Jack staví dům

150 minútový náhľad do hlavy pošahaného Jacka boduje v mojom prípade predovšetkým vďaka Dillonovmu prejavu . Problém vidím hlavne v tom,že aspoň čiastočne otrlého diváka film nemá čím prekvapiť a inú cieľovku budeme hľadať asi ťažko. Pár hipsterov pohoní brko nad kontroverziou snímku a zajtra si už nikto nespomenie o čom táto bublina vlastne bola... (06.01.2019)

Lars, Lars, Lars... You are sick dickhead. (07.09.2021)

Lars studoval v posledních dvaceti letech trochu dějiny umění a chce, aby to bylo poznat. Bohužel chce být i hluboký a zábavný a chce aby to bylo poznat. A není. Ale uvědomuje si to. A posílá Tarantinovi milostné hubičky přes oceán. Inženýr. (20.02.2019)

Pan Trír by udělal velkou službu sobě i celému světu, kdyby ten experiment s full metal jacket vyzkoušel na sobě a svých fanoušcích. (30.05.2019)

Navrat Triera do top formy? Ono po Nymfomance by asi cokoliv byl navrat do top formy. Zacina to cele podobne realisticky, obcas prokladano narativnim povidanim, az jsem si rikal, damn, Nymfomanka v 2.0, jen sex vymenil za vrazdeni. Hned od zacatku je to ale mnohem zabavnejsi (postradam v popisu zanr komedie). S blizicim se koncem a hlavne ve finale se ale Trier vraci k serioznimu umeni, ktere mi od nej chybelo od dob Antichrista, coz uz bude 10 let. Obrazy, klasicka hudba, David Bowie, myslenky, temnota. Ja jsem velmi spokojeny a v ramci Trierova portfolia se to tlaci do TOP3. 8/10 (09.10.2018)

Čtyři v rámci horrorového žánru. Syrová, provokativní, sebestředná póza. A Trierovi to přesto znovu prošlo. (22.02.2019)

Lars von Trier natočil celkem stravitelný remake Sedmé pečeti... nebo tak něco. Každopádně si u mě po pěti letech napravil reputaci, sesbíral zbytky příčetnosti a opět vystrčil drápky. Návštěvu kina vám ale doporučovat nebudu, bo ve své podstatě je to film velmi ošklivý, neřkuli hnusný. Ale i takové bývá umění. (10.10.2018)

Jack, psychopatický sériový vrah tvrdí, že umění funguje a dá se pochopit i jinak. Jak? Odpověď naleznete v tomhle podivně groteskně ujetém snímku Larse von Tiera, plném symbolických odkazů a explicitních scén. Je to zajímavej mix, který asi moc lidí nepobere, já jsem se ale docela pobavil, ostatně u Triera už vím, že mám čekat nevšední zážitek a vyhraněný styl jeho tvorby. A ve většině případech mě jeho filmaření hafo baví! Kdo na jeho filmech ujíždí, nemůže být zklamán. (25.12.2019)

Vyšinuté. (10.02.2024)

Dle ohlasů jsem čekal “překračování hranic jako nikdy předtím“ či “šokující, prakticky nestravitelný počin“, což jsem tak úplně nedostal. Na druhou stranu musím zcela sportovně uznat, že náhodného diváka to s největší pravděpodobností zaskočí (po druhém “incidentu“ odešly dva páry v přední řadě). Podobné závěry ale lze aplikovat skoro na všechna Trierova díla, takže vlastně nic nového pod sluncem. The House That Jack Built je hlubokým vhledem do mysli sériového vraha, jehož životním cílem je dosáhnout něčeho, co lze nazvat “dokonalou vraždou“. V pěti kapitolách a epilogu divák sleduje, jak se Jack postupně zdokonaluje a přibližuje ke svému vysněnému ideálu. Jak je tomu u Triera zvykem, opět dojde i na ten nejcyničtější humor a místy to celé sklouzává k hardcore komedii, což jsem si užíval asi nejvíce. Využití umění k páchání esteticky dokonalých vražd je zde samo o sobě působivé a zajímavé, i když Trier samozřejmě navazuje na již dříve použité postupy z Nymfomanky. Jen si tentokrát místo sexu zvolil jako ústřední téma vraždy a do scénáře navíc zakomponoval antickou postavu. Upřímně si ale myslím, že namísto brutality a explicitních scén bude mnohým divákům proti srsti samotný pohled na morálku společně s uměleckým vyzněním celého snímku. A věřím, že z toho má Lars von Trier vždycky největší radost. Ne z pár slabších jedinců, kteří odejdou ze sálu, omdlí nebo se pozvrací. Jde mu totiž hlavně o ty, kteří celý zážitek absolvují, přistupují k jeho uměleckému záměru zcela seriózně (s otevřenou hlavou), přičemž jsou na konci znechucení do nejmenšího záhybu své duše a vlastně neví, jak a jestli lze vůbec Trierův záměr pochopit. (14.10.2018)

Tak konečně jsem Jacka viděl ... :-) A asi nejvíc šokující pro mne na něm bylo, že ten dům na konci fakt postavil :-D Ale to jsem začal od konce ... První polovina dá vzpomenout na krásné klasiky jako HENRY: Portrét seriového vraha (USA), ANGST! (Rakousko), Maniak (USA). V podstatě syrové a celkově nepříjemné koukání na Jackovo řádění, kde snad ani moc "over the top" nejsou ty samotné vraždy a jejich brutalita, jako síš Jackova sadistická krutost před samotným úkonem a spíš psychologické týrání obětí ... Ovšem ...nemám problémy s Jackem, toho jsem si v podstatě oblíbil, mám problém s Trierem... Tak nějak tam tradičně namíchal všechno co měl po ruce, na to dal kopec ještě wtf filosofování, hodil tam krutost vůči dětem, zvířatům, všechny možné filosofické sračky, Hitlera a Holocaust - který nazval v podstatě "uměleckým dílem" v jednom okamžiku, peklo, Danta ... svoje filmy jako Magnolii a Antichrista ... no a ty vole vlastně mě málem unudil k smrti... Achjo ... film v podstatě o hovně, kde si Trier masturbuje nad svým "uměleckým egem", jenom doufám a věřím, že se on sám jednou po svojí smrti do toho pekla sám dostane. Jinak samotnej Jack palec hore, syrová výpověď fajn, herecky taky ok. Takže kráásné DVĚ hvězdičky z PĚTI (26.12.2018)

Byl by to výborný film, kdyby Trier byl skutečná osobnost, což není. (06.02.2022)

Jsem z toho absolutně a mimo a neskutečně se to Larsovi povedlo. Art jak má být. (05.10.2018)

Víc než cokoli jiného je to komedie. Zvrácená a atypicky strukturovaná, ale pořád jenom komedie. Za to je to ale komedie skvělá. Díky neskutečně absurdním situacím a výborně vypointovaným dialogům jsem se smál několikrát nahlas a zbytek publika se mnou (konkrétně epizoda s policejním odznakem je horký kandidát na nejvtipnější scénu roku). Výpovědní hodnotu pokusům o filosofování navzdory to bůhvíjak hlubokou nemá. Ve filmu hraný Bowie se tématikou vraždy jako umění zabýval už před 23 lety na desce Out. Jestli snímek donutí diváky se zamýšlet, tak jedině nad tím, jak je fascinující pozorovat film, který je ve své podstatě jen jedna velká Trierova art terapie a sebe-obhajoba. (z podobného důvodu je podmanivé poslouchat desky Kanye Westa, ty mají s Jackem navíc společné, že jsou taky dost zábavné samy o sobě) Z formálního hlediska jsem si to užil dost. Střihová skladba je výborná a vyprávěcí struktura formou jakési powerpoint prezentace mi taky přišla osvěžující. Jinak zkazky o znechucených lidech odcházejících ze sálu nechápu. Dvě scény jsou na hraně únosnosti, ale spíš z morálního hlediska než kvůli odpornosti výjevů. Především díky nadsázce voice-overu a veselému soundtracku jsou i ty nejnechutnější scény stravitelné a (myslím) záměrně nezanechávají na divákovi větší psychický dopad jako Trierovy starší filmy. Přes dvě a půl hodiny stopáže letí rychle a na hodinky jsem se díval jen jednou, protože jsem chtěl, aby to ještě neskončilo. (10.11.2018)

Lars von Trier opäť útočí a rúca pred sebou všetku ľudskosť, dôstojnosť a vizuálne tabu. Nemám rád tohto tvorcu,, je to v podstate zlý človek, jeho rozhovori sú katastrofa, no filmy nakrúca také, ako nikto iný. Možno sú samoúčelné ale v podstate iba ukazujú ľudské zlo ktoré je všade prítomné. The House That Jack Built zachytáva aj anonymitu a neochotu ľudí (scénka s krikom o pomoc). Príbeh sleduje päť náhodných vrážd sociopatického-pychopatického masového vraha pre ktorého je vražda a mŕtvoly tvoria isté umelecké vyjadrenie. Trpí Obsedantno-kompulzívnou poruchou takže pri prvých vraždách je v podstate Nepolapiteľný. No ako čas a počet vrážd plynú, dáva si pozor stále menej a menej. Lars von Trier opäť prekračuje hranice. Vraždy, hoci nie sú vždy zachytené surovo (no niekedy je to fakt drsné) sú tak neľudské a obete ponižujú, že pri sledovaní som mal rovnako nechutný a prázdny pocit ako pri sledovaní Antikrista alebo Nymfomanky. Cesta do pekla vedená Brunom Ganzom (známy Meme Hitter) bola už iba čerešnička na torte. Ide o ďalší masterpiece z ktorého mi je zle. (18.12.2018)

Matt Dillon naprosto super, jako sériový vrah. Jeho obličej se na to přesně hodil. Na tenhle film jsem narazil díky Umě Thurman, ale tu si užijem jenom na začátku, když má problém s heverem. (13.12.2019)

Trier si po večeroch púšťa svoje vlastné filmy a honí si pri nich. (MFF Cinematik) (14.09.2018)

Jack staví dům je prvním filmem, co jsem od Larse von Triera viděl a velice to na mě zapůsobilo, byť zpětně uznávám, že je to ten nejzvláštnější, svým způsobem nejgeniálnější a rozhodně nejdepresivnější film, co jsem kdy v životě viděl. Umělecké dílo to bezpochyby je. Stejně jako Jack, i von Trier staví v tomto filmu svůj dům - vrcholné umělecké dílo, a stejně jako Jackovi i jemu se jeho dílo chvílemi hroutí a ve finále se propadá do Danteho pekla (jeden z nejpůsobivějších momentů, co jsem ve filmu viděl). Jen Lars von Trier dokáže zabíjet lidi tak vtipným, inteligentním a zároveň ponurým způsobem. Ovšem, že by to byla sranda, to fakt ne! Je to složité drama, v něčem bych řekl až existenciální, a zároveň znepokojivá metafora lidského ducha a nádherná moderní varianta Danteho "Pekla, očistce, ráje." Matt Dillon v hlavní roli Jacka je skutečně fantastický, neuvěřitelně děsivý, inteligentní a rafinovaný psychopat - umělec. Incident číslo 1, který by se dal nazvat osudovou konverzačkou mezi Umou Thurman a Jackem, je super. Čekání z incidentu 2. do 3. je úmorné. Z 3. do 4. také. 5. incident a konec jsou luxusní! Legendární Bruno Ganz coby Jackův průvodce Vergil, se kterým Jack sdílí většinu svých zvrácených úvah o světě, je také výborný (bohužel jedna z jeho posledních rolí). Trierův formální styl je jedinečný, vizuálně atraktivní, hudebně fantastický, technicky hravý. Bohužel zážitek ubíjí skok od hrůzného k ještě hrůznějšímu. Trier jakoby stupňuje Jackův styl a brutalitu zabíjení, napříč časovými skoky. Nejhorší na tom je, že těm vraždám se prostě musíte smát a brát to s klidem, jinak vás to smete. Jak napsala Spáčilová, je to prostě "bravurně natočená nuda," ale slovo "bravurně" podtrhuji. Stylový mrazák a "zdokonalení" mrtvého chlapcova těla mě dostaly! U mě 70% a krásné čtyři hvězdičky. Nevím proč, ale ve finálních pěti minutách mi bylo hodně horko, jako by z obrazovky uniklo ono pekelné teplo a přesunulo se přímo na mě. Nevím proč, ale tento zvláštní pocit mi dodnes z návštěvy tohoto pozoruhodného filmu v kině utkvěl v paměti. (11.10.2018)

Slovenské kiná sa opäť vyznamenali a druhý najlepší film natočený roku 2018 prinesú do kín o rok neskôr. Pretože Jack stavia dom je nepochybne majstrovským kúskom v podaní génia Larsa von Triera. V štátoch emerických za tento film padali pokuty a tak štáty nacistické opäť raz ukázali svoju progresívnosť, vyspelosť a intelekt. V Cannes vraj počas premiéry ľudia utekali z kina, ja nechápem pred čím. Je pravdou že tretí incident je pre trochu silnejšie povahy, a zaverečný epilóg s Vergeom vezme myseľ diváka do inej dimenzie ale aby to ľudí vystrašilo...Viac o filme prezrádzať nebudem, avšak človek, ktorý pozná Danteho peklo bude na konci filmu v siedmom nebi. Matt Dillon je vynikajúci a výber hudby na začiatku tretieho incidentu a v závere filmu radí Larsa von Triera v pomyselnom rebríčku geniálnych režisérov hneď za Stanleyho Kubricka. Pravdepodobne si film pôjdem vychutnať aj do kina, pretože ak by som ho videl tam možno by prekonal zážitok z tohtoročnej topky Halloween.Ktovie... (21.12.2018)

Trier je dôkazom, že film možno natočiť o čomkoľvek, tváriť sa pri tom, že je to hlbokomyseľná filozofia a so zlomyseľnosťou kombinovať ohavné a umelecké zábery. Má po tomto ešte zmysel očakávať od filmov všeobecne niečo dobré? (03.01.2019)