Reklama

Reklama

Tahat ďábla za ocas

  • Česko Tahat ďábla za ocas aneb Třít bídu s nouzí (více)

Obsahy(1)

Pro aristokratickou rodinu nastanou zlé časy a je nucena z rodinného zámku udělat hotel. Do hotelu přijíždí seriózně vyhlížející muž, baron Maricorne. Rodina vzápětí zjistí, že je to ve skutečnosti lupič, který právě vykradl banku. Jeho peníze se zdají být pro rodinu řešením jejích finančních starostí...
Zatímco filmy Philippa de Brocy s Belmondem nebo později s dvojicí Girardotová-Noiret patří dnes již ke klasice francouzské veselohry, řada jeho dalších komedií je dnes již zapomenutá. Týká se to také titulu TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS, v němž de Broca poprvé spojil své síly s Yvesem Montandem, který svým hereckým výkonem výrazně podpořil celkové vyznění filmu. Důležité postavy si zahrály dále především ženy, mimo jiné tehdejší režisérova životní partnerka Marthe Keller nebo legenda francouzského herectví Madeleine Renaud. Sám režisér se ve filmu mihnul v roli švédského turisty. Film TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS se natáčel v okolí zámku Fléchere v jižní Francii. (argenson)

(více)

Recenze (11)

Aelita 

všechny recenze uživatele

Význam francouzského výrazu "diable par la queue" (doslovně "ďábla za ocas") zprostředkovává české úsloví "třít bídu s nouzi", ale taktéž v přeneseném smyslu to může znamenat "házet sebou jak kapr na suchu", to jest marně se snažit. Oba významy spojuje syžet nenáročné francouzské komedie, kde se zchudlá aristokratická rodinka marně snaží přijít k velkým penězům, kdežto zbohatlý lupič se marně snaží uniknout ze zašlé noblesy šlechtického zámku. V tomto případě hrdinové tohoto příběhu netahají ďábla za ocas, ale naopak ďábel tahá za nitky, aby dosáhl kýženého výsledku. Sdělení zkušeného aristokrata zní "A pak poznáte pravou slast nicnedělání." Opravdu velké peníze poskytují dvě možnosti - nic nedělat a dělat příliš moc. První způsob užívání peněz se tradoval v minulosti, druhý způsob je rozšířenější v současnosti. Mně je však bližší nezávislá nečinnost skeptického realisty monsieura Patina a stoické komtesy Jeanne, která se místo peněz věnuje jiné nezadržitelné a prchavé věci - hudbě. Hudba evropských mistrů znějící v tomto filmu je rozhodně to nejhodnotnější z toho, co film nabízí. ()

argenson 

všechny recenze uživatele

Musím přiznat, že jsem to rozkoukal asi na pětkrát, než jsem se dopracoval k té o něco zábavnější druhé polovině filmu. K smíchu to určitě není, úsměvné jen zřídka. Yvesu Montandovi nelze upřít šarm a Marthe Keller rošťácký půvab. Problém je, že v ruinách starého zámku lze těžko vytřískat tu francouzskou šedesátkovou atmosféru, kterou by člověk tak jako čekal. ()

Reklama

dopita 

všechny recenze uživatele

Začátek mě bavil, atmosféra starobylého hradu, přeměněného na hotel, ve kterém nejsou skoro žádní hosté (jen jeden) s podivnou aristokratickou rodinkou, které celý hotel patří. Zápletka taky vypadala dobře. Jeden z hostů je lupič s kufrem plným peněz a majitelé hotelu se lupiče rozhodnou odstranit a prachy si nechat. Jenže asi po čtyřiceti minutách začne filmu pomalu docházet šťáva a chvílema nastává víceméně nuda. Škoda. ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Překvapivě dobré, ale jak píše argenson, taky jsem to nedal napoprvé. I v dabingu ČT 2010 se to dalo, i když Dvořák na Montanda mi prostě nesedí. Marthe Keller byla ve svém červeném "nic pod tím nemám a z boku je mi tam vidět" rajcovní jak blázen. Poskokem gangstera Montanda byl Pierre Tornade, kapitán z příběhů Sedmé roty. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Philippe de Broca je výborný režisér. Každopádně v tomhle příběhu mi chyběl kdosi, kdo by neměl potřebu hrát tu zdejší aristokracii a prostě by si to užíval. Herečky hezký, tam je to jasná věc, ale ti herci mě hrozně štvali tím jejich buržoazním chováním a nic ani nezměnilo pár scén, u kterých jsem se docela i zasmál. ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama