Jak Bůh hledal Karla

Asi pred dvoma rokmi nám Remunda na škole púšťal nedotočený, rozrobený film, konkrétne scénu s exorcizmom. S tou konkrétne som mal asi najväčší problém (Typicky Klusákovské tlačenie na pílu, pripomínajúce patetický záver Daliborka, či tie slabšie skeče Borata, z ktorého ako idioti vyšli dokumentaristi, nie farár). Trochu som sa preto obával výsledného filmu, vznikajúceho niekoľko rokov, kvôli produkčným problémom. Z výsledkom som však nakoniec prekvapivo veľmi spokojný, je uvedomelý, vtipný, ľahký a určite nie jednostranne natočený. Partička fiktívnych dokumentaristov-ateistov neprišla robiť hanbu do Poľska, ako sa tu niektorí vyjadrujú. Prišla sa iba pozrieť na zúbok cirkvi v Poľsku, ako i tomu, do akých oblastí života tamojším ľuďom zasahuje (politika, rodina, atď.) Súdi ich pritom (z pozície najateistickejšieho národa) iba na prvý pohľad - v skutočnosti by im radi pomohli, vidia krásnu krajinu s úžasnými ľuďmi, ktorá je zmietaná vo veľmi absurdnom období historického vývoja - keď má jedna skupina neobmedzenú moc, nedopadá to nikdy dobre. Vynechajúc scénu s exorcizmom mi pritom prišla väčšina scén úplne vkusná, dramaturgicky dobre poskladaná - akurát obsahovo nesmierne desivá. Snáď sa v nasledujúcich rokoch v Poľsku bude absolútna moc cirkvi oslabovať - a nie nepriaznivo ovplyvňovať aj situáciu v okolitých štátoch, napr. na Slovensku. "Ak ste prišli hľadať Boha, ste v nesprávnej krajine." (09.07.2021)

Příliš jsem nepochopila, co mělo být cílem dokumentu - byl rozkročen do několika směrů a výsledkem jsou jen rozpačité dojmy. Dokument vychází z tvrzení, že jsou Češi nejateističtější národ v Evropě, což je samo o sobě klišé, které obvykle následuje otázka po tom, co to vlastně ateismus je a kdo jsou vlastně ti, kteří o sobě říkají, že jsou ateisté (to však dokument neřeší). Dále dokument vychází z předpokladu, že jestliže Polsko patří k jednomu z nejvíce katolickému národu v Evropě, pak právě tam nejspíš bude možno zažít přítomnost Boží na každém kroku. Motivem snímku má být hledání Boha, avšak spíš jsem z něj cítila senzacechtivost a utvrzení se ve stereotypech o Polácích a jejich víře v Boha. Do tohoto guláše je jako koření přimíchána návštěva Rádia Maryja, zfanatizovaná posluchačka rádia a setkání s protagonisty hry Klatba Teatru Powszechného - nechybí tudíž ani kauzy, ve kterých byli polští kněží obviněni z pedofilie. A kdyby ani to nestačilo, snad senzaci vyvolá „rozhovor“ s exorcistou. Za většinu protagonistů, kteří stáli před kamerou, mi bylo tak nějak trapno – zejména, když jim lidé upřímně odpovídali na tak intimní věc, jakou je jejich vztah k Bohu nebo na to, jak a kde Boha najít. Ano, kdo se alespoň trochu zajímá o dění v Polsku, tak je obeznámen s kauzami, na které dokument naráží, avšak ty už jsou v době uvedení dokumentu do kin vlastně dost vyčpělé (nepřináší nic nového a tudíž ani skandálního). Od režijního dua Klusák-Remunda bych tedy čekala víc – rozhodně ne něco tak povrchního, prvoplánového a vlastně i banálního. (06.02.2022)

