Zkáza krásou

Marně si kladu otázku, komu je Zkáza krásou určena. Pokud má divák osvojen fenomén Baarová, trpí. Pokud nemá, stává se z něj nechápavá smějící se bestie. Faktografická nepřesnost je u Třeštíkové zarážející (Wanka nebo Kopecký, Lamač nebo Slavínský, to je jejímu týmu zjevně jedno). Nevyváženost oznamovaných faktů je extrémní (ženatý nebyl jen Goebbels, ale i Fröhlich). Chybí reflexe kariéry Baarové před mezinárodním úspěchem, její fungování po boku jiných domácích hvězd (když je zobrazen Nový, kde je Haas?). Bylo nutné v kontextu Baarové použivat soukromý archiv Evy Braunové? Důležité mezníky se smetávají pod koberec (tragédie její rodiny vyznívá jako fraška), její kariéra ve Španělsku není zmíněná vůbec a tak bychom mohli pokračovat velmi dlouho. Pokud Zkáza krásou, kde je sledována proměna herečky v Praze a Berlíně? Kde je odlišný způsob práce v Rakousku, Itálii a Španělsku, před válkou a po? Jsem vyčerpaná, protože toto skutečně není výsledek práce, na kterou mohlo a mělo být vyhrazeno dobrých dvacet let. (07.01.2016)

Je pravda, že by Lída potřebovala konfrontaci. Z jejího vyprávění je jasné, že minimálně byla blbá jak tágo. Krásou se nevyznačovala a život v luxusu pro ní byl vším. A když o všechno přišla, tak to byla tragédie světových rozměrů. Svým rodičům zničila život, ale jediné, na co si stěžuje, je její krátký život v chudobě. 80% (18.12.2016)

Lída Baarová byla jistě velmi talentovaná a krásná herečka. To samozřejmě nelze popřít. Ale tenhle dokument Heleny Třeštíkové ji už bohužel ukazuje jako vypitou trosku, která odpaluje jednu cigaretu za druhou. Dokonce si jednu zapálí v zápalu boje s vlastnímu vzpomínka filtrem napřed a pak ještě k tomu pidíví, že jí v popelníku cosi hoří. Nechci říct, že by Lída Baarová byla na sklonku života zatrpklá stará dáma, ale tady je jasně vidět, že už žila jen z vlastních vzpomínek na svět reflektorů a kamer. Celý rozhovor (monolog, paní Třešítková zasáhne do hovoru asi jen 3x) byl naprosto prázdný. O rozporuplném životě prvorepobklikové hvězdy se nedozvíme téměř nic, jen to filmové pozlátko, ze kterého nevystoupí. Přitom by její život vydal na několik románů. Ještě, že paní Třeštíková proložila dokument dobovými záběry a záběry z filmů, kde Lída Baarová hrála. Ty byly z celého dokumentu to nejzajímavější. Lepší je si Lídu Baarovou zachovat v paměti jako mladou, krásnou herečku plnou života a energie, než jako tuto v dokumentu vystupující osobu potácející se mezi snem (vzpomínkami) a realitou. Nemůžu se pořád zbavit dojmu, že tohle bylo Lídou Baarovou velkolepě nachystané divadelní představení, kde si ještě mohla užívat kamer a zájmu filmařů. To jí jisto jistě ohromně polichotilo a proto svou přichystanou roli dohrála až do konce. Žádná upřímnost, jen role. Baarová hrála Baarovou až do konce. Před shlédnutím tohoto dokumentu doporučuju si něco o životě Lídy Baarové něco přečíst a je úplně jedno, jestli to bude autorizované nebo ne. Jediná upřímná věta, která zde zazněla, řekla ji sama Lída Baarová, je: "Milujeme to, co ztrácíme." Smutný dokument. (08.09.2016)

O Baarové se v tomhle dokumentu člověk dozví maximálně to, přes jak tlusté a neprůhledné sklo svůj život (zřejmě nejen ve stáří, ale snad především v oněch "nešťastných letech") vnímala. Přesto jako celek, jako vyprávění o pohnutých dobách nahlížených skrze pohnutý život jedné ženy, funguje film výborně a má nepopiratelnou sílu. (18.01.2016)

Lída Baarová má možná jeden z nejzajímavějších slepenců životních osudů, slávy, úpadku, ale dokument Heleny Třeštíkové vaří z vody. Filmaři nemají dostatek materiálu, aby film povýšila nad rámec televizní rychlo vizitky či obohatila ho nějakým zajímavým dokumentárním twistem (rámec, žánr, konfrontace...). Takhle zůstává půlhodinové okouzlení faktem, že tato stařena úplně zamotala hlavu nejvyšším pohlavárům Třetí říše, ale pak už jenom divákova fascinace kolik cigaret dokázala během rozhovorů vykouřit. 50 % (19.02.2016)