Spotlight

Ze začatku jsem se moc nechytal v těch všech jménech, ale na konci jsem seděl jak opařanej. Co to je za svět, když představitelé církve mluví o lásce k blížnimu svému a o morálce a v realu se svými činy dopouštějí jednoho z nejodpornějšího zločinů... je mě z těch všech pobožnejch zmrdů na blití. Krásně gradující dialogová poctivka, která ti na konci dokonale zavře hubu a nebo naopak, otevře. Z herců všichni výborný, nejlepší scénu tam však měl bezesporu Mark, hold umí chlapec. (25.03.2016)

Do puntíku presne taký film, ako som čakal. Skvelo napísané, že sa divák napriek množstvu mien a postáv nestratí, dávkovaním informácií precízne vygradované, a hercami vychutnané, akoby hrali v najdôležitejšej divadelnej hre svojej kariéry. O to väčšia škoda, že ich postavy plnia iba role síce svojráznych investigatívnych žurnalistov, ale žiaden z nich nemá s vyšetrovaným subjektom priamejšiu väzbu. Ale pravda, s ňou by sa film dostával do vykonštruovaných thrillerových pák, o ktoré Spotlightu nejde. Spotlight je verný skutočným udalostiam, je poctivou a odvážnou poctou reálnym novinárskym hrdinom, a hlavne sa vyjadruje k sakra závažnej téme. Že v nej politicky nič nezmení a za pár rokov po ňom něstekne pes, je iný príbeh. (15.04.2016)

Hnus, velebnosti, taková odporná nejenom židozednářská, ale teď samozřejmě hlavně islamistická propaganda, která chce otřást základy hodnot křesťanské kultury, ať už je to cokoliv. Anebo spíš "Hell yeah". Doslova. Díky CSFD za uspořádání projekce, na kterou jsem se vypravil z města měst jménem Hradec Králové až do dejme tomu města jménem Pardubice. A rozhodně jsem nelitoval, spíš měpřekvapilo, jak se mohlo stát, že sál byl zhruba z poloviny prázdný. Ale to je vedlejší. Hlavní je, že Spotlight je v dnešní době unikát. Ošklivě řečeno procedurální film o velké cause investigativní žurnalistiky, který jde připodobnit nejlépe asi ke Všem Prezidentovým Mužům. Místo Hoffmana a Redforda nabízí opět jiného a opět skvělého Michaela Keatona a opět jiného a opět skvělého Marka Ruffala (a všechny, jejichž jména si můžete přečíst výše, protože i ti "bezejmenní" jsou bez výjimky vynikající), a bez přestřelek, honiček a podobných vděčných propriet, které se v konspiračních filmech leckdy objevují, buduje svůj příběh a žene výš a výš divákovu touhu začít klít a rouhat se a angažovat se a dušovat se, že už se nebude dívat stranou, ale pomůže s "tím" něco dělat, ať už je "to" cokoliv. Vynikající filmový zážitek, nastavující nejedno zrcadlo, a burcující, ačkoliv je důsledně odtažitý, nenápadný, vybavený jen v podstatě komorní hudbou Howarda Shorea, jíž dominuje klavír. K mé oblíbené Firmě má ale zdejší "piánko" hodně daleko - přesto výtečně funguje. Spotlight se zkrátka povedl po všech stránkách. 90% (09.04.2016)

Když se váš kudlankovsky mongoloidní mazlíček vrátí z nedělního ministrování s aftami, pocákaný jogurtem a trochu blbě se mu sedí, je to samozřejmě vůle Fousatého strejce, který té římskokatolické pakáži vnuknul moderní formu přijímání pod obojí, tedy v případě nezletilých chlapců oběma vhodnými otvory. Znamená to, že se s velebníčkem zase usilovně modlili k novému trendy světci, Svatému Pederastovi, foukali si do šalmají a nechávali se nemytým Duchem svatým důkladně prostupovat jak zepředu, tak zezadu. Znamená to také ale, že jste nesvéprávný pomatený pičus, protože nutíte své děti chodit do kostela a učíte je bludy, a měly vám být ihned po narození odebrány a vráceny až v osmnácti, kdy už mají alespoň jakous takous šanci psychicky dospět v mentálně stabilního jedince, aniž by jim nějaký slaboduchý narušený kokot od malička vymýval mozek a posílal je kouřit černoprdelníky. Film je to poměrně nudný, málo explicitní a rozhodně měl té zkurvené sektě zlodějů, vrahů, manipulátorů, lhářů a pedofilů, která zde již skoro dva tisíce let tyje demagogickým parazitováním na stádu retardovaných ovcí, daleko důkladněji rozmazat hovno po xichtě, a ne jen suše předkládat unylá žurnalistická fakta. Nicméně na druhé straně je i nesmírně přínosný, takové by se měly točit minimálně dva ročně, aby i zbytek zmanipulovaných a psychicky nestabilních loutek, hledající mentální berličky v pohádkách, ve dvacátém prvním století konečně prozřel, vyházel tu verbež z oken jejich nakradeným zlatem zdobených svatostánků, celou tu duchovní mafii nadobro rozprášil a ukázal těm vatikánským zmrdům, že je opravdu nutno se cely bát. (16.01.2016)

S přibývajícími hodinami od zhlédnutí se mi to jeví čím dál lepší, protože ač to téma svádělo k bulvární kontroverzi, či nestrannému podchycení z obou stran, zvolený formát investigativní novinářské procedury nakonec sedl úplně nejlíp. Samozřejmě, dá se tomu vyčítat odtažitost i právě onen absentující pohled druhé strany, ale umanutí reportéři, fungující i v minimalisticky načrtnutých osobních rovinách, jsou natolik fascinující, že se tomu jen těžko dá vyčítat něco navíc. Jedinou vadu vlastně spatřuji v tom „wannabe Fincher stylu“, kdy se jde po přesných kamerových osách a ten cílený chlad je chvílemi až moc upjatý, nikoliv vnitřně živelný. Každopádně lepší poklonu si investigativní novináři nemohli přát, mravenčí práce, ověřování faktů a chuť nejít po prvoplánových titulcích, je vlastně obdivuhodná. Škoda, že u nás už to tak moc nefunguje. (16.02.2016)