Šigacu wa kimi no uso

Nudné, lehce čitelné, i když se to tváří zamotaně, přestože mám vážnou hudbu ráda, tady mě zaujala minimálně, všechny ty pocity a bláboly, o kterých postavy mluvily, v ní vůbec, ale vůbec slyšet/cítit nebyly. Opravdu, jak tu již bylo řečeno, je Nodame Cantabile mnohokrát lepší – ve všem. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, příběh se táhl jako smrad, nemělo to nic do sebe. Obyčejné šedé anime, ač se tváří barevně. O čem to vlastně bylo? Já si hlavně pamatuju, jak jsem se skoro u každého dílu modlila, aby už byl konec. Přesto jsem to dokoukala. Dá se to, ale je to těžký průměr. (28.05.2015)

Pro fanoušky vážné hudby a pro všechny kdo rádi hráli, nebo hrají na hudební nástroje to může být asi něco hodně zajímavého a pro ty ostatní by to mohlo být svěží a velmi zajímavé anime o lásce k životu a hudbě o radostech a starostech mládí o přátelství a podpoře... Prostě a jednoduše má to dost zajímavý příběh, velmi pěknou animaci i hudbu a zajímavé charaktery. První větší nedostatek se objevuje zhruba od 7. episody, kdy se děj zbytečně natahuje a tak jsem místy ztrácel pozornost, dalším prohloubení tohoto problému se projevuje o něco později a nejlépe to vystihuje Starletka, tedy, že to neustále opakování toho, že Kousei má trauma začne být časem opravdu hodně nudné a pomalu už i otravné... Ke konci už to není ani tak o hudbě, ale spíš o vztazích hlavních hrdinů a hře na city diváka, ale buď to nepodávají dvakrát povedeně, nebo jsem citlivý jak pařez, protože na mě ta dramata posledních dílů příliš nezabrala a tak jediné co mě prakticky zajímalo bylo, jak to tedy skončí a nakolik přesně někteří zdejší kolegové odhadli vývoj děje. Poslední episoda byla poměrně povedená, už jen z toho důvodu, že si autoři asi na poslední chvíli uvědomili, že to je anime o hudbě a tak jsme se konečně dočkali i krátké nerušené hudební sekvence, která dokázala říct mnohem víc, než všechny ty kecy okolo, kterými se to hemžilo v předchozích dílech. Rozuzlení, které mi bylo podáno nakonec také nebylo vůbec špatné a člověk se konečně dozví, proč se to jmenuje, jak se to jmenuje, i když někteří vnímavější tohle asi tušili, stejně jako věděli jak to s blondýnkou dopadne. Já to netušil, nebo spíš nevěřil a tak jsem byl v podstatě docela překvapen ale i tak jsem s koncem spokojený a tato poslední episoda je podle mě asi nejpovedenější díl z celého anime. Zkrátka začalo to hodně slibně, ale mé nadšení postupně opadalo a i když to má uspokojivý konec, tu nudu, kterou jsem místy pociťoval a jistou otrávenost z promarněného potenciálu to tak úplně nevyváží a tak celkový zážitek je někde na trošku lepších 3*. 6,3/10 (22.11.2014)

Šigacu je takový pozoruhodný koktejl o dospívání, hledání cílů v životě, přátelství, hudbě a loučení. Jedná se však o koktejl, do nějž byly spolu se skvělými ingrediencemi namíchány i ingredience hrozné, a to bohužel takřka ve stejném poměru. Co v první řadě zaujme, je nápadité ztvárnění niterních pocitů hlavního hrdiny, s čímž souvisí i jeho velmi zdařilý, pozvolný a uvěřitelný vývoj. Spolu s hlavním hrdinou lze ocenit i zdařilou chemii mezi postavami a výbornou první znělku, kterou jsem snad ani jednou nepřeskočil, stejně jako povedený závěr. Cesta k němu je však dlážděna přemírou zcela hloupých, rádoby komediálních pasáží se spoustou řvaní a karikovaných obličejů, které svou nevhodností dovedou v okamžiku zkazit jinak dobře stavěnou scénu, dále pak zbytečnou antiklimatickou částí s malou klavíristkou, a především pak nevyrovnaným prostorem pro jednotlivé postavy. Je velká škoda, že se veškerá pozornost soustředí na hlavního hrdinu, protože kdyby Cubaki nebo Watari získali pro sebe více prostoru, nemuseli by vypadat jen jako jednorozměrní přicmrndávači hlavní dvojice, ale jako plnohodnotné postavy. Ve výsledku tedy za 3* s mrzením, že k lepšímu zážitku by stačilo v podstatě jen pár kosmetických změn. (31.01.2021)

