Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Drama o francouzské židovské rodině, jež musela během prvních let nacistické okupace prožít peklo. (oficiální text distributora)

Recenze (13)

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Jako jo, aspoň jsem si zase poslechl 2. Rachmaninův klavírní koncert, škoda, že ho často zbytečně rušily jakési rozhovory dokonale nesympatických postav a všemožné hluky. Jo a ještě musím upozornit na naprosto příšernou práci ve zvukové střižně. Aby hrál Rachmaninov v podkresu a do toho zase někdo něco jiného přímo ve filmu, je fakt zajímavé. Někdy se také stávalo, že zvuky a ruchy ve filmu vypli pro jistotu úplně a hrál jen podkres a přitom byl záběr na symfonický orchestr, který hrál zcela jinou skladbu. Byl záměr vyvolat absolutní neschopnost? Bravo. A fakt, že je celý film velká nuda, už je samozřejmostí, kterou je skoro zbytečné zmiňovat. Zajímavý je možná tak začátek, konec už byl pravým utrpením... ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Pouhé dvě hvězdičky v tomto případě o filmu nesdělují, že je podprůměrný, spíš jde o to, že mi snímek tématicky a zpracováním nesedl. Pro mě zatím nejméně stravitelný Lelouch, kterého jinak ctím a mám ve své topce. Režisér se ve svém projektu vyznal mj. k lásce ke klasické hudbě a ta výrazným způsobem ovlivňuje rytmus a tempo celého díla. Od jednotlivých scén se režisér vrací ke klavírnímu koncertu, který v příběhu hraje zvláštní roli, a klasickou hudbou je podmalovaný celý film. Jenže já nejsem až tak velký ctitel klasické hudby, a tak jsem onen klavírní motiv považoval za brzdu celého vyprávění. Navíc v dramatické rovině se distributor dopustil vážné chyby - spoilerem v samotném názvu. Nečekaná zrada prozrazuje, že úkryt židovské rodiny za nacistické okupace Francie prozradil někdo skutečně blízký, což v praxi znamená, když se divák seznámí s půdorysem, na kterém se příběh odehrává, rozhodování mezi dvěma osobami. Samotné rozuzlení pak pro všímavého diváka není žádným překvapením. Oproti jiným svým filmům Lelouch zdaleka nerozehrává tak složitou psychologickou hru ani rafinované hrátky s divákem. Příběh navíc celkem z pochopitelných důvodů neodlehčuje komickou nadsázkou příznačnou pro většinu jeho tvorby. Takže suma sumárum, tentokrát za pouhých 40 % celkového dojmu. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Špičkově obsazený film předního francouzského režiséra přináší neotřelý pohled na zdánlivě mnohokrát zobrazované a vlastně jakoby vyčerpané téma druhé světové války a jejích hrůz. Ponor do specificky francouzského prostředí je ozvláštňován jednak čtyřčasovou kompozicí, která se v mnoha prolínáních pohybuje mezi předválečnou Francií Třetí republiky a současností republiky Páté osmdesátých let minulého století, jednak velkoryse pojatým mnohovýznamovým hudebním doprovodem, který hudbu povyšuje na rovnocennou komponentu filmu. Malost se sráží s přirozeným lidstvím i všedním dnem okupace, který nezaniłá ani válečnými hrůzami doby. Absurdita války je srovnávána s absurditou prvních mírových dní; obě trhají na cáry osudy dvou spřátelených rodin i jejich vzájemný svazující vztah. Ve zcela neobvyklé úloze tu vystupuje Annie Girardotová; charakter vlastně nejenom konvenčně slušné ženy, která se nedost orientuje v hrůzách války i labyrintech vlastní lidské mělkosti, vyvažují oba mužští hrdinové. Slova klíčového šansonu VRACET SE naznačují směr skutečného českého překladu francouzského originálu PARTIR, REVENIR - ODCHODY A NÁVRATY. Rozumím tomu tak, že režisér i scénárista usilovali v tomto autorském filmu o postižení změti vzájemně se překrývajících vykořeňování a vkořeňování lidských životů poznamenaných hrůzami války. Neobvyklá kompozice i syžet činí z tohoto filmu jedno z nejzdařilejších děl svého tématu a navíc jeho poselství povyšují do nadčasové, všelidské roviny. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Nezvyklý Lelouche, který se snaží o komplikované téměř Godardovské vyprávění a v závěru se tragičností blíží k Melvillovi. Zdá se mi, že již tuším, kde se Arriaga nechal inspirovat pro svou spolupráci s Iñárritu. Lelouch se v Nečekané zradě pokusil vykreslit příběh lásky, zbabělosti a především ukázat, jak málo někdy stačí k lidské zlobě, hlouposti, která může poznamenat tragickým způsobem osudy mnoha lidí. Obdobně jako v Ať žije život přechází Lelouch do mystična. Pravda natočil oba filmy rok po sobě a v obou mu hráli Piccoli, Bouix, Gérard a Trintignant, čili hodně podobný tým. Většina děje Nečekané zrady je však zasazena do období druhé světové války. Válka se však stává pouhou kulisou, protože nejdůležitější jsou mezilidské vztahy. A o těch Lelouch umí vyprávět mistrně. Jen mi vadí, že tento snímek je na Lelouche nečekaně odtažitý a místy až chladný. ()

