poster

Čí je to vlastně život

  • anglický

    Whose Life Is It Anyway?

Drama

USA, 1981, 118 min

  • LadyDevil
    ****

    Vždycky mě zajímala otázka eutanazie a ráda se čas od času mrknu na film zaměřený na tohle téma. Občas je to krok vedle, Čí je to vlastně život byl ale přesným opakem...musela jsem se zamyslet nad tim, kdybych skončila na lůžku, uvázaná na péči ostatních..a jak bych se pak dívala na svojí lásku? Proto se mi strašně líbilo uvažování hlavní postavy a je to vlastně i mým vyjádřením na lásku: chtít to nejlepší pro toho, koho milujeme.. Tohle je problematika, kterou spousta lidí nechce vidět, ale skutečnost je taková, že těchto bezmocných, ale naprosto v pořádku uvažujících lidí (bohžužel, kdyby byli zaostalí či dementní, nebylo by to pro ně takové utrpení), je dost a žijí odstrčení od reálného světa v "bezpečí" nemocnic..a je to hodně depresivní představa, už jenom představit si takový život, představit si, že bychom takhle měli dopadnout......(12.12.2008)

  • Barak
    *****

    Když je nějaký film o člověku, který ochrnul, tak pak je vesměs na všechny naštvaný a chce umřít. V tomto případě však Richard Dreyfuss nejenže není naštvaný, ale je naplněn optimismem a má v zásobě pořádnou kopu hlášek, kterýma dokáže diváka velmi pozitivně naladit i přes tak smutné téma. Velmi hezky se na to kouká, je to dobře zahrané, na to, jak je to jednoduché, tak je to skvěle napsané, protože to dokáže plně pokrýt celé dvě hoďky, zkrátka je to fakt hodně "příjemné", žádné násilné snažení o dojetí diváka k slzám.. (spoiler) proč ale musel být ten závěr tak otevřený....(19.2.2008)

  • JayZak
    ****

    Už název filmu napovídá, o čem vlastně vypráví. Ken Harrison je sochař, který po autonehodě ochrne na celé tělo kromě hlavy. Nemožnost realizovat své fantazie ho mučí natolik, že chce skoncovat se životem, ale má právo volby? Navzdory svému tématu je film hlavně díky vtipálkovi v ústřední roli Kenovi poměrně lehký a nabízí i zajímavé vedlejší postavičky, které si buď oblíbíte nebo ne (jako třeba černý hudebník John). K pochválení tu je i výborný scénář, herci (Richard Dreyfuss hlavně) a líbil se mi šalamounský závěr, kde nám režisér nechává prostor k domyšlení si. Geniální byl záverečný symbolický záběr.(16.2.2008)

  • emma53
    ****

    Zřejmě jedna z nejlepších hereckých rolí Richarda Dreyfusse, kde je určitě velmi náročné přesvědčit diváka, jakými pocity prochází a k jakému rozhodnutí může nakonec dospět takový člověk jako v tomhle případě Ken. Byl jako každý jiný, miloval život, miloval svou nádhernou ženu a svýma rukama vytvářel až do osudného dne krásná sochařské díla. Jeden krátký moment stačil převrátit tohle všechno naruby a já Kena pak už jen sledovala, jak se v nemocnici postupně dopracovává k určitému rozhodnutí, ale setkal se s velkým nepochopením a odporem. K mému vyššímu hodnocení přispěla určitě i jeho obhajoba před soudem, která byla maximálně přesvědčivá a odzbrojující. Já osobně si vůbec nedovedu představit, jak bych se v takové situaci zachovala a doufám, že k ní nikdy nedojde. Ale znala jsem jednoho muže, který v osmnácti letech po autonehodě ochrnul totálně na celé tělo. On měl ovšem oproti Kenovi i přes ten obrovský handicap velmi silnou touhu žít. Jeho vnitřní orgány ale takovou zátěž dlouho nevydržely a on zemřel. Z mého hlediska to bylo v danou chvíli vysvobození nejen pro něj, ale i pro jeho blízké. Jen jsem tím chtěla říct, že každý má právo rozhodnout se v takové situaci jak sám cítí a chce, ale to ještě neznamená, že musím být nutně zastáncem eutanázie. Škoda, že takové snímky zapadají v proudu času a mezi mraky jiných filmů.(10.1.2015)

  • Matty
    ****

    „Tohle není dialýza?“ Nemoci pohnout svým tělem, nemoci se bránit, být zcela odkázán na pomoc druhých… ne, ne, nedokážu si takovou situaci představit. Nedokážu si ani představit, že bych měl setrvat v takovém stavu pár vteřin. Nejspíš mi chybí ten zdravý nadhled Kena Harrisona, ale stejně jako Ken bych usiloval o jediné – o právo důstojně opustit tento svět na základě vlastního uvážení. Ken má smysl pro humor, překrásnou manželku a tvůrčí povolání – nabízelo by se natočit uslzené sentimentální melodrama s převahou flashbacků a superdojemných scén „kterak už nic nebude jako dřív“. Brian Clark k tomuto (dnes především v Jižní Koreji) oblíbenému schématu nesklouznul a téma smrti pojímá po svém. Kena, v sympatickém podání Richarda Dreyfusse, po celý film neopouští humor, jeho cynismus je věrohodnější než potoky slz a na emoční strunu trošku zabrnká teprve během svého závěrečného „proč bych měl umřít“ monologu. Ač film řeší do značné míry také právní okolnosti eutanazie a v podstatě neopustí prostory nemocnice, nenudí. Důstojné vítězství nad smrtí. 80%(27.6.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace