I jako Ikaros

Klasický konspirační thriller s podmanivým přesahem k sociologii moci. Jako thriller to odsýpá, přistoupíme-li na pro potřeby scénáře hodně zjednodušené a místy nelogické schéma shromažďování důkazů a vyvozování souvislostí. Působivá vsuvka s experimenty s podléháním 69 % lidí vyšší autoritě a zbavováním se vlastní odpovědnosti při plnění úkolů, i když jsou amorální a ubližující, je nicméně silná, včetně toho, co se z ní dovozuje o roli státu a třeba i demokratickém zřízení, v němž ovšem platí autoritativní zákony a hierarchie moci při jejich dodržování, a o zaujímání rolí a pozic v sociálních hierarchických strukturách. *** Čili ano, tři hvězdy, ale tentokrát s dodatkem, že je pro kulturní rozhled i osobní rozvoj rozhodně lepší tenhle film zařadit mezi viděné, než nikoli. *~ (06.08.2023)

Napadla mě neodbytná myšlenka, abych koukl na tento film. Nebylo tedy zbytí, obsese  se musí podobně jako důvěryhodné autority poslouchat. Ale vůbec nelituji. Perfektně vystavěný politický thriller, z něhož postupem času mrazí a mrazí čím dál víc, u experimentů s autoritou už je to pak hluboké zmrazení.  Montand je jako neúnavný buldok, který se žene za odhalením zločinu, podvodu a konspirace, s takovým zapálením, že ztrácí pojem o čase ("co je dnes za den?") a byť jeho postava není opletena žádným pletivem nějakého soukromí, rodiny, lásky a podobných zbytečností nelze než s ním sympatizovat a v závěru, kdy se vlastně krátce poprvé projeví i jako obyčejný člověk s oním pletivem, i soucítit. Méně je holt vždycky více.  Jednodechový thrilller, na začátku nádech a pak už člověk samým napětím ani nevydechne. Pět. (21.12.2021)

Jak já ty Verneuilovy thrillery moc nemusím, tak tenhle (IMHO celkem neznámý) jsem si doopravdy užil. Občas hodně napínavé, občas naivní, téměř po celou stopáž nepříjemně mrazivé a nejlepší byl ten vědecký pokus. A divák si uvědomí, jak to všechno doopravdy je, asi sekundu před konečným zúčtováním. Dost lahůdka. 90%. (02.12.2021)

"Je pravda, že jste hned na začátku vyšetřování dostal z našich nejvyšších míst požadavek zhruba tohoto znění: Zařiďte, aby vyšlo najevo, že Daslow byl jediný vrah, že se nejedná o spiknutí ani o komplot?" To se to nezávisle vyšetřuje, když je na začátku dán výsledek. To by to bylo jednoduchý. Komise požadovanej žvást vyplodila, zákulisní mocní moudře pokývali hlavami, svědci byli spokojeně odesláni na dovolenou na onen svět a jeden prokurátor se rozhodl hledat pravdu. Jinou pravdu. Takovou pravdivější. A to může být nebezpečný. Musím přiznat, že jsem si Volneyho pátrání užil, fandil jsem jeho nápaditosti a neustále jsem zaháněl myšlenku, že žiju ve světě, kde taky existuje jediná pravda. Oficiální pravda. A je jedno, jestli je to lež. Je to prostě pravda. Říkali to v televizi a kdo pochybuje, je dezinformátor. Sebereme mu tituly, smažeme profily, zakážeme vstupy. Kdysi se to řešilo jinak a o tom Ikaros je. Za mě to bylo skvělý a neuvěřitelně aktuální. (09.12.2021)

Spousty filmových fanoušků má vašeň i v četbě a určitě bychom se všichni shodli v odpovědi na otázku: "Které knihy jsou podle vás dobré/vás baví? " Přece ty, které čteme jedním dechem. A jednu takovou knihu převedl Verneuil na plátno. S tak maximálně úderným, inteligentním a psychologicky útočným filmem jsem se velmi dlouho nesetkal. Je to ten vzácný případ, kdy je vše vyladěno do dokonalého detailu a kde má divák u každé scény dojem, že si tvůrci dali sakra záležet, aby přispěli do sbírky něčím, co má velkou váhu i po desítkách let od svého vzniku. Brilantní dialogy, tuhá spiklenecká atmosféra, protřelé vyšetřování, silně předsvědčivý Yves Montand a jedna z nejsilnějších scén filmu, tj. psychologický experiment, který pochybujícího diváka přesvědčí, že toto není jen rutinní krimi. Lze vytknout mírné předvídatelné finále, které má ovšem min. z mého pohledu výhodu v tom, že nikterak nesráží celkový dojem, aneb nelítej nízko, ani příliš vysoko... (04.02.2023)