Viva la vie !
Long Live Life
Režie:
Claude LelouchScénář:
Jérôme TonnerreKamera:
Bernard LuticHrají:
Charlotte Rampling, Michel Piccoli, Jean-Louis Trintignant, Evelyne Bouix, Charles Aznavour, Laurent Malet, Raymond Pellegrin, Charles Gérard, Anouk Aimée (více)Obsahy(1)
Prvky thrilleru, mysteriózního dobrodružství i sci-fi, to všechno obsahují pozoruhodné filmové puzzle oscarového režiséra Claudea Lelouche, v němž je jen máloco opravdu takové, jaké se to zdá být. Průmyslník a mladá herečka byli pravděpodobně uneseni. Otázka ale zní kým. Že by mimozemšťané? Ale vlastně proč by ne... (oficiální text distributora)
Recenze (24)
Tajemný příběh, jenž začne jako kriminálka, pokračuje jako sci-fi, jako snová fantazie a skončí nevímjak. Chtěl jsem tento snímek vidět velmi dlouho a poté, co se mi to podařilo, ho chci vidět znovu, i když ještě nějakou, nezanedbatelnou dobu ve vás atmosféra Viva la vie! rezonovat prostě musí. Jak to vlastně je, bylo a bude? Na co si tu s námi Claude Lelouch hraje? Co nám chce říci? aaaa- oooo - uuuu -oeoeoeoe. Dosaďte si francouzskou výslovnost a jděte po malých sekundách od f1 dolů, tak zvláštní atmosféru tenhle snímek má! ()
Claude Lelouch si své diváky musí najít a nebo naopak a pak je to určitě láska na celý život. Jeho filmy se většinou vymykají všem jiným šablonovitým snímkům. Ani tady to nebyla vyjimka a já se tak ocitla mimo prostor v jiné dimenzi, kde jsem občas tápala a fascinovaně očekávala, jak se to klubko těžko uvěřitelných událostí postupně rozvine. Ale je to velmi obtížné, dokonce by se dalo říct i nemožné, protože v mysteriózním duchu si s námi může Claude zahrávat jak chce, což zřejmě také s chutí udělal. Když vezmu v úvahu rok jeho vytvoření a to, že to rozhodně nebyl myšlenkově prázdný film, tak to byl neobyčejný a zvláštní zážitek, na který musíte mít ale to správné naladění. A komedie to není ani omylem. ()
Lelouchův snímek Ať žije živou v lecčemž připomíná nejlepší filmy Davida Lynche, jeho proslulé hrátky s divákem a s filmovými žánry. Lelouch provokativně mísí prvky katastrofického filmu, využívá psychózy strachu z jaderných zbraní, hraje si s motivem mimozemské civilizace ovlivňující náš život aby ze sci fi tématu bleskurychle přešel ke špionážnímu dramatu a po celou dobu vlastně vypráví milostný příběh dvou manželských párů, kde se realita mísí s představami všech zúčastněných a zmatený divák je na pochybách nad skutečnou identitou svých hrdinů. Na začátku filmu Lelouch prostřednictvím jedné z postav říká: Jsou filmaři, kteří vypráví příběhy, jako třeba Spielbelg, jsou filmaři jako Fellini, co na příběh zcela rezignovali a jsou tací, co experimentují se způsoby, jak příběhy vyprávět. A přesně o to se snaží Lelouch ve svém díle. Nejde o to, kdo ve skutečnosti jsou jeho hrdinové. Důležité je, že jejich prostřednictvím a jejich emocemi dokáže diváka bavit a zároveň i provokovat. Celkový dojem: 90 %. ()
Lelouchův rukopis je nezaměnitelný a osobitý je i tam, kde se do značné míry opakuje. Opakuje se ovšem ne v tématu ani v poetice, ale v nejobecnějším uchopení. V té jedinečné mozaice vzájemně se potírajících a přece na sebe navazujících hned několika časových, ale i místních rovin. Souhlasím s těmi, kdo mají za to, že tím v určitém ohledu předjímá postmodernu. Dodávám však, že toto postižení pro Lelouche není vyčerpávající. Z tohoto hlediska lze ŽIVOT i s jeho krajně ironickým názvem spíše přiřadit k dobové globální vlně thrillerizujících filmů, jak je ve srovnatelné době točil např. Andre Cayatte, k pohledu, který svou bezradnost zatím spolehlivě dokázal ukrýt do ironie absurdit tehdejších establišmentů. Snaha vysvětlovat kosmickými vlivy zvlášť utajené kroky zpravodajských služeb mohla být i odhalující, i burcující. Je-li téma vlastně triviální podáváno vyzrálou, jemnou a chirurugicky přesnou a přitom nezaměnitelnou filmovou řečí, vzniká přesto přese všechno film, který se vyplatí nejen zhlédnout, ale i zapamatovat. ()
Originálna skladačka kde sa miesia dramatické prvky so scifi motívom, ku koncu sa pridajú aj snové fantázie. Film ako celok pôsobil na mňa čudným dojmom (nie v zlom), nič podobné som predtým nevidel. Režisér si tu s divákom pohráva ako mačka s myšou, pričom k pointe sa treba prehrýzať pomaly, postupne a neobvyklými cestičkami. Na dôvažok je tu všetko podtrhnuté takou zvláštnou mysterióznou atmosférou, ktorá ma miestami dostávala až do akéhosi duševného, hypnotického tranzu. Slovami na záver: čudné, hypnotické, pointovo výborné a s veľa myšlienkami na zamyslenie. Ale film rozhodne nie je pre každého, skôr len pre tých, čo sa radi nad filmom zamýšľajú a nevadí im ťažká, náročná a prečudesná forma. 85/100 ()
Pro někoho bude "Ať žije život" hodně neuchopitelný snímek. Člověk musí přijímat na stejné vlnové délce, na níž Lelouch vysílá. A když se to podaří, poskytne vám film naprosto unikátní zážitek. Krom všech jiných pozitiv, mnohými již dříve zmiňovaných, bych na tomto úžasném protiválečném snímku vyzdvihla pasáž, v níž Trintignant vede kurzy herectví. Ano, takhle by to mělo vypadat. ()
Lelouch a mimozemšťané. Metafilmový úvod ve stylu Godarda, čímž si Lelouch potvrdil svůj status režiséra třetí z vyjmenovaných kategorií (tedy ti, co ukazují, jak lze příběh vyprávěti jinak :)), dával znát, že půjde o možná až příliš intelektuální záležitost, kterou nepoberu. Pak se začala rozvíjet zápletka o záhadném zmizení dvou osob, která mi pro změnu dávala znát, že se z filmu další hodně bizarní osmdesátková sci-fi. Ale nesměl by to točit Claude Lelouch, aby na mě postupně opět nezačal navalovat několik dalších vrstev a nepředstavil filmovému světu fascinující kousek i v případě, že na pozadí frčí 80. léta ve jménu syntetické muziky a neonovými nápisy na budovách velkoměst. Nebyl by to Lelouch, kdyby vlastně pro jednou zase neukázal další originální pohled na své oblíbené téma vztahu muže a ženy na pozadí vybraných okamžiků dějin či jiných událostí. Ano, bizarně to zní, zde tu dějinnou událost představují... mimozemšťané... aneb fiktivní zásah mimozemské civilizace uprostřed hrozby doby, která do dějin vešla jako tzv. druhá studená válka. Film si krásně vykračuje nevyšlapanou cestou od krimi, mystery, sci-fi, přes romantické drama až po politicko-špionážní thriller, aby postupně prozřel s úžasnou protiválečnou myšlenkou. A ještě mezi tím nabídne podnětné lekce s filosofickým rozjímáním Jeana-Louise Trintignanta nad herectvím a v několika variacích nádherné hudební číslo s písní zpívanou "mimozemskou" řečí ze samohlásek. / EDIT: ...a když jsem se podíval po čase opakovaně (12.10.2023), zjistil jsem, že si mnohé útržky vybavuji, ale samotná pointa s důležitým zvratem mě znovu nečekaně odrovnala a posadila na zadek už jen tím, jak propojení zpočátku zdánlivě nesourodých linií teprve nabere nového významu ve vyprávění. Jako waaauuuu! :) Lelouchovy filmy jsou zkrátka nezaměnitelné svým zpracováním a atmosférou, jíž jako vždy silně podtrhuje i skvělá hudba, tentokrát nezvykle zvoleného mladého skladatele a zpěváka Didiera Barbeliviena. Vivaaa! [90%] ()
Nekonvenční soundtrack je skvělý a utváří atmosféru tohohle hodně netradičního filmu, jemuž na začátku a na konci nebudete dobře rozumět, ovšem ono krátké vysvětlení před závěrečnou pasáží vynahradí vše. Prezentovaná myšlenka je opravdu originální. Solidní dabing od Vapet 2007. ()
Skoro až "lynchovská" masa reflexií, len menej zasnívaná, čo do poetiky drsnejšia, možno menej intímna, v odkrývaní našich temnejších stránok však ďaleko priamočiarejšia. Namiesto metaforizovaného zla a snových preludov sa u Leloucha dostávajú k slovu prachobyčajná malichernosť s malosťou a slabosťou. ...a ako plynú dni, stále častejšie si pri spomienkach na tento snímok vravím - to snáď nemôže byť pravda! Záblesk génia. ()
Film Ať žije život z roku 1984, který si zatím trouflo ohodnotit něco málo přes 100 lidí, je jasným důkazem, že je stále co ve filmové kinematografii objevovat. Je naprosto nevšední, originální a velmi osobitě podaný. Rozjezdem se nenechte odradit, protože, později od toho moc nejdou odtrhnout oči. Není to pro běžného popcornového diváka, ale spíše pro lidi, co hledají na filmech velmi zvláštní až specifickou atmosféru a rádi nad filmy hloubají. Přiznám se, že podobný snímek jsem zatím neviděl, opravdu. Svým způsobem je to geniální počin a těžko se o něm rozepisovat víc, to se spíš musí vidět. PS: Někdo by měl odstranit z žánrového zařazení Komedie, protože je to vedle, jak ta jedle a o to hůř, že je hned na prvním místě. ()
Claude Lelouch nezklamal ani tentokrát, tuším, že je to můj patnáctý film z jeho tvorby a opětovně mi potvrdil, že to se mnou umí.. Ode mne je to bez připomínek, nenásilné snoubení různých žánrů, zajímavý a poutavý příběh dvou manželských párů, výborní herci, krásná hudba a pochopitelně mi udělal radost Jean-Louis Trintignant, bylo mi potěšením.. ()
Dlho som Claude leloucha nemusel, ziskal si ma az filmami Viva La Vie 1984 a MUz a Zena 1966. Najviac sa mi pacilo, ze nic nie je take jaxa zda . 95 % ()
Zajímavý abstraktní film, kde 2 lidé znenadání zmizí a začínají mizet často, nikdo neví proč a oni sami si myslí, že byli pryč jen 1/2 hodiny (v reálném čase 3 dny) - jak to bylo a jak to dopadlo, musíte zjistit sami, ale zjištění je přitom tak jednoduché, jako když kouzelník prozradi svůj trik. ()
Zvláštní film.A hlavně poměrně nepředvídatelný, když si o něm nic nezjišťujete ani nečtete. Abych nespoielroval, popíšu to poměrně blbým způsobem - začne to obyčejně, aby se to pak změnilo v něco úplně něco jiného, což se později opět změní v něco jiného a takhle to jde až do konce. Jenže ono to docela funguje, do děje mě to vtáhlo a i když nemůžu říct, že jsem Ať žije život pochopil na 100%, i tak jsem ho nějak pochopil. Minimálně protiválečné poselství si z toho asi vezme každý, ale má to i víc vrstev, menších. Na to, že jsem od toho nic nečekal a vlastně jsem ani netušil, do čeho jdu, mě to mile překvapilo. Na plný počet mi chyběla nějaká ještě silnější atmosféra a nějaký silnější závěrečný dojem, ale jinak to rozhodně není špatný film. 4* ()
Z dnešního pohledu působí pointa trochu naivně, ale jinak je to svým způsobem jedinečný film, a mj. díky své ponuré a tíživé atmosféře stojí za vidění. Možná je Ať žije život až příliš překombinovaný, ale poměrně zábavný a rozhodně je zajímavé sledovat, jaké postupy volil v polovině osmdesátých let francouzský režisér ke zmatení, okouzlení a vtáhnutí diváka do děje, a také jaká témata byla aktuální, nejednoznačná a diskutovaná (již tehdy). ()
Chytře promyšlený a nádherně komplikovaný děj, jistá a originální režie a dokonalé herecké výkony trojice Rampling, Piccoli, Trintignant. Konečně zase mohu dát za pět..... 90%. ()
Film aký sa len tak nevidí. Musela som si ho pustiť 2x, aby som ho pochopila. Herecké obsadenie, hudba a dej však boli perfektné, strata času to teda vôbec nebola. Pôvodne som si chcela pozrieť niečo od Clauda Leloucha, Trintignant, Piccoli, Aznavour, Anouk Aimée, či Charlotte Rampling, to už bol bonus naviac. Veľmi zaujímavý film. ()
Zvláštní film u kterého si tak pětkrát řeknete 'AHA, už vím jak to tam je', ale vždy vás následující scéna uvedene v omyl anebo ukáže jiným směrem, abyste nakonec zcela zmateně zůstali hledět na ubíhající titulky na konci filmu....kdybych se na konci lehce neztratil, pak by to bylo o hvězdu víc. Jo a fascinující hudba... ()
S prapodivným pocitem jsem tápal, co se to vlastně děje a ,, What is the point?..." a najednou mi po obrazovce běhaly závěrečné titulky. Tupě jsem zíral, dal si dvě a dvě dohromady a zjistil jsem, že si nelze dát dvě a dvě dohromady, protože vám vyjde pět. Není jasné co se stalo, co se nestalo a co by se stát mohlo, kdyby se stalo něco jiného. Naprosto geniální. ***** ()
Přepsáno v červnu 2019. Ať žije život je chuťově vydatnou filmovou pochoutkou. Claude Lelouch na dně pánve usmažil překvapení šéfkuchaře. Nahý personál ve spoře osvětlené a provlhlé sklepní místnosti podává lehká sousta po malých lžičkách přímo do úst stolovníků, přikovaných těžkým železným řetězem ke stěně. Ten, kdo vypočítá kvadratickou rovnici několika proměnných hodnot, odečte od ní počet hvězd nad obratníkem Kozoroha třetího ledna, vynásobí vše zrníčky kaviáru v plechovce pod stolem a také přitom uhodne chuťový základ překvapení, je osvobozen a pozván k možnému odhalení tajemství vesmíru. Claude Lelouch si nadšeně hraje, nezapomíná na sebeironii, ani jízlivost, či aktuální pocity doby. Předhazuje blízká setkání třetího druhu, nahlas předčítá eleusinská mystéria, trepanuje lidské vědomí a znalosti, schovává se za psychoanalytický výklad snu, neustále klame tělem, neštítí se zrádně lákat na zpěv sirén a stále zůstává poetickým rytířem. Vzdává hold lásce a vlastní umělecké zázemí je důmyslnou základnou žánrovým a myšlenkovým výpadům, přes ně dává svou odpověď světu. Strach z tříštivé ničivosti další světové války i z negativních ekologických dopadů