Rembrandt

Biografický film je u mě buď za pět hvězdiček nebo nehorázná sračka, a tenhle film o Rembrandtovi bude v té druhé skupině. Dalo by se z toho vyždímat více, ale i tak bych neřekl, že zrovna Rembrandt a jeho obrazy mají co říci světu i v samotném filmu a jestli jo, tak jen uzavřené skupince lidí, kteří na tom všem lpí. Takhle to pro mě byla akorát zpatlanina, která mi přišla příšerně natočená, nudná a naprosto k ničemu. Protože když to tak porovnávám s jinými filmy, nemůžu jinak. Tenhle film rozhodně nedoporučovat, nemá nic z toho co velké filmy s podobnou myšlenkou čítají alespoň v kostce samotného příběhu. Nuda, nuda, dlouho se táhnoucí nuda. (25.09.2008)

Pěkná kamera, ale až přehnaně se stylizuje do dobových obrazů. Hudba mě dost rušila (třeba takový Caravaggio si vystačil jen s ruchy, a jakou měl panečku atmosféru) a třeba po scéně s pitvou mě i nechtěně rozesmála- tajemná, patetická, aby každému hňupovi došlo, že teď bylo řečeno něco opravdu "závažného". A patetický byl v podstatě celý film, navíc bylo vše takové očekávatelné, bez výraznějšího dramatu, nebo kontroverze (i když Rembrandtův příběh sám o sobě je opravdu hodně dramatický). Ke konci sem si začala řikat, že už se to docela zlepšilo, když v tom začala Cornelie poskakovat před bílym pozadím s výkřiky "můj otec je mrtvý, zemřel s úsměvem" a já šla zase do kolen. (06.03.2008)

Životopisný film jednoho z největších malířů 17.století. Klaus Maria BRANDAUER zahrál úlohu skvělým způsobem, taktéž ostatní herci. Režisér MATTON ukázal bez zbytečných příkras nebo falešného lichocení, jaká tehdy byla doba a že závist odjakživa hýbala světem, že to není jen povahova výsada Čechů. Film byl natočen s velkým vkusem pro tento žánr a zvláště musím pochválit vydavatele DVD, který zde do BONUSU umístil 52 malířových obrazů, takže ten, kdo vůbec neví kdo Rembrandt byl a co maloval, si zde může doplnit své mezery ve vzdělání. Nádherný film. (27.01.2009)

Ač tak ,či tak pořídil jsem si ho na DVD a jen na něm jsem ho viděl poprvé. Rembrandt v podání Brandauera byl docela přesvědčivý. I v celku velmi podobný malíři. Ale jak už tady zaznělo v průběhu to bylo velmi táhlé a zdlouhavé. Rembrandtovy děti umírali jak na běžícím pásu. Nemuseli tam dávat tyto scény jak umírali všechny jeho děti. jen tak v průběhu naznačit. Ale bylo to nutností pro vykreslení krutosti života. Ulice vypadaly dost uměle. A byl bych rád, kdybych se dožil lepšího zpracování Rembrandtova života. (22.07.2008)

Po lidech XVII. století jen stěží můžeme očekávat psychiku moderního rozervaného člověka. Vevázanost do deterministického světa kalvínského protestanství jedné z prvních moderních demokracií naší doby zakládala odlišné vazby už proto, že cílem filmu rozhodně není školská demonstrace nenapadnutelné dokonalosti velkého klasika, ale naopak úspěšná snaha o přiblížení jeho nitra, lidství, které stojí za patinou starých obrazů a zašlých, namnoze nerekonstruovatelných dějů, jež zobrazují. Drama osobnosti, která je současně i součástí své doby, i ji přesahuje, vůle k citu, který prolamuje společenské přehrady a majetkové kalkuly, současně však také člověk, plně žijící okamžikem a jeho mámivým kouzlem. Zhruba takový je Rembrandt, ztělesněný hereckým géniem naší doby, jímž Klaus Maria Brandauer nepochybně je. Poznání, že lidský úděl zůstává ve všech - byť sebevichřičenějších - dobách stejný, že je to vždy onen podobenský chléb o dvou kůrkách, v němž si štěstí a radost podávají ruku se smutkem a neúspěchem či tragédií, činí postavu Rembrandta z řepného pole i přes propast století blízkou, lidskou, pochopitelnou. A film, jenž ji tu právě takto prostředkuje, se nám jeví nikoliv náhodou jako jeden z obrazů jednoho z největších mistrů výtvarného umění všech dob. (08.05.2010)