César a Rosalie

Lidi dělají z lásky pitomosti a ze žárlivosti ještě větší. Život je složitý, ale nejkomplikovanější věcí na světě jsou ženy. A každý, ať myslíme, že ho známe sebelíp, může překvapit. To jsou věci, které mě bezděčně napadaly během sledování filmu. Rosalie má ráda majetnického pracháče Césara i kluzkého umělce Davida a tak si pro jistotu drží na vodítku oba. Davidův ostentativní nezájem i Césarovy žárlivé výbuchy (kdo by to byl řekl, že se Yves Montand se svýma smutnýma očima a věčně unaveným výrazem dokáže tak rozparádit) ji přitahují i odpuzují. A nakonec přijde na to, že nejvíc ze všeho miluje svobodu, svou dcerku a sama sebe. Nebo ne? Strhující melodrama o složitosti i křehkosti lidské lásky, jemuž suverénně vévodí Romy Schneider, jakkoli se ji Montand a Frey snaží dohnat, jak jen mohou. (05.11.2015)

Tak tohle byla tvrda rana... neni to komedie a neni to ani romanticky. Je to dokonale realny film/drama o zivote. I v mem veku bych stale ocenil, kdyby nekdo chytry prisel, a vysvetlil mi chovani postavy, kterou dokonale sehrala prekrasna Romy. Stale jsem na to neprisel a uz to zacinam vzdavat. Videl jsem uz v zivote ledasco (ted nemyslim filmy), a tak vim, ze takhle to taky muze vypadat... Pro optimisty, kteri veri v bezproblemove souziti muz/zena, nedoporucuju... tem, kteri dokazi uz vstrebat a pripustit i fakta ktera se malokomu libi, naopak doporucuju vrele, protoze jde o vskutku genialni pocin. A ted se jdu projit ven a trosku to vydejchat... (11.08.2013)

Mám veľmi dobrý pocit z tohto filmu a štyri hviezdičky dávam bez zaváhania. Prekvapilo ma jeho zaradenie aj medzi komédie. Ak by existovala žánrová skupina vzťahový film, tak César a Rosalie by bol jej dôstojným predstaviteľom. Pretože Claudovi Sautetovi je možné vyčítať kdečo, ale v komplikovanosti vzťahov medzi mužom a ženou sa vyzná ako málokto. A keď mu jeho predstavy stvárňuje Yves Montand, ako hyperaktívny alfa samec a moja obľúbená Romy Schneider tápajúca medzi dvoma mužmi ako Buridanov osol, výsledkom je zaujímavý film, ktorý vám dlho ostane v hlave. (07.12.2014)

Můžu si říkat, že se mě to nedotklo, že to byla nuda, že mě to vůbec nebavilo a hráli tam DiCapriové. Jenže to si budu náramně lhát. On to vlastně není ani moc strhující snímek svým příběhem, ale tím jak postavy jsou. Herci nehrají, oni jsou těmi postavami. A já tomu skoro dvoumetrovému Montandovi věřím, že je křehký uzlíček nervů, když ho opustí Romina. A Schneiderové věřím, že neví, který z nich je ten pravý. Teda já bych věděla bez sebemenšího zaváhání, tuctového Freye bych ponechala okolojdoucím a hrábla bych po charismatickém šansoniérovi. (05.10.2013)

Nádhera, pochoutka, laskomina. Hledám nějakou trhlinku na dokonalosti, beru si na to i lupu a zkoumám, ale nikde nic. Tedy něco přece jen. Ten konec. Ale čert ho vem; oproti celku to není ani ta trhlinka. Počáteční (zdánlivá?) idylka se mění v pořádné drama. V silně absurdní drama, které divákovi nedá vydechnout. Sautet, Sarde, Montand, Schneider, Frey. Ti všichni odvedli svoji práci na stodvacet procent a já chci více a více a více takovýchto dokonalých, silně vibrujících, dosti nepopsatelných, nezapomenutelných filmů. (02.08.2011)