Dovolím si nejprve vznést názor, že se jedná o lehce nedoceněné dílko (v rámci ČSFD hodnocení). Neříkám, že je to podívaná pro každého, ale mě to jednoduše pohltilo. Příběh by se spíš hodil k filmovému provedení, než seriálovému a proto názory, že je to mírně natahované a zdlouhavé mají svojí váhu. Mé trpělivosti to nepřišlo: Osnova je citlivě melodramatická, zádné andante, z jistých důvodů. Ono životní mnoholetá traumata nejde vyřešit mávnutím proutku či jedním delším spánkem a tak chápu, že překonávání takového strachu je běh na delší dobu. Dostáváme čas se podívat hlouběji do lidské duše, probrat vztahy a vysvětlit si poslání hudby, které není pro každého člověka shodné. To vše v seriálu se pojí v jeden významný vrchol: Postava Kaori. Dost možná jsem doposud v anime nepoznal krásněji napsanou hrdinku. Nekonečně sršící optimismus, chuť měnit zaběhlé, její touha poznávat a žít, reprezentujíc naději každým milimetrem, co dostala. Mám trochu problém s tím, že dostala o něco méně prostoru, než bych chtěl, ale pro mé city nejspíš dobře. Na druhé straně Kosei, i přes jeho zajímavý vývoj, nebyl pro mě tak barevný a postrádal nějakou výraznější kvalitu, abych s ním víc sympatizoval. Co nejde nevychválit, jsou ryze hudební scenérie. V tu chvíli animace a hudba dosahuje svého až snového vrcholu; v tu chvíli máte dojem, že je svět zase o něco krásnější. A konec? Silný, který seriál jen a jen podržel. Závěrem musím podotknout, že tu jsou jísté nedostatky, na kterých by se dalo zapracovat (jak říká Starletka, postavy Watariho a Koseie nejsou ideální), pár pasaží dokáže mnohé unudit. Nicméně je zde cítit láska k hudbě, životu a hlavně mi to přijde vše tak nevyhnutelně opravdové. SIlné 4*. (10.05.2015)

Líbezně smutný příběh podpořený malebnou animací, poetickými dialogy a žalněkrásnou hudbou. Nahrbený chlapeček nese na svých ramenou tíhu, kterou mu naložila jeho vpravdě démonická matka, která ho nepřestává pronásledovat ani ze záhrobí v podobě záštiplné kočky. Naděje na záchranu přijde v podobě zlatovlasé dívky, která se nebojí ho dotlačit, kam se on zdráhá jít a pomoc mu překonat překážky, které se mu jeví jako neschůdné. Přestože dívenka také používá brutální metody, přece jen jsou v jejím podání sladší, než byly ty matčiny. Dozvěděla jsem se hodně o vášni pro hudbu i o rivalitě, která ti pomůže dostat se dál. Ano, bylo to zejména ke konci evidentně silně vypočítané na dojetí, ale pointa vůbec nebyla hloupá. Přes jisté natahování a některé vedlejší postavy, co byly jen do počtu, patří tohle anime k těm, které dokáží zaujmout. SHRNUTÍ: Když je hudba břímě i vysvobození. (23.04.2019)

