Solněčnyj udar
Sunstroke
Úpal
Režie:
Nikita MichalkovKamera:
Vladislav OpeljancHudba:
Eduard Nikolajevič ArtěmjevHrají:
Martinš Kalita, Viktorija Solovjeva, Anastasija Imamova, Sergej Serov, Alexandr Adabašjan, Natalja Surkova, Ivan Šmakov, Miloš Bikovič, Denis Vasiljev (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Podmanivá historie nenadálé lásky. Jedna jediná noc strávená s neznámou ženou se stává pro mladého poručíka opravdovou posedlostí. A tento "úžeh" nepovoluje ani během "prokletých dnů" zkázy Ruského impéria.
Nikita Michalkov natočil tento film na motivy dvou literárních děl ruského klasika Ivana Bunina – stejnojmenné povídky "Úžeh" a deníků z let 1918-1920 "Okajannyje dni" (Proklaté dny, 1924). Michalkov se pokusil protáhnout spojovací nit mezi patriarchálním klidem carského Ruska a brutalitou vášní bolševické revoluce na základě toho, jak to ve svých denících popsal Bunin: "Naše děti, vnuci si nedokáží ani představit to Rusko, v kterém jsme kdysi (to jest ještě včera) žili, kterého jsme si necenili, které jsme nechápali – tu celou sílu, složitost, bohatství, štěstí ... A pro tyto roky to platí dvojnásob – dnem i nocí žijeme v orgii smrti ... Jak jsou stejné všechny tyhle revoluce. ...Vše se opakuje především proto, že jedním z nejvýraznějších rysů revolucí je zběsilá žízeň po divadelnosti, po komedii, po póze, po cirkusu. V člověku se probouzí opice ... Bože můj, v jaké době jsem se musel narodit!"
"Jak se to vše stalo? Čím to vše začalo?" – tyto otázky si pokládají vojáci bělogvardějské Ruské armády generála Wrangela vytlačení rudými až na krymský břeh, odkud lze odejít jen do emigrace. A během tříhodinového filmu zní pronikavá odpověď.
(Aelita)
Recenze (7)
Byla jsem k Michalkovovi vždycky nekriticky obdivná. Jako herce jej zbožnuji, jeho režijní počiny od debutu "Svůj mezi cizími" po oscarový úspěch "Unavených sluncem" mají divácky stále co nabídnout. Jakousi radost mi vlastně ještě zprostředkovává jeho loňská kniha "Публичное одиночество". Ale s postupem let, sledujíc jeho veřejná vystoupení, projevy politických sympatií a autorsky ideologický úpadek posledních filmů, cítím vlastně už jen smutek, který "Солнечный удар" dokonale dorazil. A možná ještě zmatek: při pohledu na Muže roku se Zlatým orlem v ruce. Čert vem nudného Kalitu v hlavní roli, kterého nulový magnetismus umocnil mou emocionální a diváckou distanc. Při tak závažném tématu neodpustitelné. Pod vším tím výtvarně a profesionálně vypiplaným velikášstvím někam zmizela lyrika Ivana Bunina, ironie a intelekt režiéra i moje chuť sledovat filmy Nikity Michalkova. ()
Viem pochopiť hlbšie ten ľúbostný príbeh, viem pochopiť Michalkovu jednostrannosť voči takzvaným bielym, mňa osobne za srdce opäť chytili ruské ženy, biele uniformy, klavír so spevom, spoločné fotografie, som rád, že sa opäť niekto povenoval občianskej vojne, ktorá stála miestne krajiny zhruba trikrát viac životov ľudí než pred ňou prvá svetová vojna, spôsobila hladomor o zhruba 5 miliónoch mŕtvych, ale na zhruba trojhodinový film to bolo príliš nevyužitého priestoru na pripomenutie ľuďom, o čo v danej dobe išlo. Pritom danú dobu na daných územiach skoro vôbec nepripomínali roky až dodnes a aj teraz je to celkom slabota na ten nevyužitý priestor. ()
Musím opravit svoje hodnocení hodně směrem nahoru.Když jsem snímek viděla poprvé ,nevím proč a za co jsem ho hodnotila tak nízko.Asi mi to přišlo příliš nereálné a chudé na akce.Jenže úmysl scénáře byl někde úplně jinde.Dialogy sice prvotně avizují že bude i legrace až do doby, než nastoupí na scénu válka.V závěrečných titulcích je zmínka o osmi milionech mrtvých vojáků..To byla první světová.Ve druhé světové byly taky obrovské ztráty a obávám se v té třetí to zasáhne celý svět a nejen Rusko. ()
Osobně mám za to, že Солнечный удар, česky tedy Úžeh, je jedním z nejlepších filmů posledního dvacetiletí. Jak ovšem sám režisér řekl, není to film pro každého. Musíte znát prózu Ivana Bunina (nemám na mysli Proklaté dny, které jsou souborem deníkových črt). Musíte znát historii ruské občanské války. O té se v Česku nic netuší. Musíte se alespoň jednou náhodně, a hluboce, zamilovat. Bez těchto mezí si film doopravdy nevychutnáte. Pokud tyto věci znáte, vychutnáte si inteligentní kombinaci nesmírně jemné a propracované milostné lyriky a brutálního válečného dramatu. Co se týče obecného hodnocení filmu a jeho recenzí v masmédiích. Film, jehož ústřední notou je organizování masové vraždy válečných zajatců židovskou bolševickou komisařkou, nemůže pochopitelně nikde na Západě sbírat ceny. Že se přesně toho dělo, a že se o tom dodnes mlčí, je pro "multikulty", kteří filmový průmysl kontrolují, nepodstatné. ()
Kolikrát již u Nikity Michalkova viděné? Nový je pouze zoufale nekritický pohled na Rusko, který vystřídal ironii jeho starších filmů. Postavit se do řady a dodávat společenský tmel, to je úkol umělce? Ale abych jenom nekritizoval: film nepůsobí tak dlouze, jak by se zdálo ze stopáže, má krásnou a místy nečekaně vtipnou hudbu (slavný skladatel si zároveň střihnul roličku asistenta ve fotosalónu) a skvělé herecké výkony ve vedlejších rolích. ()
Tento diamant jsem vylovil z filmových vod kabelové tevize úplnou náhodou nevěda, kdo jest režisérem. Po prvních deseti minutách mě zcela polapil a ovládnul a já plul s "bílým" důstojníkem po široké Volze. Úžasný herecký zážitek, vícero plnokrevných ruských figur, lehké vyprávění o nelehkých událostech ruských porevolučních dějin klouzající volně z komedie do tragédie. A jako katarze závěrečná silná scéna s odjezdem zajatců. Padnoucí hudba, nádherná kamera, škoda jen, že není možné film shlédnout na velkém plátně. Balšoj ekran by mu tuze slušel. Bravo mistře, dostal jste mě!!! ()
Nebudu hodnotit názory a politické přesvědčení pana Michalkova, ale film samotný. Ten byl, podle mého názoru, skvělý. Určitě ne vrcholné dílo pana režiséra, ale to Rusko s jeho rozporuplností tam bylo. Hloubka, vášeň, smutek, krutost, nelidskost, vášeň, stádnost. Za mě plný počet. ()