Klusák konečně opustil téma „penisy osamělých mužů“ (Dobré, ale stačilo  ) a s Remundou vypouští do světa nový dokument o Polsku, Česku, ateismu a víře. Ten film má své mouchy, ale rozhodně stojí za to si ho pustit. Už kvůli fascinující osobě režiséra štábu Karla Žaluda, kterého na konci filmu skoro nepoznáte. Líbí se mi také, jak tvrdě šlapou po různých pedofilních skandálech církve. V neposlední řadě jsem se dozvěděl pár nových věcí: ať už to byla polská divadelní hra o pedofilii v církvi, anebo šílené ultra- konzervativní rádio Maryja. •Cituju samotného Remundu: "Hodně jsme o Radiu Maryja slyšeli, že je agresivní, krajně konzervativní, že šíří nenávist vůči Židům i národnostním a sexuálním menšinám. Začali jsme ho poslouchat a všechno se nám potvrdilo. Aby nebyli žalovatelní, tak ty nejtvrdší pořady, ty hard-core, dělají jakoby formou hlasu lidu. Lidé jim telefonují a ventilují své názory, a redaktor tu debatu šikovně směřuje tak, aby zaznělo, co potřebuje. Některé telefonáty byly skutečně protižidovské, což mě v Polsku po tom všem, co v minulosti zažilo, šokovalo." •Dodatek: Ono samozřejmě člověk chápe, že štáb si záměrně vybral ty nejšílenější ultra-magory a je pochopitelné, že drtivá většina polských věřících jsou obyčejní lidé, co prostě jenom často chodí do kostela. Takže já si z toho dokumentu neodnáším nějaký pocit, že je Polsko země fanatiků. (23.05.2021)

Trochu nevyrovnaný dokument, který pro nás ateisty dokáže být mnohdy mimořádně zábavný. Pomáhají tomu dobře vytipované lokace a lidé. Nejsem si jistý, jak to nakonec bylo s hledáním Boha a Karlem Žaludem, ale rádio Maryja i divadelní inscenace Klatba za pozornost určitě stály. A že nejen polská církev je plná pedofilů, asi nikoho nepřekvapí. Připadá mi to jako sociologická sonda do země na cestě do středověku. (15.11.2023)

Parta českých balíků dělá ostudu v Polsku. Nevypovídá to vůbec o ničem, protože střet jakéhokoliv balíka s kýmkoliv vždy říká totéž bez ohledu na to, jaké názory zastávají. Kdyby parta katolických balíků vyrazila do Čech, vypadalo by to stejně. (Nemyslím si vůbec, že Karel Žalud je balík v reálném životě, to je věc střihu.) Trapnost je zachycena přesvědčivě, ale nic neodkrývá a neodhaluje - v Boratovi podobný střet stereotypního balíka s cizí kulturou odhaluje nějaké podvědomé a skryté vlastnosti společnosti, zde tahle vrstva není, o Polácích se nedozvíme nic krom toho, že jsou hodně věřící národ, a o Češích se dozvíme, že takoví nejsou. To bylo už v úvodním titulku. Nejdeme pod kůži, pouze sledujeme demonstrace toho, s čím jsme do filmu přišli. Jde o film stvrzující stereotypy, což je ostatně trademark tohohle týmu. Ve (velmi řídkých) velkodušnějších chvílích najednou dokument řekne, že stereotypy, které většinu stopáže buduje, jsou o kus složitější. Tak proč je teda budoval? Jediné, co si z toho jde odnést, je vzdání se tohohle problému, protože mimo jsou katolíci i nevěřící - každý ten, který se svůj názor snaží nějak formulovat. Čpí to takovou tou centristickou arogancí. Přesto jistě nejlepší Klusákův film za roky jako komplexní dokument - formálně je lepší V síti, které je ale jen komerční aplikace formátu, co se okoukal ve světě někdy před patnácti lety. Tady má člověk pocit, že se to aspoň snaží dělat něco jiného než prodávat trička, tak to je plus. I když teda i tenhle cynický ironický edge pohled na svět přestal být zajímavý někdy v půlce první dekády století, na to by se bylo dobré vykašlat a přestat natáčet s pohrdáním. Klusák s Remundou se vyžívají v hledání ironických "mnohovýznamových" obrazů, ale dnešní meme culture je na míle před nimi. Chce to aktualizovat Netflix subsctiption, aby člověk viděl, jak vypadá dokumentaristika aspoň minulé dekády. Optika Českého snu (který jsem minulý rok na Cenách kritiky za sebe zařadil do top 10 nejdůležitějších porevolučních českých filmů) je mindset, který na západě vyšuměl koncem devadesátek a u nás o dekádu později. Move on! 2 a 1/2 U jiného týmu bych zaokrouhlil nahoru a chytil se pár veselých scének, ale Klusák s Remundou by měli být tuzemská špička, četl jsem to na Wikipedii. (30.10.2020)