Seriál obsahuje niekoľko slabších momentov, ktoré veľmi neladia s tými silnejšími. Postavy nie sú psychologicky a charakterovo prepracované tak, akoby si to skutočne zaslúžili. Humor mi vôbec nesadol a taktiež som očakával, že animácia bude lepšia a intenzívnejšia. Všetko to, čo seriálu chýba, prípadne by malo byť obmedzené, v určitých častiach nahrádza istý moment, kedy sa hlavný hrdina dostáva za klavír a... nastáva absolútne geniálny okamžik, kedy sa hudba spolčí s obrazom, aby na divákovi zanechali jeden veľký intenzívny zážitok, kedy sa divákovi každá jedna nota dostane do uší a každá ďalšia ešte hlbšie pod kožu. Vtedy to všetko maximálne prežívam, nemôžem sa nadýchnuť a len spotený čakám na ďalšiu skladbu. Nastáva tak jedna veľká záležitosť plná emócií, šokujúcich výrazov v očiach a... snáď ani nemusím opisovať, ako geniálny tento inak jednoduchý seriál môže byť (a to hovorím ako človek, ktorý sa do klasickej hudby veľmi nerozumie). Aj napriek chybičkám vypísaným vyššie je pre mňa Your lie in April veľkým prekvapením a nechávam mu plný počet hviezd - s tým, že časom ešte porozmýšľam nad udelením menšieho počtu bodov. (18.04.2018)

(Po 10. ep): Berte to z pohledu někoho, kdo bere klavír za nejlepší nástroj na světě, miluje ho a hrál pár let i soutěžně, než jsem se přesunul k amatérskému hraní a užívání si experimentování s notami a nectění těch černých mravenců, ani jejich popisků. Do určité míry samozřejmě :-) Co si o Shigatsu wa Kimi no Uso myslím: Vcelku sympatický začátek, horší prostředek a nynější 10. episoda to už finálně zabila. Není to nejnezajímavější počin, ale něco, co si lehce užívám, avšak nepamatuji episody předchozí. Když so srovnám s Nodame Cantabile, tak je to jak nebe a dudy. Nodame je mistrovské dílo, Shigatsu napsal někdo, kdo se o hudbu viditelně moc nezajímá. Nebo to neuměl zpracovat. Zanechává mě to prázdným, je tam jen jedna dějová, slabá linka, která byla teď naprosto -nepochopitelně- přestřižena a celkově se už pár týdnů nudím. Co víc, ještě do čistě klavírních skladeb míchají další hudbu, která se tam mnohdy absolutně nehodí. Např. když hrála v 8? 9? episodě černovlasá holka. (Nepamatuji jméno ani episodu, viditelně to ve mně fakt nic nezanechalo). Jsem zvědav, jak to zakončí, proteď velké zklamání a jestli se někdy budu chtít vrátit k nějakému hudebnímu anime, bude to určitě Nodame nebo třeba i Piano no Mori. (Je jich víc, nebudu to tu zbytečně však zanášet.) P.S. - velmi se mi líbí, že apelují na diváka, aby ocenil originální, ne strojenou hudbu. Mají pravdu, i když to není přesně tak, jak to bylo napsáno v notách, je to mnohdy zajímavější. Jedna skladba se dá hrát desítky / stovkami způsobů :-) Celkově však slabých 50% (Po 21. ep): Tohle není o hudbě... Tohle je čistě jen milo-drama a hudba je tam prakticky jen jako "důvod". Nejvíc mě na tom důvodu štve to, že tam pak komentují hru jako v Nodame... A pokud odsunem tu hudbu, zbyte velmi, velmi jednoduchý příběh, který se stále omýlá a opakuje až to člověka začne fakt s*át... 40% (Hodnocení po konci): Naprosto nudný závěr, bez sebemenších citů, vyloženě nutí diváka k lítosti k postavám či úsměvu, příhodně tam řeknou "jak to vše bylo myšleno" a vůbec... grrr! Kdo umí hrát na klavír / jiný hudební nástroj, toho musela k smrti poslední ep. nudit. Ti, co jdou za romantikou, se zas museli cítit podvedeni a uraženi. Ze začátku vcelku sympatické anime totálna narazilo a u mě bude zapomenuto během pár následujících dní... 35% (11.12.2014)