Rudovous 

všechny recenze uživatele

Nekdy bohuzel az prilis patetizujici. Nadruhou stranu remeslne skoro dokonale. Take s tou umyslnou zamenou zvukovych stop bych to nevidel tak tragicky. Kdyz jsou na platne Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli, jen tezko se nudim. ()

Šakal 

všechny recenze uživatele

Je vidět, že Lelouch miluje " VELKÉ PŘÍBĚHY " . Možná by se dalo namítnout, jestli to v některých případech s tou " vykonstruovaností " až nepřehání, ale budiž mu v tomto případě prominuto a to i vzhledem k faktu, že se jedná v jeho případě ( žid ) o dosti ožehavé téma, které ho osobně dosti zasáhlo. Pár věcí by se dalo vytknout, ale slova jako NUDA rozhodně nejsou v tomto případě na místě! Vynikající herecké obsazení a s tím související silné herecké výkony ( Girardot - Trintignant - Fabian - Piccoli a pro mě především herečka, ( kterou začínám " teprve objevovat ") Evelyne Bouix ( Salomé ), společně s nádhernou hudební složkou ( což je kapitola sama pro sebe v Lelouchových filmech ) dělají pro mě z tohoto snímku nesmírně silný zážitek. p.s. mám silný pocit, že jsem se v předešlých životech musel hodně " UĆIT " , protože tenhle probihající je v mém případě především o " ŽITÍ " až se občas zastydím..... :o) ()

Exkvizitor 

všechny recenze uživatele

Velmi svérázné a rozhodně ne špatné! Předně bych chtěl poznamenat, že český distribuční název tohoto Lelouchova filmu - "Nečekaná zrada" - není příliš šťastný. Distributor se jím pravděpodobně snažil vzbudit dojem, že se jedná o jakési napínavé válečné špionážní drama (možná tomu někdo skutečně uvěřil). Faktem je, že původní titul Partir, revenir (tedy Odejít, vrátit se) mnohem více vystihuje téma(ta) i ladění celého snímku. V prvé řadě: Z hlediska syžetu je příběh díla strukturován do mnoha časových rovin, jejichž vzájemné prolínání, neustálé odcházení/vracení se, je pojato velmi organicky. Odchod a návrat hlavní hrdinky (do koncentračního tábora a po válce zpět do míst, kde jí někdo udal gestapu) je jednou z hlavních dějových peripetií. Odchod a návrat film tematizuje i v rovině transcendentální: Postava otce-psychiatra, hraná Michelem Piccolim, totiž upřímně věří v reinkarnaci ("Jsou životy, kdy se člověk učí a životy, kdy žije," tvrdí například opakovaně v různých souvislostech.) - Pokud jde o stránku technicko-uměleckou, snímek se vyžívá v dlouhých, velmi dynamických jízdách ruční kamery, která obkružuje postavy a hbitě reaguje na jejich pohyby. Zvukové složce dominuje Rachmaninovova hudba, jíž se v mnoha momentech podřizuje i stránka obrazová (a to masivním způsobem, v diváckých filmech nezvyklým). Dialogy jsou pěkné, herci skvělí (jde ostatně o samé známé firmy). Jenom ta melodramatická story o lásce a válce je na mne možná místy až příliš hysterická. ()

