Meadowland

Hodinu a půl dlouhá depka, během níž se střídají všechny fáze zoufalství způsobeného rodičovskou noční můrou. Bezvýchodnost situace podporuje depresivní kamera, která částečně nahrazuje chybějící děj. Herecky na výbornou a docela mě překvapilo, kolik známých tváří se tady mihlo v epizodních rolích. Zejména Elisabeth Moss tu byla v poměrně nezvyklé poloze. Nic, co bych chtěl ještě někdy vidět. Myšleno v dobrém. 70% (04.02.2019)

Vyslovena scenaristicka slabota, preco on zmizol vlastne, to ani nemame sancu sa dozvediet, ak ozmizol, to uz vobec nehrozi. cele je to len rezisersky utopene v podpriemernej rezii ..... vo svete rocne miznu 1000 -ky deti a uz sa neobjavia - takto na Slovensku naposledy v apríli 2008 zmizol akýsi novinár, tusim sa volal Pavol Rypal- a zmiznutie je dodnes zahadne, uz sa neobjavil ..... 32 % (21.06.2020)

Přestože nikdy nebyla Olivia Wilde mojí oblíbenkyní tak se přiznávám, že jsem si první půlku snímku užila (i díky ní-byla vážně skvělá). Je to vážné, je to křehké, je to bolestivé- atmosféra je nastíněná velmi vydařeně. Přestože jsem nebyla unešená z tématu, nemůžu popřít že na mě film hodně působil právě způsobem, jakým je natočený. Hodně se mi líbilo střídání úhlu pohledu hlavních postav, hudba a kamera taky nebyla špatná. Scénář mohl být lépe napsaný, všemu by neuškodilo trochu víc spádu. Nemám nic proti pozvolně plynoucím snímkům, nic proti zpomaleným a dlouhým záběrům pokud v nich dokážu najít nějaký smysl, nebo pokud nejsou tolik moc strhující, že zapomenu že se vlastně dívám...tady se to tedy úplně nepovedlo...Ve výsledku by to sneslo trochu prostříhání, protože jednoduše v ději nebylo dostatek podnětů, aby se ta stopáž nějak smysluplně naplnila. uvítala bych třeba ještě rozvinutí vedlejšího děje s bratrem...je mi trochu líto že ta postava nedostala v ději více prostoru, mohlo by to být právě to, co snímku chybělo. Poslední třetina už mi přišla zoufale uvleklá a taková nějaká plytká....nicméně už jen kvůli té atmosféře stojí tenhle film za vidění. Za mě to jsou tři hvězdičky. I když po té slabší poslední třetině jsem byla trošku otrávená. (Zase je ale pravda, že úplný závěr má taky svoje kouzlo.) (04.05.2016)

Když dáte člověku s bipolární poruchou papír a řeknete mu, ať se z tý depky dostane třeba malováním, je dost možné, že se ta čmáranice stane námětem pro film a co je ještě horší, dojde k její realizaci. Tak dlouho se totiž chodí s džbánem pro vodu, až se jáma vykope a jak se do ní volá, tak se z lesa padá, tudíž jste nuceni sledovat, jak vypsychlá Třináctka nastavuje každýmu, jen né taťkovi a ten zas radši tráví čas s Mexikánci v bistru a věčně brečí, že nedostává takové role jako Owen a že to prostě není fér. Pokud se ovšem nebudu dojemně vciťovat do role trpících rodičů a budu hodnotit film (to bych pak musel dát Válečnému koni plnou palbu, protože on taky ví, že půjde do salámu), můžu s čistým svědomím říct, že se jedná o solidně vypsychlý zvratek, který prošel traktem celého Hollywoodu. Takhle zbytečnou kokotinu už jsem dlouho neviděl. (23.12.2015)

Pět fází smutku, které byly poprvé zavedeny psycholožkou Elisabeth Kübler-Ross už někdy na konci šedesátých let, tady neprobíhá chronologicky a vlastně ani kompletně, nic na tom nemění, že velmi solidní Olivia Wilde má sakra problém. Pokud výsledný film vnímáme po psychologické stránce, asi budeme spokojení. Jenže divák je mrcha vybíravá, takže v dramatu o ztrátě dítěte očekává něco víc než jen depresivní koukání do zdi, řadu mlčenlivých scén, mnoho zvláštních kroků, sekvence, které přímo volají po střihačových nůžkách. Režijní debut americké kameramanky Reed Morano jednoduše nestrhne a po vyběhnutí závěrečných titulků začneme velmi rychle zapomínat. (25.08.2016)