Mallory
Mallory
Mallory
Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Miroslava NeradováObsahy(1)
Po unikátních časosběrných dokumentech Marcela, René a Katka přichází dokumentaristka Helena Třeštíková s novým filmem, v němž 13 let sleduje hlavní hrdinku Mallory, která se po těžkých životních peripetiích odhodlaně snaží vrátit do běžného života. S Mallory se život nemazlil, ona se však po porodu syna dokázala vymanit z drogové závislosti a zvládla i období, kdy se ocitla s dítětem na ulici a žila jako bezdomovec. Mallory dnes na střední odborné škole studuje obor Sociální činnost a své uplatnění nakonec nalezla v pomoci těm, jejichž životy zná nejlépe – lidem na okraji společnosti. Film Mallory je tak kromě jiného filmem o naději, že každý má šanci změnit svůj život. (Aerofilms)
(více)Recenze (109)
Miestami silné a tnúce do živého. Miestami slabšie. Ale v podstate aj v slabších momentoch pútavé a drsné. No nedosahuje to až takej ťažkej tonáže, ako René a Katka. Mallory sa, aspoň to tak vyzerá, dokázala v poslednej chvíli zachrániť, čo z jej časozberného filmu ale paradoxne robí jemne slabší príbeh, než aký mali René s Katkou, ktorí boli ešte brutálnejší, než niektoré americké horory. Mallory si v živote prešla skutočne všeličím. Možno najviac mi vadilo nie príliš uspokojivé vyvrcholenie. Ale dúfam, že sa k nej raz Třeštíková vráti. Nedá mi to však: bývanie v aute a oproti tomu desiatky drahých cigariet denne a nemalé peniaze investované do značkového (a drahého) oblečenia atď. (Coca-Cola) pre syna. Tak neviem, ale ja bývať v aute, určil by som si finančné priroity. ()
Vážně nevím. Jako film by to asi bylo lepší než dokument, některé scény smrděly nahraností a práce s emocemi je daleko za hranou dokumentaristiky. To samozřejmě není nutně špatně, takže nakonec největší problém je, že už Třeštíková jede poněkud na autopilota. ()
Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. ()
„Je to sice príma, že osmej rok abstinuju, ale…“ Pokud lidi typu Mallory rezolutně odsuzujete a nejste schopni k nim projevit kapku soucitu (ala podělali si to sami, tak ať teď nebrečí), nemá smysl se na film dívat. Jestliže k nim ovšem dokážete pocítit alespoň trochu empatie, pak si nejspíš Mallory oblíbíte. Tedy film i hlavní hrdinku. Protože ta se rozhodla dostat se z toho a bojovat dál. A když pak vidíte, jak se potýká s absurdní byrokracií na úřadech (někdo si vezme dovolenou a hotovo, vymalováno…kolik jako toho volna, do háje, mají?), marně shání práci (nekonečný maratón s mizivou šancí na úspěch) a přitom to i přes dílčí pocity beznaděje překonává a jede dál…no, já osobně Mallory zkrátka fandil. I když v žádném případě ne bez výhrad. Protože co se týče výběru partnerů, za to si mohla čistě sama a v tomto ohledu ji litovat nelze. Jinak míra (ne)vměšování Třeštíkové mi přišla tak akorát, technická stránka filmu je (vzhledem ke způsobu natáčení) také slušná, snad jen ten zvuk mohl být o něco lepší. Celkově to vidím na solidní 4*. ()
Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. ()
Nahlížení za životní oponu osudem takhle strašně moc mlácenejch lidí mi pochopitelně dělá sobecky dobře, protože si pak uvědomim pravej význam slova starosti... Člověk potřebuje komedie, aby se zasmál, ale depresivní dramata/dokumenty aby mu bylo líp. Pani si prošla peklem. Fandim. ()
Po nevýrazném Soukromém vesmíru opět zajímavá časosběrná studie, která je navíc unikátní v Třeštíkové filmografii netypickým pozitivním vyústěním. Automaticky se nabízí srovnání s Katkou, ale tyto dvě postavy mají společného jen to, že vědí, jak chutná heroin, jinak mají jejich životní funkce dost rozdílný definiční obor a ještě rozdílnější obor hodnot... Zatímco u Katky se bavíme víceméně o konstantě, Mallory rýsuje (když si odmyslíme nějaké ty lokální extrémy na začátku) zajímavou rostoucí křivku... (Bez ohledu na tu drastickou sedmiletou černou díru, která v konečném zúčtování nemá pro diváka podstatný význam). Kromě trampot jednoho života, jenž je zavrtán v sociální vrstvě protkané alkoholem, špinavými bary, automaty a sexuální upoceností podivných týpků, Třeštíková hezky nastavuje zrcátko také byrokratickému chlívku, v němž úřednická zviřátka soutěží spíše v délkách svých dovolených než v empatii a obětavosti... Jestli bude nějaké pokračování, bylo by pro mě dostatečně škodolibým zadostiučiněním, kdyby Mallory (-!- mikroskopický spoiler -!-) po dostudování našla místo na sociálce a nahradila některého z těch nekompetentních úředníků. :-) Ve výsledku to (naštěstí) není taková ždímárna divákových emocí, není to experimentování s metodou, kterou Třeštíková používá jen jako osvědčený nástroj, ale přesvědčivý dokument jednoho života s minimem stylizací (narozdíl od Katky). __ Jo a Jiří Bartoška je jako tvarůžek... Než ho okusíte, máte vůči němu iracionální předsudky, podivné strachy a projíždí vámi odpor k domnělé chuťové aroganci. Ale pak... Pak zjistíte, že vůbec nesmrdí a chutná božsky... ()