Kimon 

všechny recenze uživatele

Annie Girardot, Jean-Louis Trintignant a Michel Piccoli jsou vždy zárukou velmi dobrého hereckého výkonu a když se k tomu přimíchá inteligentní scénář se zajímavou myšlenkou, je to signál ke zhlédnutí tohoto filmového šperku. Očekával jsem dobrý filmový zážitek, dostal jsem vynikající. V počátcích války se sice všeobecně vědělo, že Židé jsou transportováni do lágrů, ale nikdo nepředpokládal, že se ve skutečnosti jedná o "lágry smrti". Z tohoto hlediska sice jistě není možné chování filmové postavy ztvárněné Annie Girardot omluvitelné, ale je možná pochopitelné. Vždy je bližší košile (synova nevázanost na židovskou dívku či vlastní klid nerušen neustálými klavírními výstupy) než kabát (problémy vlastní rodiny s nacisty). Špatnou technickou stránku provedení CZ dabingu v některých pasážích přehlížím, s přihlédnutím na celkovou hodnotu snímku z jeho morálního a lidského hlediska. Myslím, že se jedná o snímek, který má ještě co nabídnout i při opětovném zhlédnutí. ()

Dale 

všechny recenze uživatele

Nepamätám, kedy naposledy som mal počas nejakého filmu chuť vyhodiť telku von oknom ako práve pri tomto "diele". Príbeh by možno nebol najhorší, ak by mal normálne spracovanie, nie toto nezáživné a nudné tlachanie o ničom a dej sa nehýbe. Riadne to podkopávajú aj rozhlasové dialógy sprevádzané obrazom, ktorý nemá nič spoločné s dejom. No korunu tomu dalo to neustále kvílenie klavíra a vôbec nehralo rolu to, čo sa práve deje, ani či prebieha nejaký rozhovor, proste sa pustil klavírny koncert a išiel až kým neskončil. Už po 20 minútach som mal v úmysle to dopozerať bez zvuku, no vytrpel som si to až do konca a ak ešte niekedy začujem Rachmaninova, tak nech sa majú na pozore ľudia, čo budú práve v mojej blízkosti. ()

