Jack staví dům

Stand by Lars. Manifest misogynie, autorské úzkosti, provokatérství i sebe-obhajoby. Terapeutický hapening, který na příkladu vraždící lidské karikatury demonstruje, jaké to je, když se filmař ocitne v osobním očistci a jediná cesta vede do pekla. Neiritovalo mě ani tak to, že Lars hranice překračuje a vysmívá se tabu (skoro každou takto narušenou hranici totiž hájí a relativizuje ve voice overu sám Jack). Spíš mi vadilo, že se mnou film skutečně neotřásl a nemanipuloval s tradiční trierovskou neomaleností. Ale čím víc času uplynulo od projekce, tím víc musím uznat určitou formu očisty a neodolatelné kompulzivnosti, kterou Jackův dům přináší. A při střihových scénách se Speerem a Hitlerem jsem ryčel smíchy. To je fakt mimo dobro a zlo. Tam mám odulého dánského trosečníka nejradši. BTW nenechte se zmást atraktivními titulky. Přijetí v Cannes bylo celkem vřelé. Asi i proto, že většina haters opustila sál v průběhu dětského halali. (17.05.2018)

S mistrovými filmy to mívám od odpadu (třeba Melancholia) až k plnýmu počtu (třeba Antichrist). A tohle je spíš ten první případ. Vo co jako v tomhle rejžovi gou?? Nejsem zase taková lopata, abych nedokázal ocenit artovost a pochopit filosofování, naopak, ale tohle... tahle alighierovská alegorie mě minula o několik světelných let. Na realistický thriller o sériovým vrahovi je 'Jack' málo realistický i thrillerový, na filosofující art je málo artový a filosofický, na komedii málo vtipný, na provokaci málo provokativní. A směrem ke konci film svými rádoby rafinovaně oduševnělými plky víc a víc nudí. Jsem hodně zklamaný touhle prázdnou nafouknutou filmovou bublinou, protože jsem od pana samorosta von Triera očekával daleko předaleko větší nálož všemožných divností, bizarností, extrémů, exkrementů... Každé průměrné béčko mě zaujme a osloví víc, než takováhle pseudofilosofická duchoprázdná břečka. I vizuál stojí za houby, protože kameraman je těžký epileptik, takže zaokrouhluju směrem dolů. Přesto je ve filmu (z 'béčkového hlediska') několik zajímavých vražedných momentů, kvůli kterým ho nepovažuju za úplnou ztrátu času. (27.12.2018)

Veliké očekávání - naprosté zklamání. Umělecké dílo možná, ale já se tak neskutečně nudil !! A ty zbytečný kecy všude !! Pár scén bylo vynikajících (první a druhá vražda, střelnice). Bohužel, na víc jak 2* to nevidím. Počkám si ještě na Director's cut verzi, třeba pak ještě možná za to Gore zvednu na 3*. (27.12.2018)

Temný a provokatívny Lars von Trier znova divácky na hrane. Dav sa delí na tých, ktorí nadšene tlieskajú jeho majstrovstvu, niektorí znechutene krútia hlavami a sú aj takí, ktorí sa nezaradia nikam. Nepoznám iného režiséra Larsovho formátu, ktorý dokáže jedným filmom znechutiť, pobúriť, zaujať a naložiť poriadnu dávku myšlienkových rozbušiek. Jack si stavia dom a to prostredníctvom symbolov, metafor a obrazov násilia v extrémnej podobe. Zároveň veľmi jemnocitne a poeticky prepája architektúru stavieb s duševnou konštitúciou, hľadá analógie v dozrievaní vína s rozkladom telesnej schránky a deformáciou duševného sveta. Centrálne vlastne rozoberá tematiku pudu, v Nymfomanke pud sexuálny, erotický, v Jackovi pud agresívny. Pud je vlastne energia, ktorá je človeku daná od narodenia, motivuje ľudské správanie. K ústrednej tematike ľudských agresívnych pohnútok pridáva témy viny a trestu, morálky, hraníc normality až abnormality, diferencovania psychopatie či psychózy. Sú vôbec naše agresívne predstavy naše vnútorné túžby, ktoré nikdy nemôžme realizovať v dennodennej realite a tak ich symbolicky vyjadríme v umení či inej činnosti? Kto je obeťou, kto predátorom? Vinná je obeť, lebo vzbudzuje či provokuje túžby alebo predátor, ktorý svojim túžbam podlieha? Aká je podoba zla a dobra na zemi a čo už nemožno definovať ako dobré či zlé, kde je vlastne tá hranica? Ťažko sa mi formuje názor, či ocenenie umeleckých kvalít režiséra nie je len podlahnutie dojmu, ktorý je postavený na tendencii šokovať. U Triera hrá prvé husle inakosť, originalita, nemožno mu odoprieť vlastný rukopis a to, že si filmy robí po svojom. Zároveň emočne nalieha, drví, šrotuje a divácke pocity a dojmy tlačí do najvyšších výšin niekde do extrému. A tým mi príde dosť manipulatívny. Na konci, aby sme to celé nebrali až tak veľmi vážne, ponúkne pár gýčových záberov. Úplný koniec zavŕši skočnou hudbou, ktorá má podprahovo nabudiť pozitívne emócie. Je to filmová nálož na druhú. (09.01.2019)

Když byl film novinku viděl jsem trailer, kterej mě celkem zaujal. Snímek ale v sobě skrýval tři faktory, který mě od jeho shlédnutí odrazovaly. Prvním faktorem pro mě byla dlouhá stopáž. Druhým faktorem byl Matt Dillon jehož filmy zrovna nevyhledávám a třetím faktorem byl režisér Lars von Trier. Samozřejmě, že o něm vím ale jeho filmy jsou pro mě (zatím) zemí neprobádanou(Už dlouho se chystám na film Antikrist).  Zatím jsem od něho viděl jeden film, kterým je The Element of Crime z roku 1984. Film kterej jsem vůbec nepobral. The House That Jack Built ale pár dní nazpět běželo na Paramount Network tak jsem se rozhodl, že to risknu a zpětně jsem si ho pustil. A tohle moje druhý setkání s Larsem von Trierem dopadlo o poznání líp. Přiznávám, že začátek mě zrovna moc neohromil a já jsem uvažoval, že film vypnu ale vydržel jsem.  Trvalo to sice trošku déle jsem si zvykl na to jak je film natočenej a odvyprávěnej ale jak jsem si zvykl nemohl jsem se filmu nabažit a užíval jsem si ho plnými doušky. Musím uznat, že M. Dillon byl excelentní a užíval jsem si i dialogy ve filmu, kterých není zrovna málo. Nakonec lituju toho promarněnýho začátku (z mé strany), kdybych přistoupil Na Trierovu hru dřív mohl jsem se bavit hned od začátku. Ono to je ale jedno, protože tenhle film jsem neviděl určitě naposledy. A příště si ho užiju ještě víc. Nakonec mi ani ta stopáž nepřipadala tak dlouhá (klidně bych si dál ještě půl hodinovej nášup). Nejraději bych snímku napařil 5 hvězd ale ten konec kterej nebyl zrovna podle mýho gusta mi to nedovolí.  PS : Tenhle film je konečně tím spouštěčem proto abych zkusil i Trierova Antikrista. (02.11.2021)