Elephant Song
Režie:
Charles BinaméScénář:
Nicolas BillonKamera:
Pierre GillHrají:
Bruce Greenwood, Xavier Dolan, Catherine Keener, Carrie-Anne Moss, Larry Day, Colm Feore, Cindy Sampson, Alison Louder, Guy Nadon, Rebecca Miville-Deschênes (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Psychiatr je vtažen do důmyslné psychologické hry, když vyslýchá narušeného manipulativního mladíka ohledně zmizení svého kolegy. V průběhu jejich mentálního souboje přestává být jasné, kdo z nich má převahu - jestli pacient, nebo doktor. Poté, co psychiatr Lawrence záhadně zmizí z nemocnice, která nedávno čelila velkému skandálu, má doktor Toby Green vyšetřit celou záležitost dřív, než prosákne na veřejnost. Green je přesvědčený, že informace o zmizení jeho kolegy tají narušený problémový pacient Michael. A protože Greena netáhne nic zpátky domů k jeho složitému osobnímu životu, je odhodlaný držet situaci i pacienta pod kontrolou. Zatvrzele při tom však ignoruje rady od zdravotní sestry Susan Petersonové, osoby, která zná Michaela nejlépe. Když začne Michael demonstrovat svou nadřazenou inteligenci i manipulativní povahu, přestává být jasné, kdo z nich má nad tím druhým převahu - jestli pacient, nebo doktor. (Cinemax)
(více)Recenze (20)
Snad poprvé mám pocit, že mi Xavier Dolan přišel ve filmu zajímavej. Neměl jsem na něj čuch a co mi od něj Cinemax nabídl, tak většinou to stálo za vyliž kapsu. Sloní píseň je ale trošku jiné kafe. Xavier tu sice hraje pošahance, což mu není vůbec cizí. Evidentně je to takovej ten typ extravagantního buzny (nic proti nim nemám), co na sebe rád poukazuje. Na druhou stranu ale musím říct, že si vytvořil tak děsně zajímavou postavu, že každou další minutou nebudete tušit, co si pro diváka připraví. Hra na kočku a myš, jak uvedl uživatel Marthos, je v tomto případě naprosto vystihující. Všichni jsou tu totiž docela do počtu a Xavier si se všemi doslova vytírá prdel. Musím říct, že jsem opravdu překvapen. Xavier hraje nejenom zajímavou postavu, ale dokonce se nachází v docela smysluplném příběhu. Věřte, že to není pravidlem. ()
*** a půl. Sloní píseň je prvním filmem, v němž jsem poznala Xaviera Dolana. Zajímavý a zároveň netuctově krásný. S Brucem Greenwoodem tu spolu rozehrávají hru na kočku a na myš, v níž není tak docela jasné, kdo je kdo. Snímek si jakoby ponechává odstup v přístupu k hlavním charakterům postav, pacienta a terapeuta. Nechává zavřené dveře před jejich minulostí, nevydává se na "hloubkový" průzkum jejich povah, nechává postavám jejich tajemství. Takže divák o nich neví vlastně téměř vůbec nic. Nevíme, co má Michael za chorobu a o tom, co se stalo v životě Dr. Greena víme jen základní informace. Jejich diskuse je zajímavá, podnětná a člověk jen přemýšlí, kdo nakonec "vyhraje." Zhruba po hodině děje nabere film spád, situace se vyostřuje a začíná nabírat nečekané obrátky, stabilita obou postav se najednou začíná bortit a konec je opravdu nečekaný. Osobitý snímek, který rychle uběhl a rozhodně stojí za zhlédnutí. ()
Jako kočka a myš. Ale kdo je vlastně kdo? A jaká je pravda? Xavier Dolan zde rozehrává fenomenální herecký koncert; Michael v jeho podání není prvoplánový blázen, ale frustrovaný a talentovaný mystifikátor, který velice rychle získá převahu nad danou situací, nad dr. Greenem i nad sebou samým. Šokující závěr poskytuje odpověď na mnohé události, předcházející osudovému setkání titulních hrdinů. Kromě jiného film disponuje nebývale fešným vizuálem, který je dílem vynikajícího kanadského kameramana Pierra Gilla. ()