Skip 

všechny recenze uživatele

Tento film Clauda Lelouche se možná mnohým bude zdát příliš rozvleklý, což bych dal docela i za pravdu. Ovšem obsah filmu je, ne-li strhující, pak tedy určitě pozornost zcela pohlcující. Škoda jen toho Rachmaninova, který je sice dobrý, o tom žádná, ale radši bych ho trochu ubral, protože staré dobré "méně je někdy více" v tomto případě platí na 100%. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Reziser Claude lelouch ma teda hodne nevyrovnanu filmografiu - na jednej strane moc fajne filmy ako Viva La Vie 1984 alebo Muz a Zena 1966. No a na druhej strane vyslovene planoby ako Partir, Revenir 1985, Dobrodruzstvi je dobrodruzstvi ... krasny pribeh 1992. Je to zas v pici - teda pardon, mne to zase uslo a chcel som napisat ze rozhodne nesuhlasim s glorifikaciou len jedneho holokaustu - zydovskeho - a tvorca sa zas tvari, ze holokaust Romov, politickych odporcov, sovietskych vojnovych zajatcov ..... proste nejestvoval. To je jeble a to tak, ze velmi. Holu kost, teda holokaust nijak nespochybnujem, len ma sere, ze v popredi je zas len ten jeden a ostatne nejestvuju . 20 % ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v červnu 2019. Nečekaná zrada není nejvhodněji zvoleným českým názvem filmu a zbavuje se lepší výchozí pozice. Odcházení a návratu neschází kuráž k překročení konvenčních cest a způsobů vyprávění a filmové dílo získalo vyšší rozměr a širší záběr. Claude Lelouch byl vždy vnímavým intelektuálem a pohrával si s možností výrazu a výpovědi. Odcházení a návrat je díky formě zpracování unikátnější, extrémnější, umělečtější, citlivější, smyslnější, závažnější a hůře uchopitelnější pro spotřební publikum. Claude Lelouch narušuje zažité struktury, přeskládává je, zbavil se přízemnosti, vyhnul se laciné podbízivosti, překonal zemskou tíži. Zboural sterilní návyky společenské pohodlnosti a efekt důrazu vložil do soukolí kompaktnějších celků, do souznění, kontrapunktů i pauz rozmanitějších múzických impulsů. Sergej Vasiljevič Rachmaninov, skladatel romantismu, rozlévá melancholii ze svého zraněného srdce. Bolest dostala svolení a hladově tančí na provaze ve vysoké nadmořské výšce. Chateauneuf-en-Auxois je ideálním útočištěm pro romantického básníka, krvavé slzy utěšují zlomenou lidskou důstojnost, svědomí má své přizpůsobivé omezení a hlavním cílem zasněného idealisty je láska. Láska, která překoná i nenávist a mravní rozpad. Láska je lékem, láska je nadějí. Lidský život je hodnotou, morální zodpovědnost skutečnou lidskou ctností. Hlavním zájmem uměleckého pocitového orkánu je Salomé Lerner (pozoruhodná Evelyne Bouix, jako mnohem starší Monique Lange), mladá a atraktivní dívka. Mládí, vzdělání a příjemný život vyšší střední třídy. Vše je na dosah ruky a na správném místě, ale druhá světová válka přináší nové pořádky. Ponížení lidské důstojnosti se pídí po důvodech zášti a nenávisti. Druhou stranou romantické lásky je Vincent Rivière (zajímavý Richard Anconina), přemýšlivý floutek, snažící se zaujmout, přesto i jeho dokáže příjemně zaskočit radost ze života. Láska je cílem, prostředky nevydírají, ale konají svou povinnost bez ohledu na svědomí ostatních. Hlavním objektem morálního zkoumání je Hélène Rivière (dobrá Annie Girardot), Vincentova matka. Život za války na venkovském zámku je bez opojného klapotu a hemžení společenského ruchu. Systémová nuda si všímá maličkostí a žárlivost se tvrdohlavě drží svého majetnického práva na manžela i syna. Významnou postavou je Roland Rivière (velmi zajímavý Jean-Louis Trintignant), manžel Hélène a bohatý lékař. Válečné běsnění lze přežít bez úhony a s neposkvrněnou poctivostí. Dědictví svědomí si žádá vykoupení i svou oběť. Důležitou postavou je Simon Lerner (velmi dobrý Michel Piccoli), šlechetný otec Salomé, úspěšný psychiatr s teorií reinkarnace a Rolandův kamarád. Židovský původ je novým hříchem, zdvořilost je zapomenuta, přesto si nezoufá. Výraznou postavou je Sarah Lerner (šarmantní Françoise Fabian), Simonova spokojená manželka. Život vespolek s přáteli je příjemnou kratochvílí, ale každá idyla jednou končí. K výraznějším postavám patří také Solomon Lerner (příjemný Erik Berchot, v též roli sebe samotného - klavírního virtuosa), bratr Salomé a velmi pilný talent klavírní hudby. Sergej Vasiljevič Rachmaninov je povinností, posláním i jedinečným výrazem bolesti lidského nitra. Z dalších rolí: chlípný hrobník bez tíže svědomí Tenardon (Charles Gérard), spolehlivá služka u Rivièrů Anna (Isabelle Sadoyan), Annin bratr a laskavý vesnický kněz (Jean Bouise), Solomonova veselá snoubenka Angéla (Marie-Sophie L.), hospodyně na faře (Ginette Garcin), či moderátor vlastního televizního pořadu Bernard Pivot (Bernard Pivot). Partir, revenir je vzletně hebkou ukázkou empatie umělecké duše. Lelouch se nebrání jiným cestám k uchopení vnitřního světa a nabízí nekonvenční výstřik pocitů a morální diskuse. Byť se dává přednost filozofické úrovni, neztrácí výpověď na své působnosti. Výjimečný umělecký zážitek! () (méně) (více)

Reklama

Reklama