poster

Jack staví dům

  • Dánsko

    The House That Jack Built

  • Francie

    The House That Jack Built

  • Německo

    The House That Jack Built

  • Švédsko

    The House that Jack Built

  • Slovensko

    Jack stavia dom

  • USA

    The House That Jack Built

  • Velká Británie

    The House That Jack Built

Drama / Thriller / Horor

Dánsko / Francie / Německo / Švédsko, 2018, 152 min (Director's cut: 155 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hwaelos
    ****

    Je to trochu jako by Trier stavil pomník. Sám sobě nebo svojí kariéře. Celá ta linie se stavbou dokonalého domu vytváří chvějivou paralelu k režisérovu vlastnímu úsilí a podtrhují to i záběry prakticky ze všech Trierových filmů, které se tu v jeden moment prostřídají. Skoro to působí, jako by šlo o vlastní bilanci před koncem kariéry (to je ovšem zcela nepodložená spekulace). Nutno říct, že umělecky jde o fortelné dílo, v němž se perfektně snoubí záběry různých typů, koláže scén převzatých odjinud, voiceovery i dialogy, jakož i dějové linie, které se obratně splétají dohromady. Cinefilní srdce mi z toho plesalo a přiznávám, že množství intertextuálních narážek přesahovalo občas moje znalosti. Má to ovšem několik "ale", které mi nakonec zabránily dát pětihvězdičkové ohodnocení. Trier občas trochu moc tlačí na pilu - například v přirovnání Jacka k Hitlerovi (Mussolinimu, whatever) jde řekl bych na hranu pózy. To je spíš drobnost. Mnohem podstatnější je, že si nejsem ještě zcela jistý, nakolik se mi zamlouval doslovný závěr. Dantovské rozhovory v průběhu mi přišly nosné (i proto, že nebyly vizuálně dourčeny), ale u finálního sestupu do pekla jsem se v sedačce poněkud ošíval. Zároveň, některé rozhovory ve filmu naznačovaly (a tím se vracím k tomu, co jsem zmiňoval na začátku), že Trier mluví skrze svoje postavy za sebe (a o sobě). Vzpomeňme na misogynní monolog Jacka k Náně, který režiréra nápadně připomínal. Jakkoli by to o Trierově osobnosti vypovídalo nelichotivé věci, vnáší to do snímku divácky zajímavé napětí, kdy jde o výpověď uměleckou a kdy osobní. Což předpokládám bylo tvůrčím gestem. A i díky tomu se mi "The House that Jack Build" zaryl do paměti. Kromě toho všeho jde ale taky o pozoruhodný thriller, v němž perfektně funguje napětí, herci hrají jako o život (vynikající Dillon - nikdy mě nenapadlo, že to řeknu) a v němž se mísí hrůzné s humorným. Občas jsem si dokonce vážně říkal, co si o mně myslí další diváci, když se od srdce směju při vraždění dětí. Svoje nesoustavné zápisky uzavřu konstatováním, že pro svůj tisící komentář jsem si nemohl vybrat lepší film.(18.10.2018)

  • Mr. Lobo
    *****

    Když jsem na něj šel, nějak jsem předpokládal, že uvidím tak půlku a půjdu znechuceně pryč. Nemám von Triera nijak zvlášť rád. Melancholii jsem zkoušel třikrát, nikdy jsem to nedokoukal, Nymfomanka měla první část docela spád, druhá byla pohádka o tom, jak se unudit v kině. Navíc mi připadá, že vše, co dělá, dělá pouze na efekt a s důrazem na provokaci (což sice chápu, ale není mi to až tak sympatické). A Jack měl být totéž. Ten film je odporný a zlý, občas až nechutný. To ano. Ale na druhou stranu je až neuvěřitelně chytrý, autorský a vysoce umělecký. Nevěřil jsem, kolik krásy a filmového umění tam dokázal vložit. Řekl bych, že moje očekávání - které se nastavilo na úroveň Cannibal Holocoust či Srbski film - bylo hodně přetažené a nakonec mi nepřišlo tak hrozného téměř nic (u pikniku jsem naštěstí nebyl jediný, kdo se v kině smál, i když jsem to asi začal...). Mám jen dvě výtky: 1. z toho, co dělal kameraman, mě za chvíli bolela hlava (zkusím sednout v kině trochu dál), 2. Trierova naivní encyklopedičnost, kterou předváděl už v Nymfomance (člověk pod lampou, strom pod kterým seděl Goethe, sirény u letadel) a která mi přijde hrozně prázdná. Těžko se mi to říká, ale von Trier natočil (téměř) dokonalý film.(27.10.2018)