"Myšičko myš, pojď ke mně blíž. Nepůjdu kocourku, nebo mě sníš!" I tak by se dala pojmout děj tohoto na první pohled nenápadného snímku, který se honosí slušným hereckým obsazením a námětem, i když je fakt, že filmů o narušených lidech hrajících psychologické hry už bylo nespočet. Hlavním kamenem úrazu je jistá zmatenost na poli scénáře, jelikož se chvílemi ona "hra na kočku a myš" ztrácela v prázdnu a osobně musím říct, že jsem očekával nejspíš větší wow-efekt na závěr. Ve výsledku průměrně natočený thriller, ze kterého se dalo určitě vytěžit více. ()
Kurnik, a to jako bylo všechno? Mít to půl hodiny, tak neřeknu, ale tohle je utahaný blábol o ničem, fakt o ničem. Herecké výkony jsou dobré, atmosféra a hudba taky, ale vše to slouží historce jak z Bakalářů, kteří výjimečně neskončí dobře. A nebo možná ano, pokud by šlo o Bakaláře na téma Jak jsme se po letech zase dali dohromady. ()
Čekal jsem trochu náročnější děj, na druhou stranu takto to aspoň může vidět více lidí. Hra mezi lékařem a pacientem není bůhvíjak velká, kulhá to především ve scénáři postavy Greena, který chvílema plácá takové nesmysly, které by nenapadly ani mě. Naopak Dolan jako vždy skvělý. ()
Samotné rozmluvy psychiatra s pacientem nejsou špatné, i když na první pohled je zřejmé, kdo má vedoucí roli. A psychiatr to není. Postava Bruce Greenwooda mě nebavila a nevěřil jsem jí, což mi celkově kazilo dojem. Dějově mě snímek moc nenadchnul, a tak hlavně ten šílenec a sestra v podání Catherine Keener stáli za to. ()
Film jako Balaton...pořád jdete a pořád je vody jen po kolena. Jediný důvod ke zhlédnutí je 25letý Xavier Dolan (pacient Michael). ()
Smutná nádhera. ()
Čekal jsem více promyšlený děj a čekal jsem nějakou pořádnou atmosféru, jenže ani jedno z toho se nedostavilo, protože děj byl docela jednoduchý a většinu času ten film byl docela nudný. Hlavně teda první polovina, která mě bavila minimálně. V té druhé se to naštěstí trochu zlepšilo, ale i tak z toho filmu mám strašně průměrný dojem. Fakt tomu chybí nějaká atmosféra, lépe promyšlené dialogy, i nějaký náročnější děj by se tam hodil nebo by tam mohlo být aspoň něco, co by z toho udělalo víc, než jen průměrný film, na který člověk možná i rychle zapomene, jelikož ze svého žánru nijak nevybočuje. Sice to moc blbé není, natočené je to taky dobře a konec to mělo dobrý, ale i tak se to nad průměr nedostane... Slabé 3* ()
Úplne som čakal nejakú nervy drásajúcu, dialógovú drámu, kde do poslednej minúty nebudete vedieť, čo a ako. Čo som dostal? Klasickú kanadskú píčovinu, čo sa chcela hrať na veľmi sofistikovaný thriler, vznikol z toho len nezaujímavý blábol, ktorý sa vás snaží držať v napätí, ale vám je to niekde od polky úplne jedno. Proste filmy s bláznami sú už raz také. 1 z 5 ()
Sloní hovadina. ()
60% ... Chcelo to byť veľmo psychologické, ale nejak to vyznievalo naprázdno. Síce herecky bezchybné, ale obsahovo o ničom a dosť chaotické. ()
