Lesbičky
Les Biches
Les biches - Le cerbiatte
Bad Girls
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHudba:
Pierre JansenHrají:
Jean-Louis Trintignant, Stéphane Audran, Jacqueline Sassard, Claude Chabrol, Dominique Zardi, Henri Attal, Nane Germon, Serge BentoObsahy(2)
Frédérique, bohatá dědička, utrácí svůj víceméně zahálčivý život střídavě v Paříži a ve své vile v Saint-Tropez. Je obklopena přáteli, snad „umělci“, kteří žijí na její účet. V Paříži se seznámí s mladou nonkonformní malířkou Why, kterou pozve do své vily na Riviéře. Jejich vztah osciluje mezi intimintou, přátelstvím, tohou podřídit si toho druhého a přátelstvím. Do tohoto zdánlivě klidného soužití vstoupí mladý architekt Paul Thomas, který učaruje oběma ženám.
Přestože se titul filmu u nás překládá jako Lesbičky, vzhledem k odkazům jak v ději, tak v dialogu, uvádíme jej pod názvem Laně.
Jemně tkaný psychologický příběh patří k nejlepším filmům Claude Chabrola, a zcela zapadá do uvolněného závěru šedesátých let a lze říci, že režisér zůstal tomuto stylu věren ve své následující tvorbě. Vynikající kamera Jeana Rabiera, dokonale umocňuje Chabrolův způsob filmového vyprávění. Jedna z představitelek hlavních rolí, režisérova manželka Stéphane Audranová, si za svůj výkon odnesla ocenění z festivalu v Berlíně.
(oficiální text distributora)
Recenze (26)
Elegantně nasnímaný, decentně erotický thriller, jehož napětí nevychází z činů, pro něž je po většinu času jenom připravována půda, ale z nevyřčených myšlenek a nevyjádřených emocí mezi postavami. Promlouvá za ně kamera a prostředí – pečlivě volené barvy a rozmístění figur, které se buď ignorují, nebo si vyměňují pohledy naplněné vším možným, zřídka však čistou emocí. Samozřejmě, namísto toho, aby kolem sebe devadesát minut chodily jako dvě kočky připravené kdykoli skočit, dámy by si během jednoho dialogu mohly vyříkat, co je žere. Pak bychom si ale nemohli vychutnat tu stupňovanou tenzi, výbornou studii lidské potřeby kontroly (nad majetkem stejně jako nad lidmi), ani režisérovo využívání filmu coby intelektuální posilovny. Některé záběry sebevědomě balancují na hraně obrazové do-sebe-zahleděnosti, ale herečky jsou krásné a atmosféra pozvolného dekadentního rozkladu pohlcující. Vypadá to, že díky Laním konečně začnu objevovat po Bratrancích zavrženého Chabrola. 80% ()
Na Chabrolovy filmy se hezky kouká, ale dějově jsou obvykle celkem slabý. Tady se v podstatě skoro celej film dost podrobně seznamujete s dvojicí hlavních ženských postav a "něco" se stane až úplně na konci. Co musim vyzdvihnout, to je výkon Stéphane Audran. Věřil jsem jí každý slovo, každý gesto, každej výraz v obličeji... Ta to zahrála tak famózně, že snad v životě musela bejt stejná svině jako v tom filmu :-) Jacqueline Sassard a Jean-Louis Trintignant hráli jenom druhý housle. Komická dvojka Zardi & Attal pobavila, ale přišla mi trochu mimo mísu. Jinak já film viděl až v roce 2015 a po tom téměř půlstoletí, co uplynulo od vzniku, to opravdu nepůsobí nijak odvážně nebo provokativně. Všechny ty "erotický" scény jsou hooodně decentní. Celkově průměr, kterej sice nenadchne, ale ani neurazí. ()
Znuděná Frédérique si jednoho dne vyhlédne pařížskou bezprizorní dívku z ulice, aby jí pomohla ukrátit čas jejího přesyceného života. Je motivována nejen osobitým vystupováním neznámé ženy jménem Why, ale jak prozrazuje již "Prolog", i tělesnou touhou. Obě hrdé laně se pomalu sbližují, až vstupem do jejich těsného vztahu vytvoří architekt Paul vcelku konvenční milostný trojúhelník, v němž se dosud blízké ženy stávají skrytými sokyněmi. Why, neméně pyšná než Frédérique, která se i na ulici vždy sebejistě vzpouzela své situaci, se ani v nynějším nebezpečí, které jí hrozí ztrátou Frěděričiny přízně, nehodlá vzdát nově nabytého a dosud nepoznaného štěstí.... ()
Viděno ve filmovém klubu čt2, ve francouzském znění. Podobé snímky obvykle můžu, ale toto bylo - jak už tu bylo řečeno - takové bez šťávy a zdlouhavé. Hlavní postavy a jejich nelogické chování mi moc sympatické nebyly, i když například Trintignanta mám jinak velmi ráda, tady bylo jednání jeho architekta na facku. Znuděná a podle mě trochu zákeřná Federique mě taky nějak neoslovila a postava Why byla možná nejzajímavější, přesto, že jsem ji ve finále taky moc neocenila. Já ráda nějaké postavě fandím a tady to moc nešlo a ani nějaké artové zpracování mě prostě tentokrát neuchvátilo. Nevím, sledovala jsem celou stopáž asi s očekáváním, jak to dopadne nebo vygraduje, ale spíš mě snímek zklamal. Někdy přilíšná snaha o umění a drama vyjde povrchně a trochu směšně. Dovedu si představit, že by to spousta lidí po půlhodině přepla. :)) pozn. Zardi a Attal hráli jako nějaké dekadentní šílence? :)) ()
On to Chabrol vystihol v podstate presne: temer všetky prívlastkové umelkyne a umelci (napríklad rôzne extravagantné poetky, nonkonformné dizajnérky, šokujúce dídžejky, neopozerané herečky, nezávislé spisovateľky, výstredné a novátorské šperkárky, punkovo uletené módne návrhárky) túžia v podstate po jedinom: urvať si čo najväčší podiel peňazí a z nich vyplývajúcej moci. Vznešené a zväčša chimérické predstavy opojnej mladosti a pocitu predvoja pravého umenia končia na najbližšej persóne oplývajúcej dostatočne veľkým majetkom. Hoci ich vlastné ideály v 99% smerovali proti hlúpej konzumnej dobe a reklamno-korporatívnemu zriadeniu plnému tupej zábavy pre masy. No v prípade vycítenia príležitosti získania moci a prachov, čo je skutočný cieľ ich avantgardného snaženia, sú ochotní poprieť a vykonať čokoľvek. ()
Reklama