Běh zajíce polem

Lai málem překonal nostalgií deRoubaixe, ale mnohačetní Američané hráli jako pro americký film. Trintignant s Massari dělali divy, ale nestačilo to na to, aby vznikla tradiční napínavá evropská kriminálka. (19.07.2014)

Labužnický filmový zážitek. Clément se nebojí servírovat to nejlepší z filmového řemesla již od samého začátku. Pominu-li symbolismem oplývající scénu s dítětem konfrontovaným s cizím prostředím, musím zmínit příjezd Tonyho na nádraží v pustině kdesi u kanadsko-amerických hranic. Nebudu určitě sám, komu nasnímání a atmosféra připomínala příjezd Harmoniky v Tenkrát na Západě. Z hlavy jen tak nedostanu ani fascinující prolínání Laiovy hudby a obrazů přírody, které působilo příjemně kontrastně vůči hlavní příběhové linii mísící v sobě noirový feeling (možná jen díky tomu bezbřehému Ryanovu charismatu, které nepozbyl ani po šedesátce), bizarnost (postava Aldo Raye, médium), romantiku a klasickou heist kriminálku. A jak film dopadl herecky? Ač jsem byl zvědavý hlavně na dvojici Trintignant-Ryan (tj. dvě generace drsných chlapů), okouzlen jsem byl i z představení zbytku hereckého osazenstva. Jak Ray, tak Gaven, nebo Massari podali naprosto bezchybné výkony. A k Tise Farrow snad jen jedna věc - z dcer-hereček režiséra Farrowa je ona ta nejhezčí. (11.11.2012)

Lehce nepřehledné, leč dobře zahrané napínavé drama, jehož hlavním motivem je mužské přátelství, které mezi opravdovými muži vzniká, byť byli se donedávna neznali, a když se poznali, stáli původně zdánlivě nesmiřitelně jeden proti druhému. (14.02.2014)

Asi jak popsal borsalino, u tohoto filmu se nevyplácí nedávat pozor, poněvadž potom máte jen zmatek. :-) (02.10.2014)

Clémentova životní bilance mě současně nadchla hereckou přesvědčivostí všech obsazených i zklamala svým příliš výmluvným rámcováním, kterým se analogie dětské a dospělé zkušenosti, trpce svědčící o danosti, neměnnosti určených rolí, změnila v chtěnou projekci, ve ztotožnění, které značně omezilo interpretační možnosti filmu. Nápověďmi, hrou obdob by režisér býval mohl nahlédnout poměr minulého a přítomného (tj. tragický koloběh lidského života, který je jen sledem pastí) hlouběji a bezvýchodnost, nemožnost úniku se nemusela jevit jen jako žánrové klišé a prostředek napětí, ale jako existenciálně nevyhnutelná, jak tomu také ve skutečnosti je. Výrazovou hravost, která se mi zde jeví jen jako estétský závoj oddalující diváka od hrůzných událostí samých, by to jistě trochu oslabilo, ale hustší atmosféra by tuto ztrátu vynahradila a navíc by divákovi zprostředkovala otřes nad touto poznanou pravdou. (11.07.2014)