Začátek je celkem fajn. Animace je pěkná a na prvních pár dílů se dobře dívá. Pak se ale bohužel dostaví repetitivnost. V každém díle se pořád a pořád a pořád dokola omílá, že Kousei má trauma z dětství, a po čase už to prostě ztrácí na efektu a začne to být natahovaná nuda. A nezachrání to ani romantika nebo hudba. Ze čtyř hlavních postav jsou zajímavé prakticky jenom dvě. První z nich je osudem těžce postihnutá, ale při tom neustále optimistická Kaori, druhou bojovná kamarádka z dětství Tsubaki. Samotný nejhlavnější hrdina je nudný suchar, no a nejhorší je na tom jeho nejlepší kamarád Watari, který nemá charakter vlastně žádný a je tam jen do počtu. Drop po 15. epizodě. Sice mě zajímá, jak to s Kaori dopadne, ale do pokračování už se nutit nebudu. Možná se k tomu někdy v budoucnosti vrátím. EDIT: Po více něž dvou letech konečně dodíváno a můžu dodat jen, že to bylo ještě nudnější než jsem si pamatovala. Nepopírám, že konec je smutný, ale s nulovým propojením s postavami mě prostě nedostal tak jak by měl. 4,5/10 (06.02.2015)

Musím povedať, že sa mi začínajú podobné anime ako je Shigatsu wa kimi no uso dostávať pod kožu svojim námetom a tým, že vždy majú o čom byť a majú ako napredovať. V tomto prípade je napredovanie nie len v príbehu, ale aj v hudbe a vlastne aj keď ma svet hudby nezaujíma a možno ani nepočúvam tak veľa klasickej hudby a podobne, tento svet takto ako je tu vymyslený ma veľmi baví. Shigatsu wa kimi no uso má slabé miesta o tom nie je žiadna pochybnosť, ale ten svet, ktorý v tomto anime je zaujímavý a postavy ma bavili a chcel som o nich vedieť viac. Ono pochopiť niečo iné nejaký iný svet a prečo ľudia do toho dávajú seba do jednotlivých hudobných vystúpení a žiadne predstavenie nie je také isté záleží od toho ako sa kto vyspal, akú má náladu, aké má skúsenosti atď presne pre toto toto anime za niečo stojí. Hlavné ani vedľajšie postavy pre mňa nie sú generické, aj keď tu sa dá namietať. Toto anime teda nie je pre každého a bez tej hudby to nie je vôbec prevratné skôr priemerné anime, ale s ňou sa dá polemizovať o pekných štyroch hviezdach. (13.10.2018)

Shodou náhod jsem v době začátku s tímhle seriálem rozehrál i hru Eternal Sonata, která pojednává o životě Frédérica Chopina a tak ve mě tvůrci posílili zájem o jeho hudbu, za což jim v první řadě děkuji. Právě Chopinova hudba se v Your Lie in April vyskytuje poměrně často, minimálně tedy v první polovině. Arimuv příběh totiž působí, jako kdyby v polovině vyměnili scénáristu a rozhodli se kompletně změnit žánr. Zatím co v první části jde o hudební dramedy, kde se hrdina snaží vyrovnat s PTSD i za pomocí své nové kamarádky, v části druhé jde hudba stranou a vše se překlopí do romantického dojáčku. A zde je právě kámen úrazu. Hudební část neustále přerušují rádoby emotivní žvásty, tudíž vás tvůrci nechají užít si krásnou hudbu bez přerušení jen minimálně, a co víc, jednomu vystoupení je věnována třeba celá epizoda v celku, což působí, že se seriál neposouvá k věci. Když pak příjde řada na opravdové problémy hrdinů, zbývá sotva polovina dílů a tvůrci všechno chrlí šíleným tempem. Nemůžu však říct, že by mě to nebavilo nebo že bych u několika scén nezaslzel i já, nicméně kdyby se Arimovi a Kao věnovalo více času i mimo pódium a scény s hudbou spojené, tak si troufám tvrdit, že půjde o 5* záležitost. Takhle jen slabší 4. (19.07.2020)

Mám dojem, že Your Lie in April má pro mě, jakožto bývalou dětskou klavíristku, nemálo významnou přidanou hodnotu v podobě sladké nostalgie. Nikdy jsem nebyla žádné prodigy, ale některé scény vyvolaly příjemné, nebo minimálně úsměvné vzpomínky. Třeba na to, jak na zmrzlé prsty před koncertem nepomůžou ani lyžařské rukavice, nebo na to, jak i má učitelka klavíru párkrát ztratila nervy a šla jsem domů s popsanýma rukama od fixu. Protože nerespektuji skladatele a vymýšlím si vlastní prstoklad. Jo, to byla moje malá rebelie. Kromě toho jsem si samozřejmě náramně užívala hudbu (dokonce zazní i můj oblíbený Debussy, i když jen zrovna ta dokola omílaná Clair de lune). To, že se klavírními skladbami snadno nechám pohltit, je zároveň ale i velká nevýhoda, protože pak nejsem schopná vnímat ty sentimentální řečičky. Často jsem v duchu prosila, ať mě tvůrci nechají si prostě v klidu poslechnout koncert a užít si animaci. Ony se ty srdceryvné myšlenky všech lidí v sále snaží ze všech sil být dojemné a v tom je největší potíž seriálu - hrozně, ale hrozně tlačí na pilu. A to ho podle mě ponižuje. Vůbec něco takového nemá zapotřebí. Navíc se to fakt brzy začne opakovat, ale tempo zůstává beznadějně pomalé a to už je pak k uzoufání. Did I reach her? Did I reach him? Idk, maaan. Rozhodně jste ale (jakkoliv nešťastné to je) nereachli mě. Co se týká charakterů, smutňoučký friend A v hlavní roli mě taky nedojímal a vedlejší postavy utrpěly nedostatkem prostoru (ne, že by se pro ně nějaký prostor na těch roztahaných dvaadvaceti dílech nedal najít). Jediný, kvůli komu to stojí za zhlédnutí, je úžasná, živelná Kaori. To, jak je Kousei pořád někým mlácený asi taky není můj humor. Aspoň jsem teda měla pocit, že to jako mělo být vtipné. Během posledních dvou dílů jsem si říkala, že se jim možná podaří moje hodnocení zvednout aspoň na slabší čtyři hvězdy, ale když jsem si záhy vybavila to utrpení, které jim předcházelo, tak víc než tři s klidným srdcem dát nemůžu. Myšlenkami, hudbou i animací je seriál vysoko nad průměrem, ale těch rušivých elementů, které mi kazily požitek, je tam příliš. Dokážu si představit, že jako film na způsob I Want to Eat Your Pancreas (který mi to v mnohém dost připomínalo) s jímavou hudbou navíc, by to fungovalo mnohem líp. (12.05.2021)

Shigatsu wa kimi no uso bylo v podstatě mé první anime, do kterého jsem se pustil a po jeho zhlédnutí silně pochybuji, že ho jen tak něco překoná. Není u mě obvyklé, abych tak snadno propadnul slzám. Myslím si, že nebylo jediného dílu, kdy bych neuronil slzu a to ať už z dojetí, strachu, smutku nebo něčeho jiného.. Od prvního dílu jsem naprosto propadl postavám, cítil s nimi a přál si, aby na ně v dalších epizodách čekalo jen něco pěkného. Vše bylo ke všemu navíc tak krásně zpracované a ta hudba.. ta hudba.. naprosto vynikající soundtrack. Je tomu již několik hodin co jsem dokoukal poslední díl a já.. stále na to nemůžu přestat myslet, stále je mi smutno, stále si přeji, aby to bývalo skončilo jinak.. Mám co dělat, abych i u psaní tohoto komentáře zůstal v klidu a víte co, já to raději ukončím, protože to prostě nedávám. Jestli tohle není důkazem, že jde o skvělé dílo, tak už nevím co by bylo. Kaori.... arigato. (23.10.2016)

Kr*ci.. První anime, které u mně vyvolalo nějaké pocity. Sice je to tuctové anime, námět můžeme vidět kdekoliv, ale píseň na konci mě oslovila natolik, že jsem si dokonce myslela, že když Arima stál u železničního přejezdu, že tam jednu osobu zahlédne. Nejdříve jsem se toho bála - první díl mě moc nenadchnul. Ale dnes jsem shlédla všech zbylých 21. dílů. Říkala jsem si, že nechci mít příliš rozdělaných anime. Nelituji, že jsem se do toho pustila. I když autoři toužili po mých slzách, nakonec je nedostali. I tak to bylo hodně silné anime, které u mně vyvolalo alespoň nějakou odezvu než jen sarkastický smích. PS: Přestože mi Watari lezl neskutečně na nervy, Arimovo trauma z dětství bylo příliš omílané pořád dokola a dokola, ale Tsubaki a Kaori to zachraňovaly přímo dokonale. Autoři si rozhodně vyhráli i s překrásným prostředím. (14.02.2016)

Velká očekávání, nesplněné ambice seriálu, který mohl být velkolepou legendou japonské animované tvorby. To by ale nesměly být postavy šablonovité, čitelné, bez výraznějšího progresu (vývoje), charakteristik či empatie. Kupodivu to má slušnou psychologickou hloubku, která se však s pozdějším časem opakuje a začne být nezajímavá. Hudba je skvělá, o tom žádná, některé díly byly vážně fajn, ale poslední dva byly o deset úrovní výše, než prvních 20 epizod. A to, o čem tam na konci v dopisu Kaori mluvila, to jsem tam doopravdy neviděl. Tvůrci zcela zpackaly hloubku, cit, empatii a poetičnost lásky, jakou umí nejlépe vyjádřit Makoto Šinkai, hlavně v Kimi no na wa a 5 centimetrů za sekundu. Shigatsu wa kimi no uso je seriál, který ve mně určitě něco zanechal, ale nevyužil vůbec svůj potenciál, kdyby tento námět měl zpracovat Šinkai, myslím si, že by to byl nezapomenutelný masterpiece. I tak ale ve mně odchod Kaori něco zanechal, příjemně mi určitě nebylo, takže se třemi hvězdičkami nemám problém. ***6,8/10***. Music is the voice of the soul.  (03.08.2022)

Postavy mi přišly všechny tak prázdné, jako hlavní představitel (nu dobrá, byly mi protivné). Čitelné na několik dílů dopředu. A dokonce i ta hudba mi přišla nijaká. Zde zmiňované Nodame cantabile neznám, ale půjdu ho vyzkoušet na spravení chuti. (11.05.2020)

Na muj vkus misty prilis zdlouhave. Ale PTSD se asi jen tak jednoduse clovek nezbavi. Hudba mi byla sumafuk, ale postava Kaori mi byla velmi sympaticka a ten zaver...ten zaver. (23.07.2015)

Pff .. Jednou si tak checkuju animelist, dívám se do topky a vidím na 12 místě něco nového, tak neváhám a už to tahám. Po spuštění mam strach a říkám si " tohle nebude pro mě" . Ovšem dívám se dál a i přes jednoduché postavy a poklidný děj v tom bylo něco co mě drželo. I přes některé jalové scény jsem si to užíval plnými doušky. Na poslední díly jsem se díval na společném pokoji se spolubydlícími na kurzu a můžu říct, že vůbec netuším, co se kolem mě dělo... Dopis od Kaori jsem vůbec nečekal a bylo to fakt super uzavření celého příběhu. 9/10 (30.07.2015)

Celej dojem pár věcí, který si tvůrci odpustit klidně mohli, kazilo. Neustálý flashbacky, neustálý kecání víceméně o ničem zásadnim a opakovaně, a k tomu navíc všecko zbytečně natahovaný. Příběh dokáže chytit za srdce, nicméně jsem si ho ze zmíněných důvodů nemoh užít tak, jak bych chtěl. Dá se říct, že by se to dalo s přehledem obsáhnout do klasických dvanácti třinácti epizod, jak povětšinou bejvá zvykem, ve kterých by na tyhle nešvary prostor prostě nebyl. (05.01.2021)