Zbytočnosť, ktorú nezvládli najmä scenárista a herci. Najväčším klamstvom je (ne)herectvo Xaviera Dolana. Nie že uveríte komentárom o výbornom výkone a taktiež neverte komentárom o hre na mačku a myš. Nič z toho sa totiž nestane. Je to prasprostá nuda o tom ako sa dopracovať ku komplikovanej samovražde. A aby som nezabudol na moju deviáciu, Catherine Keener je v sestričkovskom oblečení sexy päťdesiatnička s peknými nohami a za to ocko dáva hviezdy. ()
Zvláštny príbeh z blázinca . Celý dej sa odohráva s nezaujímavým príbehom, o ničom čo by vyvolalo nejakú logiku so snahou o citové dobíjanie sa k divákovi . Počas filmu som si odbehol kľudne preč, lebo keď som sa vrátil, o nič som neprišiel. Chlapec akože s nadpriemerným IQ, prišiel o rozum, pretože sa stal svedkom zabitia slona. Táto scéna bola asi najpôsobivejšia, ostatne bolo o mlátení prázdnou slamou. ()
Kocka a mys, herecky koncert, netusite kto je kto, bwaaaahahahah ()
Téměř artová konstrukce, kdy nikdo neví čí je a je to všechno na hovno. ()
Hrátky nabubřelé kočky s vychytrale pošahanou myší. Jednoduchý děj se skvělými hereckými výkony kazí nejasnost rolí, a to i po opakovaném shlédnutí. ()
Elephant Song / Sloní píseň (film z r. 2014, režie Charles Binamé, adaptace stejnojmenné divadelní hry, autor Nicolas Billon) Dřív než začnete psát recenzi, musíte si ujasnit, jestli hodnotíte vyprávěný příběh a tedy vlastně předlohu, nebo film, a tedy vlastně adaptaci. Netřeba se rozepisovat o tom, že někdy pitomoučká předloha podnítí jedinečný film a nebo že geniální předloha se prostě adaptací nově ani zajímavě neztvární. Zrovna tak je to tady. Drama na divadelní scéně jsem neviděla, ani nečetla, ale vzhledem k tomu, že scénář k filmu psal sám autor dramatu, lze snad vyloučit vstupní nedorozumění a jedná se o autentickou filmovou adaptaci. Především je zachována dramatická tragický výstavba v dobré „shakespearovské“ tradici expozice – kolize – krize – peripetie – katastrofa. Jednota místa a času skoro. Film na rozdíl od divadla snáze pracuje s časovými rovinami, prostým střihem. Tato snadnost ale může vést k potížím, že se ztratíte, protože nepostřehnete posloupnost nebo protože neodhalíte, jestli se jedná o „objektivní“ záznam nebo „subjektivně zdeformované“ vyprávění. Další potíž nastane, když si nejste vlastně jisti expozicí, třeba že se většina odehrává v reminiscenci. V divadelním dramatu je většinou zcela jasno, kdy a kde jste jaksi „doma“. Film prezentuje minimálně šest časových úrovní. Jen nevím jistě, která je nejpodstatnější, protože paradoxně to nemusí být ta, v níž se odehrává nejvíce dialogů. Celé by to mohlo být pojato jako vyšetřování úmrtí pacienta St. Christine’s psychiatrické kliniky. Vypovídá dr. Toby Green (Bruce Greenwood) a vrchní sestra Susan Peterson (Catherine Keener). Po rozhovoru klienta Michaela Aleena (Xavier Dolan) s dr. Greenem a po zásahu jeho a sestry Peterson Michael zemřel. Co se stalo? Dr. Green byl ve vánoční den zavolán na kliniku, má zjistit, kam zmizel kolega dr. Lawrence, vědět by to mohl exkluzivní pacient , který naznačuje, že to ví, ale klade si podmínky, za kterých je ochoten prozradit .Drama se odehraje během vyšetřování, kdy mladík Michael nakonec