VOD (1)
Obsahy(2)
Unikátní cyklus filmů Řekni mi něco o sobě, který na jaře roku 1989 začala točit režisérka H. Třeštíková neobvyklou a jedinečnou sběrnou metodou v nápravném zařízení pro mladistvé v Libkovicích. Filmový materiál je natáčen v průběhu dvou až pěti let a jsou na něm zachyceny nejen změny v životě jednotlivých protagonistů, ale i celé společnosti. Tento díl zachycuje osudy drogově závislé Pavlíny a jejího přítele. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (4)
Život drogově závislých je vždy něčím zajímavý a přitažlivý. Je poutavé sledovat jejich počínání a kam je jejich životní cesta zavede. Stejně tak to bylo i u Pavlíny a Romana. Také začínají v nápravném nařízení jako ostatní hrdinové této série, ale na rozdíl od nich už se tam pravidelně nevrací (vyjma jednou) a opravdu snaží mít obyčejný poctivý život. Hrozné na tom je, že nemají žádnou motivaci a až zoufale by se jim hodil někdo, kdo by je v jejich začátcích vedl a hlídal. Svým způsobem to byly ještě děti, kteří vůbec nevěděli, jak si počínat v dospělém světě. Líbí se mi vývoj v rámci narození dítěte a odpírání si drog a zároveň jak špatně na tom jsou, když jim ho odeberou. Tento příběh by stálo za to ještě pár let sledovat, zajímalo by se, jak na tom dnes jsou. ()
Pavlínka: "Víte, já jsem studovala chemii. Po škole se pak ta chemie se mnou ňák sčuchla. Načež jsem v souladu s tímdlenctym spojením a s kamarády začala užívat perník. Nedlouho poté jsem začala s vařením. Zjistila jsem, že když beru, tak to nějak moc neškodí. Díky perníku jsem si taky pořídila pŕítele, pozdějc manžela, svatební veselici, dítě, vlastní byt i sociální podporu. Dítě mi posléze sebrali do kojeňáku. Kromě toho nemám žádný důvod přestávat brát. Taky jsem hodně zhubla.". Drogová špirála bez východiska. Dej sa odohrával na začiatku 90. rokov. Čo je s Pavlínou dnes? Režisérka vraj mala rozpracované aj ďalšie osudy, ale viac som sa nedopátral. No tá životná krivka vyzerala byť načrtnutá pomerne priamo: od drogovej závislosti k ešte väčšej drogovej závislosti. Od sebaobviňovia k hľadaniu viny u druhých (svokra, bonzovací klient, úrady, ktoré nechcú dať prácu). ()
Tragický příběh. Zajímalo by mě, jaké byly další osudy těchto lidí. ()
Vždy je ťažké súdiť druhých. Ale toto je naozaj typický príklad feťákov, ktorí si myslia a tvrdia, že prestať dokážu, no nepodarí sa im to ani s príchodom dieťaťa, ani keď dostanú od štátu byt, ani keď im dieťa zoberú. Pravidelné strihy zobrazujúce krátky časový odstup s opakovanou otázkou režisérky "A co drogy?" a následné striedavé odpovede berieme/neberieme, tento fakt zobrazujú celkom jasne. ()