Muž, který poznal nekonečno

Stanislaw Lem kdysi napsal, že věda postupuje vpřed po malých krůčcích, staví na minulých úspěších a neustále rozvíjí znalosti, aby někdy v budoucnu dospěla k nekonečnu a poznání všeho. Filosofie je naopak snaha dosáhnout onoho nekonečna jedním obrovským skokem pomocí dokonalého uvědomění. A náboženství je názor, že Bůh nám něco z největší pravdy sdělil a jen skrz něj můžeme poznat i zbytek. Srinivasa Ramanujan byl brilantní matematik, který pracoval jako filosof a rovnice pro něj neměly smysl, pokud nebyly vyjádřeny skrze Boha. Jeho obrovský génius mu servíroval rovnici za rovnicí, ale i když intuitivně věděl že má pravdu a jeho jeho výpočty opravdu byly, až na malé výjimky správné, dokázat to, alespoň zatím nemohl. Námět je jako stvořený pro strhující psychologické drama. Matt Brown si vyhrnul rukávy, chopil se nejvhodnějšího scénáře co podle svého nejlepšího vědomí mohl sehnat - toho svého a o deset miliónů dolarů a rok později, se vytasil se stěží průměrným memoárem s minimem emocí a téměř žádným zapamatovatelným momentem. Ale když už nic, tak alespoň ukázal, že The Imitation Game není vůbec špatný film. (15.08.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $3,866,794║Tržby Celosvetovo $12,158,142▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ jednoznačne dobrý filmový námet, aj dobrý výber hercov ale nakoniec to skončí len ako klasický priemer bez vyššej prídavnej hodnoty, ktorú by si tento film zaslúžil /60%/ (14.02.2017)

,,VÝSLEDKY HARDYHO A RAMANUJANOVI PĚTILETÉ SPOLUPRÁCE INŠPIROVALI A OVLIVNILI GENERACE MATEMATIKŮ...“ /// Kterak se vopálenej kluk vodjel do Anglie nakazit tuberou a přitom stihl zanechat nesmazatelnou matematickou stopu v heuristických aspektech teorie čísel nebo sumačních formulích pro matematické konstanty jako π. Životopis, kterej mě teda nenadchnul. Neslanej, nemastnej (v podstatě v něm SKORO nikdo neumře…), prostě matematickej. Furt tady dokazujou něco, vo čem nemám ani šajnu a to způsobem, kterej snad není vhodnej ani pro Indy. A jelikož těm věcem nerozumí nikdo, je z toho taková óda na (hnědo bílý) přátelství. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „The Man Who Knew Infinity : A Life of the Genius Ramanujan“, kterou v roce 1991 napsal Robert Kanigel, neznám. 2.) Pár mejch knížek se válí ve Wrenově knihovně. 3.) Thx za titule „soundtrackz“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (22.10.2016)

Nebyl jsem tak naivní, abych očekával stejnou senzaci jako v případě Willa Huntinga či Čisté duše. Nicméně, tak odfláknuté to rovněž být nemuselo. Příběh je mdlý, bez emocí a charakter postavy načtrnut podle tisickrát omletých klišé. Rámanudžan si rozhodně zasloužil lepší poctu. Pokud by byl autor stejný režisér, jako Šrínivása matematik, upadla by akadamie do euforického komatu. (18.03.2020)

Problém není v tom, že submisivní autista Ramanujan není dramaticky kdovíjak nosnou postavou pro filmový životopis, protože tou je dle mé optiky každý, akorát je třeba přizpůsobit k němu přístup. A sem se pokusy o 'velkou' filmařinu se smyčci, dramatickým historickým pozadím a překulisovanými panoramaty nehodí. Díky tomu totiž film spadne do klasického post-koloniálního vnímání, definovaném bohatými muži s dýmkou a klobouky, které protagonistovi altruisticky něco umožňují, zatímco on nemá prakticky žádnou možnost jakkoli vstoupit do svého příběhu, který mu dává jen jednu roli, tedy dělat dokola to samé, dokud se Jeremy Ironsovi nepodaří to nějak zkoulet, aby bylo dosaženo matematikova uznání. Tento nedostatek se snaží film doházet skutečně šíleně zoufalou linií gumové Ramanujanovi manželky, která na něj čeká doma s věnečkem a která je jediným řídkým pojidlem mezi postavou a divákem. Konečně je film naprosto příšerně přestříhávaný a zbytečně otevírá třicet zbytečných malých podlinií, které nejsou třeba a nic z nich nevyplývá, krom toho, že ve filmu je za každou z nich jedna nová scéna. (31.10.2016)