Anime Shigatsu wa Kimi no Uso, odpremierované v roku 2014, vychádzajúce z manga predlohy Naoshia Arakawu, predstavuje kombináciu viacerých žánrov a subžánrov. Papierovo sa táto skutočnosť javí ako ideálna na prácu s rozvetveným príbehom a možnosťami jeho rozvíjania. V skutočnosti je však v prípade tohto 22-dielneho počinu žánrová nevyhranenosť skôr kameňom úrazu, na ktorom celý seriál do značnej miery kvalitatívne stráca. S určitosťou sa v tomto smere dá povedať iba to, že ide o anime hudobné. Klasická hudba v ňom prebíja a zatieňuje prakticky všetko ostatné. Ako má však divák žánrovo chápať obsahový zvyšok seriálu? Ako romantiku, ako komédiu, ako tragickú drámu? Všetky prvky sa tu totiž vo väčšej či menšej miere vyskytujú, ani jeden však nie je natoľko dominantný ako hudobný aspekt príbehu. Za čisto hudobné však toto anime považovať nemožno. Divák má prakticky od začiatku až do konca v prípade žánrov pocit, ako keby sa seriál stále "hľadal", skúšajúc, aký konkrétny žáner by vedľa hudobného vynikol najviac. Možno aj preto je pomerne ťažké sa v tomto prípade naplno ponoriť do deja a prežívať všetky emócie, ktoré naprieč svojím dejom anime ponúka. Niežeby všetky scény nechávali diváka vyložene chladným, ale ani tie najvyhrotenejšie nefungujú úplne tak, ako by mohli. To platí aj o absolútnom závere v podobe finálnej epizódy. Pri nej je však samostatne dôležité vyzdvihnúť jej silné poetické spracovanie, ktoré ako celok kvalitatívne prevyšuje predchádzajúcich 21 dielov. V prípade seriálových postáv nemožno byť výraznejšie kritický. Žiadna z nich síce nie je napísaná dokonale, ale všetky sú napísané obstojne. Spomedzi plejády dokážu najviac zaujať Tsubaki či Nagi, ako vedľajšia postava zasa Koharu. Dvaja hlavní protagonisti ako samostatné entity zasa takí zaujímaví nie sú, aj keď Kouseiovo backstory je bezpochyby veľmi silné. Vizuálne anime nepredstavuje výraznejšie vybočenie z priemeru, v niektorých scénach však dokážu vyniknúť pekné a jasné farby. Shigatsu wa Kimi no Uso možno nájsť na mnohých zoznamoch najsmutnejších anime. Áno, v istom smere sa končí tragicky, ale aj pre spomenuté skutočnosti nepatrí k tým počinom, ktoré by diváka totálne emocionálne vykoľajili. Čo je určite škoda, pretože potenciál na to príbeh rozhodne má. Toto viac hudobné než romantické dielo určite neurazí, ale nenadchne natoľko, ako by od neho človek mohol očakávať. Celkovo skôr priemer s predvídateľným koncom. (04.10.2022)

Zase jedno z těch anime, který se zpočátku tváří zajímavě, v průběhu to klesne nízko a pak závěr je největším over-killem. Čekal jsem nějaká hluboká životní moudra, které tu sice jsou, ale v ne takové kvalitě, jak jsem očekával a celý příběh je spíše jedným emocionálním výlevem (speciálně pak poslední díl). Po shlédnutí jsem měl stejný dojem jako po shlédnutí anime Clannad - samozřejmě se jedná o dvě žánrově rozdílná anime, ale mám konkrétně na mysli něco jiného (lidi, kteří viděli oboje si to spojí dohromady, jinak bych musel příliš spoilovat). Sice nevím jak si stojí tohle anime v porovnání s ostatními podobně zaměřenými anime na klasickou hudbu, ale možná díky tomu jsem to dokázal ocenit trochu více, než kdybych je viděl. Ona myšlenka oněch rozdílných emocí, které "hráči" vkládají do své hudby se mi opravdu líbila a to samý bych mohl říct i oné motivaci (pádech a vzestupech). Navíc se mi líbilo, že to není jen čistě o té hudební stránce (možná proto jsem byl schopen i to shlédnout), ale také té dramatické a romantické stránce. Na druhou stranu rozhodně musím kritizovat postavu Koseie, který mi v některých momentech doslova lezl na nervy. Naopak Kaori bych tam asi hodnotil nejlépe. Dále bych kritizoval nějaká ta rádoby "moudra", protože jsem filosof, ale to nemá smysl tu rozebírat do detailu. Závěrem bych řekl, že hudba byla celkem taková příhodná pro tu atmosféru a co se týče animace, tak tam bych měl výhrady (občas mužské rysy u žen nebo ono hnědé stínování). (19.03.2015)