Las altas presiones

Zase už ne tak mladej španělskej kluk se vrátí domů, do města, ve kterém evidentně vyrůstal a se kterým je nějakým svým záhadným způsobem spjat. Po ulici potká holku. Zeptá se jak se má, pak je trapná chvíle ticha, následně se zeptá, jak se má ségra. Později potká evidentně bejvalýho kámoše. Zeptá se ho jak se má, následuje trapná chvíle a pak se zeptá, jak se má brácha. Nebo alespoň tak nějak to bylo. Dialogy na úrovni plže. Výsledek takovej, že tahle trojice bloudí Pontevedrou a jejím okrajem, kde nejzajímavější je asi to zvláštně zalitý pole vodou, kde se dříve nacházela fabrika na keramiku. V té fabrice to dokonce chvíli vypadalo jak u čtvrtého dílu Univerzálního vojáka. Nakonec se všichni tři projevili jako totální umělci a nejenom, že se začali blbě chovat, ale ještě k tomu se rozhodli bejt těžce nad věcí. Oni sice byli těžce nad věcí, mě tenhle film pro změnu těžce nebavil. (12.12.2015)

Jméno režiséra ani herecké obsazení mi nic neřeklo a samotný trailer na mě zapůsobil hodně divně - v případě tohoto filmu se tedy dá říct, že jsem od něj nic nečekal a nic ani nedostal. Film je to s prominutím absolutně o h***. Jak by řekli naši slovenští bratia: Najhoršie premárnených 85 minút života. Ak by som za ten čas iba pozeral na stenu, urobil by som lepšie. Aspoň by som nebol tak znechutený. Ja vôbec nechápem ako môže niečo takéto vzniknúť a celé je to zaujímavé ako obal polotučného mlieka z Tesca. (V češtině to prostě nezní tak dobře :D). Jako chápu, že se dneska po nástupu digitalizace filmařina strašně zdemokratizovala a filmy točí kdekdo a jsem dalek toho někomu upírat právo přivést na svět svůj film, pokud cítí tu potřebu, ale zrovna v tomto případě se podle mě jedná o nejhorší možnou ukázku dokonale autistického filmu, který si žije ve svém světě a lidi zvenčí nedokáže ničím oslovit (markantní například v jedné z posledních scén, kdy hlavní postava s kýmsi vede dlouhý telefonát, který vám dává asi takový smysl, jako když jste nuceni v tramvaji vyslechnout cizího člověka, který s kýmsi po telefonu probírá něco, co vás absolutně nezajímá, a ještě z toho slyšíte jen jednu půlku). Hlavní postava mně byla extrémně nesympatická - takový bezkrevný, bezvýrazný, nijaký, nezapamatovatelný a zoufale fádní charakter aby pohledal! Podivín neurčitého věku, který bloumá odnikud nikam, neschopen mobilizovat se k jakékoli iniciativě, a hroutící se pod náporem toho, že nic není, jaké bývalo, každý někoho má, a čas prostě nejde zastavit. Co na něm ta Alicia viděla, to by mě fakt zajímalo. V tom filmu není absolutně nic: žádné emoce, vášeň, krutost, drama, humor (typické ingredience, které si český divák poslední dobou navykl se španělskou kinematografií spojovat), žádný nosný příběh nebo nedejbože generační výpověď, kterou bych tam snad čekal, žádná filmařská invence, zajímavá hudba / technické zpracování / lokace / myšlenka / pointa / postavy / dialogy... prostě nic, absolutní nic. Jen sled volně na sebe navazujících záběrů pospojovaných ústřední postavou - dokonalým mužem bez vlastností, kterému objektiv jeho kamery kompenzuje vlastní neschopnost žít. Nástup závěrečných titulků nikdy nebyl větším vysvobozením - tenhle film neměl nikdy vzniknout. Jediná dobrá věc na tomto filmu je, že se k českým divákům nikdy nedostane. (13.12.2015)

[Scope 100 - 2015] Typický příklad filmu z filmařsky vyspělé země, který těží z tohoto statutu a přitom je naprosto o ničem. Sledujeme příběh Miguela, který se vydává do svého rodného města, aby natočil záběry exteriérů pro nějakou filmovou produkci a přitom potkává staré známé a staré lásky. Opravdu jenom chodí a potkává nějaké lidi, se kterými proběhne nějaká interakce a tím to hasne. Film, co nemá absolutně co říci, něco jako u několik dalších filmů ve Scope výběru. Filmařsky zdatně natočené, ale mající naprosto nulovou přidanou hodnotu. (30.12.2015)

Zas až tak zoufale bych to neviděl. Vančura tvrdí, že v tom není žádný nosný příběh ani generační výpověď. V tom prvém má pravdu, v druhém nikoliv. O Altas Presiones by se dalo říct, že je španělskou variací na témata odcizení a krize společenského života dnešní doby - tedy undergroundovou verzí mnohem známějších západních snímků jako je Her nebo Ztraceno v překladu. Problém netkví v tom, že by se snad lidé neuměli společně bavit, ale v neschopnosti vyjádřit své pocity a učinit ten rozhodující krok ze své komfortní zóny. Španělská zkušenost je navíc doplněna o přetrvávající problém obrovské nezaměstnanosti mladých lidí a ekonomické krize, která domovské město hlavních protagonistů zasáhla velkou silou. Beztvarost a neuchopitelnost je čirým záměrem ne tvůrčí bezradností režiséra, protože tenhle film jde odnikud nikam přesně jako život hlavního protagonisty. Ten je vskutku opravdovým opakem rozhodného a cílevědomého muže (ze závěrečného telefonátu s Carmen vyplývá, že odmítá i nabídku k větší spolupráci na vznikajícím filmu). Uvnitř je však Miguel velice citlivým a vnímavým, což je věc, kterou Alicia umí docenit (Miguel je postaven do čirého kontrastu s prototypem alpha samce Claudia), ale potýká se s podobnou nerozhodností vlastní své generaci. Altas Presiones určitě není divácky vděčným filmem. Samotný závěr je neuvěřitelně k rozčarování, protože ani nenabídne rozuzlení, které je ale zcela v souladu s vystavěným záměrem. Lze bezpochyby souhlasit, že je rovněž rozvleklý a bez sebemenšího dramatického oblouku. Nelze však dle mého názoru souhlasit, že je bezobsažný a nestojí za zhlédnutí. PS. Galicie není Katalánsko, jestli trojice někde bloumá tak v okolí Santiaga :) (20.12.2015)

Ono to bylo celé jakési trapné... hlavně ta skupina "přerostlých vysokoškoláků" popř. umělců a ty jejich směšné večírky... Navíc postavy naprosto nesympatické. Ten film měl aspoň nějaké kouzlo když tam nikdo nebyl a hlavní hrdina se jenom tak potuloval okolím. (17.01.2016)