• honajz
    **

    Film mi přišel hodně tezovitý a hodně tlačil na pilu v tom, jak má divák koho chápat. Třeba ty vložené dokumentární černobílé vsuvky hloupoučkému divákovi říkají, podívej, oni se smáli, ale lidé umírali! No není to hrůza? Samozřejmě že je to hrůza, ale ne když mne u filmu do podobného názoru někdo křečovitě nutí. Celé to putování za nejistotou, poznávání se dvou lidí, kteří mají při té dlouhé cestě dost času na rozhovor a poznání jeden druhého, by mohlo být zajímavé, kdyby to nebylo poněkud povrchně, křečovitě a skutečně tezovitě natočeno. Od začátku je jasné, jaké emoce z nás film chce dojit a dojí je někdy poněkud neústrojně. Mne osobně ani hlavní postavy nedostaly třeba jako v Přízraku lásky, kde hrál s Romy Scheiderovou Marcello Mastroianni. Možná kdyby snímek byl komorním dramatem v jedné kulise... jenže to by pak šlo spíše o divadlo. Zde je skutečně nejsilnější až závěr, kdy hrají jen pohledy a gesta. Vadily mi i ty podivné střihy a skoky v čase a místě příběhu.(30.8.2013)

  • st3f0o
    ****

    Jiří K. a borsalino očividne cestovali iným "Vlakom", s úplne opačnou cieľovou stanicou. Nacistický tábor? Peklo? No zrejme ste si splietli nástupište. Každopádne odporúčam na najbližšej možnej stanici prestúpiť na "Vlak (1973)" s cieľovou stanicou v La Rochelle. Ja som ním cestoval a bol to skutočne silný zážitok.(25.7.2013)

  • Roman Albach
    ****

    Pro mě osobně velmi silný film situovaný do válečného roku 1940, kdy sever Francie obsazovali Němci. Mnoho Francouzů prchalo ve vlacích na ještě stále svobodný jih. V jednom z vlaků potkává otec rodiny Julien krásnou tajemnou ženu. Mezi nimi je tolik nevyřčeného. Přesto se zrodí silný cit, který nechtějí pojmenovat. Nemá to smysl. Vlak přece dorazí do své cílové stanice, kde na Juliena už čeká jeho těhotná manželka a dcera. Film o lidské důstojnosti a cti, která se mnohých lidech neztratila ani pod hrozbou trestu. Závěrečná scéna opětovného setkání Juliena a německé židovky Anny je tou z nejsilnějších v celém filmu. Ti dva si nemusí nic říct a je přece řečeno všechno. Vynikající herecké výkony Romy Schneider a J.-L. Trintignanta potrhuje citlivá režie P. Graniera-Deferrea.(22.12.2010)

  • borsalino
    *****

    Film je především skličující, když víte, kam celý vlak jede a jak to s lidmi naskládaných ve vagonech pro zvířata většinou skončilo. Na pozadí se však objevuje skutečnost, že i v takových těžkých chvílích se lidé mohou chovat jako lidé, mohou projevit cit, něhu a pochopení, byť cesta na kterou nastoupili, končí v pekle. Cítíte, že i když lidi přesadíte do vagónu pro zvířata, nestanou se zvířaty a lidskost je pořád to, co nás od zvířat odlišuje. Koncert v podání Romy Schneider a Trintignanta.(4.8.2011)

  • NinadeL
    **

    Onen proklamovaný realismus opět stojí a padá s vynikajícími hereckými výkony. Úsporné herectví Trintignanta jde ruku v ruce s přizpůsobivým herectvím Schneiderové. Ona se přirozeně cítí jako Alsasanka, on stoicky přijímá nevyhnutelné. Bohužel vše ostatní je podmíněno tradiční optikou 70. let, která se neobtěžuje s dobovou výpravou a vystačí si s pár starými kufry, což není mnoho. Události z let 1940/3 by potřebovali zásadně odlišit. Za tři roky bude nicméně Granier-Deferre pokračovat v tomto trendu a zmate diváky v Ženě u okna tím, že ani nebudou tušit, v jak velkém časovém rozmezí se má celý příběh odehrávat. Škoda té perličky ze zákulisí, která nehovoří jen o vztahu hlavních hrdinů mimo plátno, ale také o tom, že Romy odmítala svůj filmový kostým doplnit o jedinou logickou rekvizitu - postarší vrchní část paleta ze sezony 1938/9.(17.11.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace