Reklama

Reklama

Jack staví dům

  • Dánsko The House That Jack Built (více)

Pro sériového vraha Jacka je každé zabití uměleckým dílem. Své temné mistrovství se snaží během let vybrousit k dokonalosti. I přes jeho vysokou inteligenci se policie pomalu přibližuje, zatímco Jack víc a víc riskuje na cestě k dokonalé vraždě. Ponurý, chytrý i groteskně humorný snímek nás zavádí do USA 70. let. Kontroverzní génius Lars von Trier jej poprvé představil na festivalu v Cannes. (Aerofilms)

(více)

Videa (5)

Trailer 4

Recenze (462)

POMO 

všechny recenze uživatele

Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš) projde díky osobitému uměleckému rámcování. Anebo bude prostě odignorovanej jako již naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho umělecké kvality je spíše póza než vědění a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro toto století. — Lovecký segment, který zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až karikaturistickou abstraktností. Něco takové přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou tváří natočit, i když se to netváří jakkoliv jinak. [Cannes] ()

Cervenak 

všechny recenze uživatele

Celý čas som sa zmietal medzi pocitom, že sledujem fascinujúcu štúdiu ľudského zla, a dojmom, že je to len ďalšia prázdna vontrierovská samohonka, niečo ako Lucio Fulci reloaded - séria humusáčin pozliepaných akože príbehom a akože nejakým artovým vyšším zmyslom, to všetko vypovedajúce hlavne o svojom tvorcom než o čomkoľvek inom. A stále si neviem vybrať, v každom prípade je to aj vďaka Dillonovi fascinujúci film, ktorý sa nadlho vryje do mysle, čo je zrejme presne to, čo chcel ujo Lars dosiahnuť. ()