vzrůstající prosperity společnosti využívá každou příležitost k matení stop a zlomyslně si pohrává s pocity, rozměry, polohou zobrazení, prostředím i odpovědí. Sen se stává nedílnou součástí reality, je prostředkem pochopení i použití. Dobrodružství má v tlumoku na zádech fantazii, ufouny, špióny, katastrofy, mámení, hrozby, výklady, otázky, vědecké důkazy, hádanky, bohy, život i lásku. A lásku především, a nemusí být nutně pouze partnerská. Hlavní postavou naléhavého volání života v rozverné formě vyprávění je Michel Perrin (vynikající Michel Piccoli), ředitel francouzské pobočky americké nadnárodní společnosti. A vpřed se valí mystika, sci-fi, špionáž, hrozba války, patologická žárlivost, psychoanalýza a rázné rozhodnutí po probuzení. Sen se stává rozhodujícím impulsem ke změnám. Hledá se ušlechtilá smysluplnost lidského soužití. Hlavní ženskou postavou je Catherine Perrin (šarmantní Charlotte Rampling), Michelova manželka i jeho nový objev. Život dostává absurdní rozměr, hledání odpovědí nemá žádné indicie k dopadení viníka. Zasvěcení je životu nebezpečné, přesto představuje nový a minulostí nezatížený směr. Důležitou postavou je François Gaucher (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), oblíbený učitel herectví i Michelův spolupracovník s intimním tajemstvím. Žárlivost je rozkolem vnitřního světa, absurdita neposkytuje širší výběr a masochistické utrpení je životodárným proudem herecké profesi. Psychoanalýza pobaveně cení zuby úsměvu. Významnou postavou je Sarah Gaucher (pozoruhodná Evelyne Bouix), Françoisova manželka a herecký objev roku i Michelova dcera. Je bezelstnou obětí na každé úrovní bytí, přesto je hlavní hybatelkou absurdity života. K výraznějším postavám patří také Édouard Takvorian (příjemný Charles Aznavour), provozovatel luxusní restaurace a duchaplný tajný agent i Michelův nevěrný spolupracovník. Dětská fantazie se stává klíčem k vyřešení celosvětové apokalypsy po třetí světové válce. Ani Orson Welles by za akci a vybudovaná mystéria nestyděl. Z dalších rolí: schopná a spolehlivá Michelova sekretářka Julia (Tanya Lopert), záhadná paranormální mizení vyšetřující policejní komisař Barret i Mechelův řidič Georges (Raymond Pellegrin), Barretův asistent a policejní inspektor (Serge Riaboukine), Michelův řidič i jeho poživačný bratr Charles (Charles Gérard), Michelova věrná služebná, Charlesova i Georgesova žena Pauline (Myriam Boyer), nešikovná neřestnice a Michelova manželka (Anouk Aimée), nezvyklou cestující zaskočený taxikář (Patrick Depeyrrat), Françoisova zvědavá a tiše vyčítající matka (Mado Maurin), policejní inspektor méně zajímavého zmizení (Jacques Nolot), Michelův syn a rozhlasový moderátor Laurent Perrin (Laurent Malet), či jeho manželka Claire (Pascale Pellegrin). Ať žije život je důrazným morálním apelem, varuje před destruktivní tendencí společnosti a oslavuje krásu lidského bytí. Odmítá mocenské diktáty i politické vyhrožování, vyzývá lidskou odpovědnost a opěvuje lásku. Ať žije život je kultivovaně provokativní reakcí na dobu a společnost. Lelouch klame, pohrává si, baví se a dráždí zpupnost moci. Velkolepé, citlivé, rozverné, poetické a humanitární filmové dílo a ojedinělý umělecký prožitek! () (méně) (více)