prozradí, kde lékař je, ale sní ořechový bonbón, v důsledku čehož jako alergik i přes pokusy o záchranu zemře. A teď záleží na tom, jak to celé berete, čímž kvalita dramatu navzdory slabší srozumitelnosti roste. U Hamleta si taky nejste vlastně jisti, o čem to celé je. (Já osobně beru Hamleta jako detektivku nebo spíš kriminálku.) Mohl by to tedy být kriminální film o vyšetřování smrti mladíka, celkem bezbranného psychiatrického pacienta, člověka zcela bez přátel, pro jehož věci si nikdo po smrti nepřijde, zapomenutého už pět let na klinice, který sám se na ni dostal poté, co nechal svou matku zemřít na podlaze bytu a namísto zavolání záchranky, která mohla vypumpovat žaludek plný prášků, jí jen zpíval sloní píseň. Taky by to mohla být tragedie mladíka, který co by chlapec osaměle vyrostl v poblíž chladné matky proslulé pěvkyně, umělkyně, která jej svěřovala chůvám a internátům. Měl nepřítomného otce, lovce v Africe, jen jednou se s ním asi věku osm let potkal, a otec ten den na výpravě do divočiny zastřelil před jeho očima slona, který umírajíc plakal . Může to být epizoda ze života naprosto arogantního a cynického psychiatra, který se nenamáhá příliš zabývat tím, kdo proti němu je (ostatně je to jen blázen), protože potřebuje jen informaci, kde je kolega a jeho arogance je tak bezmezná, že Michael „musí“ zemřít, doktor si totiž lhostejně nevzal brýle a nečetl složku, v níž by jistě informace o alergii byla zapsána. Během výslechu Michaela se dr. Green dopustí hrubého pochybení, udeří Michaela, k čemuž se sice přizná, ale už je vůči Michaelovi v jisté defenzivě a tak v záloze má nahé klientovy fotografie, které by snad šly kompromitujícím způsobem použít, aby odvedly pozornost k závadovému vztahu kolegy dr.Lawrence s klientem. Onen cynismus demonstruje Green několikrát, když lhostejně nesprávně vysloví příjmení klienta (Alien jako Vetřelec namísto Aleen). Green si stejně neuvědomí svou nadutost, v předfinálním rozhovoru s kolegou Lawrencem (Colm Feore) se přizná ke své dřívější pochybnosti o své profesionální kvalitě, cynicky ale prohlásí, že během toho rozhovoru Michaelem zjistil, že fakt je „dobrej“, že psychiatr je zdatný, což obzvlášť škaredě vyzní, když si uvědomíte, že výsledkem zpovídání Michaela bylo jen banální zjištění, že kolega Lawrence odjel za nemocnou sestrou, vykoupené však smrtí Michaela. Nebo je to film o celkem rafinovaném úsilí vrchní zdravotní sestry Susan Peterson (skoro z kategorie Lady Macbeth) jak zas na chvíli být poblíž bývalému šarmantnímu a prestižnímu muži, s nímž kdysi měla krásnou, zdravou dceru Rachel, z ne zcela nám ozřejmených důvodů zemřela u jezera. Dnes žijí odcizeně, ani se křestními jmény neoslovují, Green je znovu ženat s slaboučkou Olivií (Carrie_Anne Moss), dceru má „jen“ mongoloidní (interpretováno manipulativním cynismem) a ona prakticky stále jen působí na klinice, jinak nic, jen den volna měsíčně, má-li menses. A možná že tato interpretace je ta pravá, hovořila by pro ni úplně poslední scéna, ona na čas suspendovaná, on se vzdal místa na klinice, schází se na lavičce v zimě u jezera a ona se zas k němu přitiskne a zas jej tzv. má, zas je její. Filmu bych dala čtyři hvězdičky, dramatu pět. () (méně) (více)