Lesbičky
Les Biches
Les biches - Le cerbiatte
Bad Girls
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stéphane Audran, Jacqueline Sassard, Claude Chabrol, Dominique Zardi, Henri Attal, Nane Germon, Serge BentoObsahy(2)
Frédérique, bohatá dědička, utrácí svůj víceméně zahálčivý život střídavě v Paříži a ve své vile v Saint-Tropez. Je obklopena přáteli, snad „umělci“, kteří žijí na její účet. V Paříži se seznámí s mladou nonkonformní malířkou Why, kterou pozve do své vily na Riviéře. Jejich vztah osciluje mezi intimintou, přátelstvím, tohou podřídit si toho druhého a přátelstvím. Do tohoto zdánlivě klidného soužití vstoupí mladý architekt Paul Thomas, který učaruje oběma ženám.
Přestože se titul filmu u nás překládá jako Lesbičky, vzhledem k odkazům jak v ději, tak v dialogu, uvádíme jej pod názvem Laně.
Jemně tkaný psychologický příběh patří k nejlepším filmům Claude Chabrola, a zcela zapadá do uvolněného závěru šedesátých let a lze říci, že režisér zůstal tomuto stylu věren ve své následující tvorbě. Vynikající kamera Jeana Rabiera, dokonale umocňuje Chabrolův způsob filmového vyprávění. Jedna z představitelek hlavních rolí, režisérova manželka Stéphane Audranová, si za svůj výkon odnesla ocenění z festivalu v Berlíně.
(oficiální text distributora)
Recenze (26)
Elegantně nasnímaný, decentně erotický thriller, jehož napětí nevychází z činů, pro něž je po většinu času jenom připravována půda, ale z nevyřčených myšlenek a nevyjádřených emocí mezi postavami. Promlouvá za ně kamera a prostředí – pečlivě volené barvy a rozmístění figur, které se buď ignorují, nebo si vyměňují pohledy naplněné vším možným, zřídka však čistou emocí. Samozřejmě, namísto toho, aby kolem sebe devadesát minut chodily jako dvě kočky připravené kdykoli skočit, dámy by si během jednoho dialogu mohly vyříkat, co je žere. Pak bychom si ale nemohli vychutnat tu stupňovanou tenzi, výbornou studii lidské potřeby kontroly (nad majetkem stejně jako nad lidmi), ani režisérovo využívání filmu coby intelektuální posilovny. Některé záběry sebevědomě balancují na hraně obrazové do-sebe-zahleděnosti, ale herečky jsou krásné a atmosféra pozvolného dekadentního rozkladu pohlcující. Vypadá to, že díky Laním konečně začnu objevovat po Bratrancích zavrženého Chabrola. 80% ()
Na Chabrolovy filmy se hezky kouká, ale dějově jsou obvykle celkem slabý. Tady se v podstatě skoro celej film dost podrobně seznamujete s dvojicí hlavních ženských postav a "něco" se stane až úplně na konci. Co musim vyzdvihnout, to je výkon Stéphane Audran. Věřil jsem jí každý slovo, každý gesto, každej výraz v obličeji... Ta to zahrála tak famózně, že snad v životě musela bejt stejná svině jako v tom filmu :-) Jacqueline Sassard a Jean-Louis Trintignant hráli jenom druhý housle. Komická dvojka Zardi & Attal pobavila, ale přišla mi trochu mimo mísu. Jinak já film viděl až v roce 2015 a po tom téměř půlstoletí, co uplynulo od vzniku, to opravdu nepůsobí nijak odvážně nebo provokativně. Všechny ty "erotický" scény jsou hooodně decentní. Celkově průměr, kterej sice nenadchne, ale ani neurazí. ()
S Claudem Chabrolem jsem až doposud měl vzácně vyrovnanou bilanci, kdy jsem tak nějak dopředu věděl, do čeho jdu a jak na mě jeho tvorba bude působit. Obvykle to totiž bylo na 3 a půl hvězdičky s tím, že jsem se podle nálady, herců a drobných nuancí ve scénáři rozhodoval mezi 3 a 4 hvězdičkami. Jsem si skoro jistý, že na 5* to u Chabrola nebude nikdy, a až dosud jsem předpokládal, že mi ani nezpůsobí nějaké výraznější zklamání. Laně jsou ale první kousek z jeho dílny, který mě zkrátka a dobře nudí. Dějově řídké, psychologicky povrchní a tak nějak unylé. Chápu, že v 60. letech pouhé známky lesbického vztahu a bisexuální orientace musely působit provokativně, ale ta doba, kdy něco podobného šokuje, už je dávno za námi. Zbyla jen přítomnost Stéphane Audran, která měla vynikající předpoklady pro ztvárnění mondén všho druhu a byla výbornou volbou pro postavy unuděných manželek ze střední vrstvy nebo buržoazních paniček. A zbyla i přítomnost Jeana-Louise Trintignanta coby charismatického herce své generace. Jenže ani dva zajímaví herci dobrý film nedělají. Celkový dojem: 35 % ()
On to Chabrol vystihol v podstate presne: temer všetky prívlastkové umelkyne a umelci (napríklad rôzne extravagantné poetky, nonkonformné dizajnérky, šokujúce dídžejky, neopozerané herečky, nezávislé spisovateľky, výstredné a novátorské šperkárky, punkovo uletené módne návrhárky) túžia v podstate po jedinom: urvať si čo najväčší podiel peňazí a z nich vyplývajúcej moci. Vznešené a zväčša chimérické predstavy opojnej mladosti a pocitu predvoja pravého umenia končia na najbližšej persóne oplývajúcej dostatočne veľkým majetkom. Hoci ich vlastné ideály v 99% smerovali proti hlúpej konzumnej dobe a reklamno-korporatívnemu zriadeniu plnému tupej zábavy pre masy. No v prípade vycítenia príležitosti získania moci a prachov, čo je skutočný cieľ ich avantgardného snaženia, sú ochotní poprieť a vykonať čokoľvek. ()
Slavný, v tehdejší době přelomový a dosti odvážný, snímek o komplikovaném milen.trojúhelníku.. ()
Jsem překvapen, že Chabrol stihl v jednom roce natočit dva tak skvělé filmy - NEVĚRNÁ ŽENA a LANĚ. Stejně je to zajímavý úkaz, kolik výborných filmů v té době vzniklo z umělecké spolupráce s jeho manželkou Stéphane Audran. Když si takhle zkouším představit, že jsem filmový režisér a přivádím na svět filmy podle vlastních scénářů, ve kterých hraje hlavní roli moje manželka, vůbec to není špatná představa. Akorát bych měl asi problém se dívat, jak se na place líbá s herci - v tomto filmu dokonce obojího pohlaví. Postava, kterou zde Stéphane Audran ztvárnila, je nesmírně zajímavá, a pro mě osobně v tomto filmu zastiňuje všechny ostatní. Oproti tomu Jacqueline Sassard, jejíž herecký zjev mě uchvátil v o rok starším snímku Josepha Loseyho NEHODA, mě zde spíše nudila, a její podání postavy Why je stejně fádní, jako její malůvky laní na mostě - odtud název filmu. Postava architekta do děje vstupuje dosti pozdě a nepřišla mi moc zajímavá, proto mi bylo v závěru vlastně i jedno, jak to s ním dopadne. Smutného konce Frédérique mi mi bylo ovšem líto - na druhou stranu se na mysl samozřejmě dere "kdo s čím zachází..." - přitáhla si tu žebračku z ulice sama, zřejmě to byl tedy její osud. Velmi dobrý a kultivovaný film, jehož decentní erotičnost představuje příjemný protipól současné protivně přesexualizované produkce. UPDATE 27.4.2020 - Na druhé zhlédnutí po letech mě ten film znovu strašně bavil, Stéphane Audran je v roli té bohaté paničky prostě úchvatná, a má to skvěle vystavěný děj, byť může asi na někoho působit poněkud nevěrohodně (například v otázce, jak to bylo se sexuální orientací obou ženských hrdinek). Za mě rozhodně jeden z nejlepších Chabrolových filmů. ()
Ony dve boli podľa mňa skôr len krehkými laňami, ako povedzme, že náruživými lesbičkami, a to snáď i napriek tomu, že zo začiatku mali k sebe naozaj veľmi blízko. • Táto, akosi z mojej strany zvláštne poňatá "chabrolovka", mala k priamej dispozícii jednak prológ, ale zároveň aj epilóg, a vskutku ešte zrovna i niečo medzi tým, čo by mohli kľudne reprezentovať i ústredné protagonistky v podobe Frederiky s Why, a teraz si následne pozorne všimnite úplne „koncový ypsilon”, čím sa konečne dostávam k podstate samotnej, scenáristickej veci, ktorá sa divákovi postupne rozprestiera na filmovom tanieri, z ktorého mimochodom si trochu odhryznúť, asi nie je práve najlepší nápad? • Ak predsa čosi málo naznačím, tak maximálne možno len to, že doterajšia, stabilizovaná rovnováha ženských vzťahov, sa s príchodom architekta Paula Thomasa, jednoducho extrémne narušila, ale zase si asi netrúfam tvrdiť, že sa tým pádom vytváral akýsi „milostný trojuholník”, aj keď to tak sprvoti vypadalo, skrátka, treba za tým hľadať voľačo viac. • Tentoraz sa jednalo len o slabší, kinematografický príspevok zo strany tohto (thrillerového) tvorcu, ktorý zrejme hneď tak nevytasí všetky svoje „esá z rukávu” ? • A venoval ho svojmu, ako pomaly zisťujem, „dvornému hercovi” Michelovi Bouquetovi. • Nie, v skutočnosti bola jeho »kmeňovou herečkou« Stéphane Audranová, to jest skutočná manželka režiséra, ktorá sa objavila až v rovných 25 tituloch svojho mentora, čiže čoraz viacej si začínam všímať jej pestrého hereckého repertoáru, ktorý určite ponúka neúrekom všelijakých možností... ()
Až posledních pět minut to byl klasický Chabrol, jinak celou dobu roztahané, rozvláčné, unylé, sem tam inteligentní dialog či vtípek. Během dvou dnů zapomenutelný snímek. ()
Znuděná Frédérique si jednoho dne vyhlédne pařížskou bezprizorní dívku z ulice, aby jí pomohla ukrátit čas jejího přesyceného života. Je motivována nejen osobitým vystupováním neznámé ženy jménem Why, ale jak prozrazuje již "Prolog", i tělesnou touhou. Obě hrdé laně se pomalu sbližují, až vstupem do jejich těsného vztahu vytvoří architekt Paul vcelku konvenční milostný trojúhelník, v němž se dosud blízké ženy stávají skrytými sokyněmi. Why, neméně pyšná než Frédérique, která se i na ulici vždy sebejistě vzpouzela své situaci, se ani v nynějším nebezpečí, které jí hrozí ztrátou Frěděričiny přízně, nehodlá vzdát nově nabytého a dosud nepoznaného štěstí.... ()
Viděno ve filmovém klubu čt2, ve francouzském znění. Podobé snímky obvykle můžu, ale toto bylo - jak už tu bylo řečeno - takové bez šťávy a zdlouhavé. Hlavní postavy a jejich nelogické chování mi moc sympatické nebyly, i když například Trintignanta mám jinak velmi ráda, tady bylo jednání jeho architekta na facku. Znuděná a podle mě trochu zákeřná Federique mě taky nějak neoslovila a postava Why byla možná nejzajímavější, přesto, že jsem ji ve finále taky moc neocenila. Já ráda nějaké postavě fandím a tady to moc nešlo a ani nějaké artové zpracování mě prostě tentokrát neuchvátilo. Nevím, sledovala jsem celou stopáž asi s očekáváním, jak to dopadne nebo vygraduje, ale spíš mě snímek zklamal. Někdy přilíšná snaha o umění a drama vyjde povrchně a trochu směšně. Dovedu si představit, že by to spousta lidí po půlhodině přepla. :)) pozn. Zardi a Attal hráli jako nějaké dekadentní šílence? :)) ()
Lehce erotický a neurážející průměrný snímek. ()
Bez urážky mi veškeré herecké výkony francouzů přišly dosti chabé...O pointu příběhu jsem ani trochu nepřišla,když jsem tento film pustila později.Hranice mezi intimitou a přátelstvím jsou občas velice tenké pokud jsou povahy obou zúčastněných podobně otevřené jako u Why a Frederiky... Ovšem hloupá Frederika si neuvědomila,že zahrávání s lidským vědomím a s někým kdo psychicky není tak uplně v pořádku není asi dobrý nápad...Konec "dobrý" všechno "dobré"...Průměrný film pro mě celkem nezajímavý. ()
Film, který je sice dobře natočený, ale celý příběh je hrozně nudný. Psychologické drama, které toho nabízí strašně málo. ()
Vyrovnat se se Chabrolem není vždycky snadné, někdy se vnucuje, jindy je zcela nepřístupný... Laň v lani, biches... Jacques Brel začíná svojí stejnojmennou píseň: "Jsou naším prvním nepřítelem / když mizí se smíchem na rtech..." a končí: "Jsou naším posledním nepřítelem / laně, které již jimi nejsou"... Chabrol natočil stylově čistý, nekomplikovaný film o komplikovaném milostném trojúhelníku, který se má rozpadnout tím, že jeden jeho vrchol prostě (pokud možno dobrovolně) zmizí. Ale ten/ta, na kterou to slovo padlo, se s ním nehodlá smířit. Why? Přiliš se dostala do vztahové závislosti, její vazba k ostatním vrcholům se již nedá zrušit chtěním, rozhodnutím, ani silnou vůlí. Ale co, jsou tu ještě dva další vrcholy... Od podstatného jména 'biche' je odvozeno sloveso 'bicher', skákat radostí jako laň - v tomto filmu se ale radostí moc neskáče. ()
Jo, dve zenske sa zoznamia, do toho im vstupi chlap ...... ja som to pochopil asi takto - rozne umelkyne, spisovatelky, navrharky, veduce predajni a kadejakych prevadzok tuzia po jednom- dostat sa k majetkom a za vodu. Niektorym to staci, niektorebaby potom zacnu pachtit po majetku - s jedlom rastie chut. Taka priemerna, ale vyslovene uvolnena splocenska konzervacka s uvolnenou atmoskou 60. rokov : 69 % ()
Film Les Biches je kriminálním thrillerem na Chabrolův osobní způsob. Kameraman Jean Rabier uchovává v kompozicích i choreografii pohybu estetiku poezie Nové vlny, Claude Chabrol využívá uvolnění morálky doby ke šturmu proti buržoazní třídě a vlastní kriminální čin je jeho revoluční vzpourou chudiny proti nadvládě bohatých. Psychologie sítě vztahů a vazeb se dostává do konfliktů v místech narušení, navozených prostřednictvím extrémních životních zkušeností, nebo odcizením z přepychu. Schizofrenie a hutné salvy neúprosného černého humoru jsou zvyšovány postupně, a nakonec tak jde svým způsobem pouze o obrannou reakci lidského organismu ke stavu zneužívání mocenského a ekonomického nadřazeného postavení. Thriller je poskládán ve složkách uspořádaných sestav niterných výjevů a dokonale se orientuje ve významech filmové estetiky. První elementární silou je Frédérique (vynikající Stéphane Audran), sebevědomě atraktivní představitelka buržoazní třídy. ¨Rozmařilost mocenské pozice si pohrává s formami intimního ovládání při hledání niterného naplnění, či spíše uspokojení. Druhou elementární silou je Why (zajímavá Jacqueline Sassard), pouliční kreslířka laní, jejíž vnitřní svět je poznamenán akty mužského chtíče existenční reality. Vzepření se obvyklé praxi zneužívání v revolučním ideálu samo potom zaujímá revoltou uvolněné mocenské místo. Třetí, okrajovější a v mnohém rozhodující, silou je Paul Thomas (velmi zajímavý Jean-Louis Trintignant), úspěšný architekt a žádostivý muž neskromných intimních cílů. Život je tu tím vítězstvím patriarchálního určení. Z dalších rolí: strojeně výstřední správci přímořské vily Frédérique v Saint-Tropez Riais (Dominique Zardi) a Robèque (Henri Attal), či dobrosrdečná stará kuchařka vily Violetta (Nane Germon). Chabrolův film Les Biches je výrazem uměleckého vnímání života a světa tehdejší doby, stejně jako i jeho reakcí na něj. Idealistický třídní boj v rytmu a uspořádání estetiky poezie je podstatou vášně stylizovaného kriminálního thrilleru. Žánrové vítězství černého humoru! ()
Velmi povrchní. Trochu otravný a překvapivě ukňouraný film. Řekněme holčičí :-P. A nebo nechápu tu psychologickou hlubinu. Pohledy, jež vrhají Laně, mi připadají poněkud tupé a bez jiskry (dvě hvězdičky vykřesal Trintignant). Šedesátá léta oblibuji, leč (sic...) nemohu jinak. ()
Nebylo to špatné, ženy byly francouzsky půvabné a krásné, leč jejich mluvený projev byl až trochu příliš zvláštně strnulý. Trintignant, kterého mám obvykle rád, mě tu dost štval. Vlastně to byla celkem nuda, kterou díky dvěma "poskokům" Chabrol místy zachránil. Proto ty průměrné tři hvězdy. ()
Na Chabrola spíše podprůměr. ()
Jedno se Chabrolovi musí nechat, uměl si vybrat krásné ženy. Trochu zběsilý střih v některých momentech, nádherné lyrické pasáže s podmanivou hudbou. Čekal jsem, že atmosféra postupně přitvrdí a ono se tak skutečně stalo. Co se týče erotiky, ta je z dnešního pohledu úsměvná. A bohužel se na začátku film dost vleče a spolehlivě uspává. ()