Exkurze
Exkurzia
Excursion or History of the Present
Obsahy(1)
Vstoupit do historie tak, aby vstoupila do nás. Interaktivní esej na symbolických místech, která společně představují jedno sociální jeviště dějin. Průvodci, účastníci exkurzí a filmaři jako sociální herci v situačních etudách na témata, která spojují nadčasovost s každodenností a jejichž rám tvoří události 20. století: komunismus, nacismus, studená válka, Evropská unie... Stal se muzeem spolu skřižníkem Aurora i fenomén revoluce? Proč chodí obyvatelé Norimberku na víkendové procházky do prostředí nedokončené honacistického areálu? Je možné hrát přes berlínskou zeď badminton? Znamená podpis Evropské ústavy v římském muzeu antického umění to, že je Evropská unie uměleckým dílem? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Otázky ktoré si kladie autor (zrejme) a sú opísané v tunajšom, čfďáckom obsahu diela, spolu s odpoveďami na ne sú len druhom špekulatívne a hrozne múdro sa tváriaceho spochybňovania. Nič proti skeptikom a ironikom. No práve tento spôsob uvažovania nad svetom a zvolená forma sa míňajú s niečim zmysluplnejším, než s ukázaním: aha tak aj pán Ján Gogola ml. dokáže vec obrátiť, zamyslieť sa nad kontextom, ukázať hravosť. V skutočnosti je to dosť nezaujímavé. Okrem Aurory samozrejme. Exkurzia totiž nazrie do dnešných útrob symbolicky revolučného krížnika, ktorý odštartoval revolúciu výstrelom slepého náboja na Zimný palác. Ukáže sa tiež typický spôsob ruských exkurzií. Tu dávam plusové body. Dva. Zvyšok sa rozplynul v nezaujímavom hraní bedmintonu ponad Berlínsky múr a návštevu miestnosti, kde boli popísané zakladajúce zmluvy Európskeho spoločenstva uhlia a ocele. Ján Gogola ml. zamrzol kdesi na úrovni zamŕzania symbolov, objavovaní objaveného a pripomínania nedôležitého. Ak je toto ukážka premýšľavo - hravého dokumentu, tak súhlasím, že z tohto podhubia žiadna revolúcia nevzíde. Len ponechanie priestoru tvorivým mantákom, akým sa ukázal byť v tomto prípade režisér, aby sa mohlo odškrtnúť: pozrite dávame priestor aj menšinovým žánrom ako je dokument a v rámci neho aj neošúchaným pohľadom! ()
V Auroře i v Koloseu a na všech místech v dokumentu jsem byl, nejzajímavější se mi zdála interpretace historických událostí pamětníky. V Norimberku jsem byl loni v červnu na velkém hudebním festivalu Rock im park přímo v areálu sněmů NSDAP a navštívil jsem i muzeum v areálu což doporučuji. Na prohlídce muzea Berlínské zdi v Berlíne jsem byl také minulý rok. ()
Hříčka, která moc neřekne, ale hezky se na ni kouká. Zajímavě zvolení protagonisté se vyjadřují k evropským dějinám 20. století. Řím, Petrohrad, Norimberk a Berlín. ()
vztahy pametniku, profesionalu, a turistu vuci historickym artefaktum a lokacim - celkem nosne tema, ktere je podporeno zajimavymi misty. Skoda, ze je vetsina zaberu oskliva na pohled, a sceny a jejich predstavitele se zdaji byt poskladany jen nahodile a tak po skonceni filmu neexistuji prevladajici emoce ci otazky - pri odchodu z kina uz myslim na kavicku. ()
Čistě observační část dokumentu natočená na Auroře Gogolovými spolupracovníky se bude širokému publiku určitě líbit nejvíc (však je taky nejvtipnější - díky svérázným ruským průvodcům a jejich neotřesitelnému pohledu na svět). Další části dokumentu v Berlíně a Římě ale mají stejně velký význam: SPOILER: právě v porovnání s nimi si můžeme pořádně uvědomit, že ten ruský zkostnatělý pohled na jejich vlastní historii v nás nemusí vyvolávat jen smích, ale (teď např. ve světle agresivního nacionalismu na Ukrajině) taky hrůzu. Když se Gogola v Berlíně / Římě ukáže před kamerou a začne klást tamějším průvodcům zvídavé a znejisťující otázky o jejich národní identitě a zmínění průvodci před tím neuhnou (ba dokonce se vstřícně zapojí i do podivných her a úkolů, které jim Gogola vymyslel), je to opět něco, co člověka ohromí. Na jednu stranu to dokazuje obdivuhodnou schopnost sebereflexe západoevropanů, na druhou stranu to může vyvolat obavy, jestli takhle ohybný přístup k výkladu vlastních dějin je něco, co do budoucna potřebujeme. Plný počet nedám filmu jen proto, že ty úvahy v římském muzeu o celoevropské identitě mi už přišly přece jen trochu mimo mísu - nebo minimálně za hranou (mísy :)). Celkově ale musím dokument hodnotit velmi pozitivně, protože se jeho podivínská forma nakonec ukázala jako nadmíru funkční. ()
Pripadalo mi to ako exkurzia do štyroch exkurzií. Postupne navštívime dôležité miesta, o ktorých sa nedá povedať, že by mali niečo spoločného. Najzaujímavejšia bola exkurzia v Petrohrade, kde svojský sprievodca robí pri Aurore za peniaze klauna vo vojenskej uniforme a za 500 rubľov ochotne poskytol rozhovor aj našej kamere. Berlínsky múr a jeho pozostatky mali tiež niečo do seba, ale talianske vykopávky a reči okolo nich boli už nejako naviac a do filmu mi vôbec nezapadli. ()
V titulcích filmu uvedeno: název Exkurze. Historie současnosti. ()
Jde o to se zamyslet nad pohledem v postupu dějin od revoluce, po II. světovou a posléze i podpis EU, o kterém nikdo z průvodců nikdy nechtěl nic říct, pokud by je na to sám tazatel neupozornil. Je to konfrontace Ideologie jednotlivce a ideologie skupiny a nikdo, ani režisér neví, co by mělo být přesně řečeno. Film je potřeba shlédnout s nadhledem optimisty a utopisty, který věří, že v každém je dobro a pak teprve začít vynášt rozsudky. Ve mně osobně to zanechalo jiný dojem než v režisérovi, ale i tak mě ten film velmi obohatil a utvrdil v mých názorech. ()