Reklama

verbal 

všechny recenze uživatele

Pojďme si nyní na tomto dalším nesporném mástrpissu názorně předvést nejniternější pochody müsli pseudoyntelechtuálního atrového hnědopicha a konfrontovat je se zdravým rozumem. Nejprve si stanovme dva režiséry. První je zdatný filmař a chytrý scénárista, který skončil jen u trávy a v životě se nedotkl tvrdých drog. Abyste se v mém odborném filmově teoretickém pojednání neztratili, říkejme mu třeba „Režisér“. Druhý je sice také zdatný filmař, ovšem jinak dost hloupý a nabubřelý egoistický pičus, co navíc čichá ředidlo. Z výše uvedených důvodů dále jen „Lars fon Trip (zkráceně LfT)“. Oba dostanou za úkol natočit řídký průjem. „Režisér“ má všechny potřebné znalosti a svůj příběh koncipuje jako nepřípustné romantické vzplanutí mezi nazelenalým kabanosem a lahví prošlého kefíru. Milenci totiž pocházejí ze dvou střevně nesmiřitelně znepřátelených klanů, a jejich vztah tak má velmi vysoký tragický potenciál. Po mnohých útrapách a nerovném boji s potravinovou inspekcí naši hrdinové zjistí, že nikdy nemohou být opravdu spolu, a rozhodnou se ukončit své trápení skokem do jícnu. Těsně po tomto nerozvážném aktu se jim však vrhne na pomoc hrdinný záchranář Carbosorb, takže se napjaté publikum domnívá, že vše snad ještě nemusí být úplně v prdeli. Ha, omyl! Po chvíli hlasitého kručení za táhlého molového vodnatého prdění kamera rutinérsky najíždí na skvostně vybarvenou rozbředlou žlutohnědou hmotu plnou špatně strávených kousků párečků, kefírových žmolků a smutně černých úlomků živočišného uhlí. Konec, titulky, emočně rozjitřený plačící kinosál. Délka filmu – 5 minut. Výpovědní hodnota – 100 procent. To přirozeně hloupý, avšak notně nabubřelý „LfT“ se napajcuje pseudoefedrinem, sjede celou tubu lepidla na kola a jako obvykle se rozhodne Wykydpédií povrchně zamaskovat deficit intelektu a všeobecného přehledu. A jak jinak začít, než tím, co by o takovém průjmu řekl nazelenalým kabanosem a prošlým kefírem vykrmený Emanuel Kant. No jistěže, „Ich muss!“, samozřejmě. Jak příhodné, šup tam s tím! A teď musíme přidat něco šokantního. Jak jen k tomu dojít oslím můstkem elementární narkologiky? No jistě, Kant byl přece Němec, že ano! Ale raději to ještě ověřím. A kdo byl ještě Němec, no? Správně, Hitler! Můj fascinující idol, nad jehož oltářem denně masturbuji a díky němuž je mým největším a nejvíce naplňujícím celoživotním koníčkem sbírání insignií Wehrmachtu. Šup tam pár explicitních záběru z koncentráků a v tak rajcovních uniformách pochodujících Schutzstaffel. Ale mrdnem přes to radši zelený filtr, aby se ti židi v Kán neposrali, zelená uklidňuje. Tak, a ještě nějaké hlubokosyslné filosofické poselství, abych ukázal, jaký jsem to prudký wikiyntelechtuán. Téma je průjem, takže asi nějaký tematický, zasraně dobrý citátek některého z houbičkových pilířů pouťové filosofie. No jistě, Šopenhauer, ten tam sedí jak prdel na hrnec. Takže na závěr tam těm ufonům naperu jinotajné maňáskové divadlo na téma „Všechno na světě můžete chtít, jenom nemůžete chtít, aby se vám chtělo.“ Žiš, já jsem takový frajer, musím se jít okamžitě sebepolaskat! Délka filmu - 2 hodiny. Výpovědní hodnota lahve Toluenu. A nyní je čas konečně si představit naše soutěžící z opačných konců kokotího spektra. V pravém rohu – soudný divák. Poměrně pohledný, vzdělaný muž bez větších mindráků, s nohama na zemi, nikdy netrpící šikanou nebo nepřízní žen, co je přesvědčen, že pohyblivé obrázky jsou tu a priori kvůli zábavy a ne proto, aby si u nich ufoni mačkali svá nedostatečně vyvinutá tykadla a ostatní se mohli uhryzat nudou. Říkejme mu třeba „Pan v.“. Levý roh – artový hnědopich. Nehezký olupený panic, ne, drobné hospodářské zvířectvo a plyšáci se fuckt nepočítaj, s ne zcela vyjasněnou sexuální orientací, léčící si své mindráky a nedostatek neuronových impulzů při skupinových terapiích s ostatními zoufalci v Klubících „náročného“ diváka, kde se vzájemně ujišťují o své mentální nadřazenosti žonglováním s cizími termity a o dokonalosti percepce úmorných pseudofilosofických patostreamových zvratků jim podobných pičusů či aktivních narkomanů. Přivítejme „Kardinálního kokota“, nebo lépe skvostný exemplář druhu „Fallus cardinalis (zkráceně Fc)“, protože oni milují latinské transkripce, ať už znamenají cokoliv. Fc má drobnou vadu řeči, pro hlubší nepochopení jeho zvratků si raději nahrazujte všechna „ch“ písmenem „r“. Pojďme na to! Film 1, pan v.: „Plnohodnotná chytře vystavěná kulervoucí zábava s vytuněnou pointou. Ač o průjmu, režisér se s tím rozhodně nesral!“ Film 1, Fc: „S takovou laickou supechficiální intechpchetaci tak závažného pchoblému jakým diachea bezespochu je, se nemohu v žádném pchípadě ztotožnit. Lapidáchní koncepce, neadekvátní chendeching chachakrechů, úzus laciných až kýčovitých vizualizačních instchumentů a pchedevším napchostý deficit alespoň bazální filosofické stimulace tvochí en bloc diletantský holos výhchadně pcho podchadného, chigidně zíchajicího kognitivně simplexního diváka. Film 2, Fc: Bchavo, bchavissimo, bezmezně adochuji! Excelentní konfchontace elementáchního zla s mochálními dilematy Kategochického impechativu, intelektuálně bohatá, psychologicky vytchíbená a citlivě podkcheslená pchofundálním myšlenkovým pchogchesem s nespochným edukativním impaktem. Mistchův opus magnum a já pohchdavě lituji každého bez suficientní pechcepce pcho takovýto achtový skvost!“ Film 2, pan v.: Notypyčo, to byla ale zase sračka! Džek staví dům a vy u toho stavíte židli pod lustrhák, abyste se zbavili utrpení. Pět poměrně působivých krátkých filmů o zabíjení poslepovaných úmorně nekonečným hlenem, vytékajícím z úst cestujícího na heroinu s obsedantní zálibou ve tření si vlastního přirození. Šestáková psychologie a hloupé pseudofilozofické mentorování fetujícího dementa, co si nevidí na špičku čuráka a jemuž ego již zcela sežralo zbytky soudnosti a sebereflexe, tudíž dokáže udělat nezáživnou otravu i z poměrně výživného tématu vyšinutého seriáka. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Klasický současný Lars von Trier. Rádobyšokující scény se střídají s úvahami nad vším, co vás napadne, a ty mají, jako již po několikáté, jiný formát obrazu. Neviděl jsem režisérskou verzi, ale pochybuju, že by mě detailní záběr na rozšmelcovaný obličej Umy Thurman přiměl změnit na snímek názor. Kdyby to aspoň nebylo tak předvídatelné... ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. ()

Galerie (54)

Zajímavosti (11)

  • Ku skutočnému týraniu zvierat nedošlo. Scéna s káčatkom bola natočená pomocou silikónu a "filmovej mágie". Po premiére sa voči režisérovi ohradila aj PETA, svoje stanovisko však neskôr zmenila, keďže všetko bolo nakoniec v poriadku. [Zdroj: The Telegraph] (Dr.Cilka)
  • Celosvětová premiéra proběhla 14. května 2018 na Cannes FF. (Varan)
  • Režisér Lars von Trier informoval o natáčení novinky již v roce 2016 v krátkém videu. Na hlavě měl bílý šátek, byl v roztodivném psychickém rozpoložení a suše pronesl, že tenhle film „nebude rock´n´roll, ale genocida“. [Zdroj: Kinobox.cz] (CrypzzXD)

Reklama

Reklama