  • Frajer42
    ****

    Tak tohle se Trierovi podařilo. Takhle příjemně cílená provokace - to je vážně moje. Trierovi nechybí odvaha zajít až daleko za hranice toho, co se v dnešní době považuje za přípustné. Velice poutavou formou poukazuje na vzrůstající násilí ve filmu, které je důsledkem nedostatku násilí v životě. Už dlouho tu nebyla válka, která by se nás bezprostředně dotýkala a uspokojila naši touhu po násilí, tak to jako lidstvo doháníme nádhernými hrami a filmy. Dost mě udivuje, že třeba sex je pro děti mnohem důrazněji tabuizován než násilí a vraždy. Dokonce jsme to dotáhli tam, že dítě, které si prohání žížalku u hanbatého kousku kinematografie se cítí jako obrovský rebel, kdežto dítě sledující nějaký brutální film plný vražd a násilí se nad touto činností vůbec nepozastavuje, protože ji považuje za naprosto všední. Vždyť právě násilí vždy převážně formovalo a stále formuje tento svět. Naštěstí je tu mravokárce Trier. Přijde mi, že v této situaci postupuje jako zarputilý otec, kterých chce své dítě, těžkého 9letého kuřáka, zbavit tohoto nehezkého zlozvyku tím, že ho přinutí vykouřit celou krabičku cigaret. Trier ovšem záměrně nevolí cestu prezentace syrového násilí, ale všechno, dle svého zvyku, zabalil do esteticky uhlazeného kabátu. Všechno zde skvěle funguje, člověk se opravdu cítí, jako by se na 2 a 1/2 hodiny zabydlel v Jackově deviantní mysli. Matt Dillon je zde opravdu úžasný a naprosto uvěřitelný. Úplně nechápu zařazení mezi komedie. Jsem obrovským milovníkem černého humoru, ale tento snímek, především postava Jacka, mi přišla natolik uvěřitelná a situace, ve kterých se ocital tak reálné, že si naprosto dovedu představit podobně smýšlejícího a jednajícího vraha, že jsem se zkrátka zapomínal smát a místo toho mě provázelo silné mrazení v zádech. Vynikající kus filmařiny, ať se se bavíme o jeho zpracování či sdělení. Snímek se vám zaručeně zaryje pod kůži, ať už z něj budete mít pocity jakékoli. Trier mě více a více baví.(6.2.2019)

  • POMO
    ***

    Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš) projde díky osobitému uměleckému rámcování. Anebo bude prostě odignorovanej jako již naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho umělecké kvality je spíše póza než vědění a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro toto století. — Lovecký segment, který zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až karikaturistickou abstraktností. Něco takové přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou tváří natočit, i když se to netváří jakkoliv jinak. [Cannes](16.5.2018)

  • Morholt
    **

    Od von Triera čekám podmanivý vizuál a neotřelou schopnost šokovat, ale ani jednoho jsem se tady nedočkal. Místo toho tady režisér prostřednictvím hlavního hrdiny víc než dvě hodiny samolibě blábolí. Za zmínku stojí snad jen úvodní sekvence s Umou, která byla parádní a navnadila a něco do sebe měl i rodinný výlet. Obrazově se von Trier odvázal až v závěru, ale to z mého pohledu hraničilo s kýčem. Velké zklamání. 30%(19.12.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace