pro úvodní odlehčení tak závažného tématu, já psy normálně nejím. Ve snímku Muž – Mentální retardér se toporný tranzistor Šejla La Blaf Transformoval do role vypatlané marinády, vracející se z jednoznačně spravedlivé obrany světového míru v Afgánistánu. (Kdy už jenom američtí soudruzi osvobodí tu Zeměplacku od Jemenu a Bangladéše, ať můžu konečně v klidu spát?!). Je jako vždy nesmírně přesvědčivý, avšak kdyby do hlavní role obsadili neholenou Šer, myslím, že by to na působivém výkonu hlavního hrdiny nikterak neubralo. Příběh to má velmi záživný až strhující, obzvláště pokud u toho ručně počítáte fraktály, řešíte kvantové rovnice nebo prostě jen tak fetujete. A jedna relativně originální pointa o premenstruačním syndromu ubohého dobrovolného žoldáka emoce a hvězdy rozhodně nedělá. (16.03.2017)

Shia mě dostal. Again. A já jsem si hned říkala, že ten post-apo svět vypadá jako hodně laciné CGI:) Příběh se odehrává v několika časových rovinách. Člověk přemítá, co se vlastně stalo, což není nic proti tomu, jaké následky to zanechalo na Gabrielu Drummerovi. Pointa, která je odhalena zhruba někdy 20 minut ke konci filmu mě docela šokovala a rozhodila. Až do onoho momentu bylo pár scén, kde jsem díky Shiovi měla slzy v očích a po onom WTF, které mě tak trochu semlelo, až do závěrečného showdownu se mi chtělo brečet. Sezení s Gary Oldmanem patří ke stěžejním pasážím snímku. Nejlepším hereckým Shiovým spoluhráčem se pro mě ukázal být malý Charlie Shotwell. Ten kluk byl zatraceně dobrý. Hudba Clinta Mansella decentně, avšak výrazně, dodává filmu lehce depresivní atmosféru. Man Down možná nepatří k nejlepším válečným snímkům, jenže k vytvoření potřebného dojmu a výpovědní hodnoty není vždy třeba, aby byl film "nej." Nemusí být velkolepý a s obrovským rozpočtem. Stačí výborní herci a dobře vystavěný příběh. Takové "malé velké" filmy dokáží zasáhnout stejně jako Hollywoodské bijáky. Man Down ukazuje, že válka nepřináší vítěze. Zanechává jen mrtvé a oběti. Jaký je mezi tím rozdíl...? (02.04.2017)