poster

Jeden večer, jeden vlak

  • Belgie

    Un soir, un train

  • Belgie

    De trein der traagheid

  • Francie

    Un soir, un train

  • anglický

    One Night... a Train

    (neoficiální název)

Drama / Mysteriózní

Belgie / Francie, 1968, 86 min

Komentáře uživatelů k filmu (5)

  • Radko
    ***

    Opojenie zasnenosťou v strácajúcom sa vzťahu, oživenom spomienkami na pekné momenty v minulosti. Muž zaspí vo vlaku, po prebudení zisťuje neprítomnosť partnerky. Vlak odrazu zastavuje v pustej krajine. Traja ľudia vystupujú, aby zistili príčinu, no ich zistením je len to, že vlak sa znovu rozbehne, aby ich opustil. Minulosť sa stretáva s prítomnosťou a budúcnosťou v podobe troch mužov ponechaných šírej krajine. Bývalý profesor, súčasný kantor a jeho študent. Neúprosná realita putovania zablatenými poliami sa strieda s mystikou kontaktu s obyvateľstvom najbližšieho sídla, ktorého reč je nezrozumiteľná, správanie odťažito mlčanlivé a predsa pohostinné. Podmanivá zvláštnosť atmosféry filmu od momentu nastúpenia do vlaku až po vyústenie príbehu kontrastuje s úvodom, odohrávajúcom sa v akademicko-divadelnom prostredí. Nebyť vykonštruovaného začiatku s množstvom zbytočne naťahovaných, všeobecne filozofujúcich a rôzne ohýbaných úvah o smrti, anjeloch a jazyku idem s hodnotením vyššie. 65%(30.10.2012)

  • Snorlax
    *****

    Godardovsky niterne miserere, monolog plný dialogů a vse neodvratně směřující k jednomu z mnoha možných závěrů. Existencionální drama s obrovským filozofickým přesahem od začátku do konce vlastně řešící jednu jedinou otàzku, otàzku smrti. Děsivý závěr s uhrančivým poselstvím, že smrt můžeme milovat do chvíle, než přijde, nedá divákovi dlouho spát.(8.9.2019)

  • Dionysos
    ****

    Akademicky artový film o akademikovi, film stejně uzavřený jako jeho hlavní hrdina. Snímek o sebestředném muži (jeho sebeuzavřenost se nám ukazuje již na úvodní přednášce, kde odmítá, aby předmět jeho zájmu vešel do interdisciplinárního kontaktu s jinými vědami) a o nikom jiném. Ostatní postavy totiž neexistují. Nebyť vykonštruovaného začiatku s množstvom zbytočne naťahovaných, všeobecne filozofujúcich a rôzne ohýbaných úvah o smrti, anjeloch a jazyku, tak divák toto nepochopí. Stačí se vrátit ke scéně divadelní zkoušky, kde je nám vše vysvětleno na postavě ze středvěké hry "Elckerlijc", kde je jasně řečeno, že "celá hra je monolog", že celý Elckerlijcův rozhovor se Smrtí je vlastně rozhovor sebe sama se sebou samým (pozor, jestli budete koukat na film s anglickými titulky, kde je nesmyslně přeloženo: "entre le soi et le moi" jako "between the self and the not-self", což je jednoduše dementně přeloženo). Celý film se tak, od rozhovorů s Anne, od putování oné trojice akademiků (kteří samozřejmě nejsou nic jiného než sám hlavní hrdina, včera, dnes a zítra, a ne žádné autonomní postavy) až po všechny ostatní scény (např. na hřbitově - je těžé nalézt svůj vlastní hrob...) odehrává v imanenci hlavní/ jediné postavy. Není pak těžké odhadnout, že Anne je ona Smrt (filmově je to krásně nenápadně demonstrováno tím, když Montand pronáší ona zásadní slova o rozštěpení Elckerlijca v sobě samém a o Smrti, Anouk Aimée pomalu vstoupí v pozadí do záběru), že hlavní hrdina musí skončit stejně jako Elckerlijc, tedy sám.(16.12.2014)

  • Willy Kufalt
    ****

    Tenhle film je jako zákeřná filosofická otázka: Není dopřána ve své hloubce každému člověku, ale kdo se nad ní jen trochu pokoušel zamýšlet, bude nucen se k ní pravidelně vracet. Oslovila-li, více už nepustí... Nemohu říci, že bych všemu, co se na plátně odehrávalo, plně porozuměl, postupně jsem se více ztrácel, než chopil odhalení pravého významu výjevů. Vyprávění o profesorovi a rozpadlém vztahu se totiž prolíná napříč různými časovými rovinami včetně kombinace reality se snem a používá (jak už úvodní přednáška profesora v podání Yvese Montanda tematicky napovídá) "jazyk" plný symbolů. Popři tom i navzdory intimnímu tématu reflektuje v pozadí taky tehdejší politické konflikty v Belgii. Mohu ale říci, že mne film naprosto vtáhl do sebe svou tajemnou atmosférou, nechával ve svém dění bloudit jako v podivném snu (asi jako onu trojici profesora a jeho bývalého učitele + současného studenta po neplánovaném vystoupení z vlaku v neznámém světě). A v jistých okamžicích vyvolal velice silné emoce, ať už šlo o konfrontaci milostného páru v tramvaji s napjatými politickými protestmi roku 1968 na ulici, nebo záplektu s hledáním záhadně objevené a zmizelé spolucestující ve vlaku. A samozřejmě závěr s mrazivým rozuzlením mnohovrstevnatého děje. Ještě mi bude dlouho trvat, než mi dojdou některé důležité konotace snímku, ale určitě jsem ho neviděl naposledy a na další zážitek s Jedním večerem, jedním vlakem v správném rozpoložení se určitě budu těšit. 85%(4.2.2020)

  • LeoH
    *****

    Viděno už poměrně dávno (10 let?) na školní projekci v dost mizerné kopii (z pásu se prý loupaly vrstvy či co, následkem čehož bylo na plátně všechno červené). Přesto (nebo možná i proto) ohromně silný zážitek, který popadl a nepustil takovým tím hypnotizujícím způsobem, kdy člověk sice chápe souvislosti jen napůl, ale o to silněji žije „uvnitř filmu“ a dostává emoce jakousi záhadnou cestou přímo do žíly – pro mě osobně nejvíc, co mi film může dát. Navrch ještě Anouk Aimée, jako vždy tajemná, provokativní a bezbranná zároveň. Doufám, že tenhle film ještě někdy uvidím, a současně se trochu bojím, aby se to kouzlo mezitím někam nevytratilo. Do té doby ***** a vřelé doporučení všem, kdo si potrpí na „divné“ filmy.(6.7.2009)