70% ()
Třeštíková si zásadne vyberá typy na okraji spoločnosti a má tým pádom formou časozberného dokumentu z čoho vyberať, respektíve takéto postavy nemajú v živote núdzu o prekvapivé zvraty. Mallory má už toho čosi za sebou a podarí sa jej byť aj zrejme neplánovane sebaironickou, keď na inzerát, hľadajúci mladé čašníčky odpovie, že vyzerá v štyridsiatke mladistvo, pričom vyzerá o desať rokov staršie. Inak životom sa dokáže pretĺkať obstojne a tým vyvoláva aspoň u mňa väčšie sympatie, ako povalač René. No ono ženy toho proste znesú viac ako muži a ak ešte nemajú napríklad dieťa vo vlastnej opatere, tak je skutočne o čo bojovať. ()
Druhá projekce: Další do sbírky klenotů dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mallory svým příběhem popisuje úplný opak Katky (rovněž hrdinka Třeštíkové tvorby). Popisuje tvrdý pád na ...ústa, potom co si hlavní aktérka představovala růžový svět bez drog. Cestu k absolutní spokojenosti si doslova musela prodřít a přišlo mi, že tehdejší drogy měli největší vliv na její karmu. Po stránce filmové (dokumentární) netřeba slov. Dokumenty od Heleny Třeštíkové považuji za nejlepší a za nejlépe propracované z řad českých dokumentaristických tvůrců. ___ (Bio Centrál, Hradec Králové) ()
Paní Třeštíková si vybírá zajímavé typy, takže se v práci rozhodně nenudí. Mallory je druhá strana Katky. Zatímco ta dobrovolně uvízla v pasti, Mallory se rozhodla vzepřít. A tenhle film dokumentuje, jak je to těžké a kolik síly je k tomu třeba. Bonusem je pozitivní konec, takže si můžeme namlouvat, že třeba nejen scenáristé, ale i život píše občas happyendy. ()
Životní zpověď bývalé narkomanky, která se z prachu ulice doslova vyšplhala zpátky na světlo, mezi lidi, kteří ji sice zrazují, ale zároveň v ní vzbuzují také lví odhodlání to nevzdávat a rvát se se životem, jak se dá. ()
Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. ()
Je to nepřiměřeně dlouhé na to, jak málo zvratů to nabízí. Příběh navíc tvoří jen Miroslava (ke konci filmu už spíš Miroslav... vypadala jako něco mezi Meatloafem a Láďou Křížkem) - o partnerech, rodičích, synovi (!!!) se toho dozvíme minimum. Občas si tak film pomáhá dotočenými citacemi s hudbou a záběry na Nuselák. A skřípe i politický aktivismus autorky, jakoby schovaný za hlavní postavu.... Největší figurou tohohle kousku je jednoznačně Bartoška, kdybych měl bodovat jen jeho, tak jasných pět kousků. ()
Chvíli mi trvalo než jsem "naskočila", ale postupně se mi před očima rozvinul těžký úděl ženské, která měla nějak víc smůly než ostatní. Plané řeči a slibotechny střídaly překážky řehtajícího šimla s citovými i fyzickými bolestmi v partnerství, což nikomu na optimismu nepřidá. Přesto je Mallory moc silná osobnost, a proto jí úpřímně fandím. Tvrdá realita je podána bez servítků, takže vznikla agitka nejen pro smažky, ale také úředníky, politiky a vlastně kompletní rodiny. Škoda jen, že zde nepadlo téma jejího dětství, tam někde je zakopaný pitbull. 🔨 😉 Kino na hranici 2016 ()
Hmm-respekt... Třeštíková si umí vybrat zoufalé typy, které ale vždy vládnou jistou sebereflexí. Díky téhle vlastnosti je dokument nejenom lépe koukatelný, ale svým způsobem i napínavější a schopný( i v poměrně cinickém divákovi) vykřesat jiskru empatie. ()
Viděla jsem o Mallory i první díl, kdy se jí narodil syn a ona skončila s heroinem. Líbil se mi. Toto "pokračování" je také velmi dobré a přináší spoustu nových momentů. Setkání s Jiřím Bartoškou, několik dalších nevydařených vztahů, neustálý boj o možnost bydlet, arogance úředníků, problémy se zaměstnáním. Obdivovala jsem Mallory, že se i přes mnoho dalších facek od života k drogám nevrátila. Jak sama v dokumentu říká: Bez drog jsem nahá a cítím se jako v pasti. Snad studium dokončila a věnuje se nové, perspektivní profesi. Dokument hodnotím jako velmi dobrý. ()
Pravdivé, upřímné, strhující, drsné ale především lidské.... "Bojujte, nikdo to za vás neudělá!" MALLORY ()
Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. ()
Helena Třeštíková je prostě natolik dobrou dokumentaristkou, že dokáže už jen střihem přimět diváka k tomu, aby si uvědomoval sílu některých životních etap prezentovaných postav. Ano, je to hodně subjektivní, ale je to velmi silné. A i když ani tohle není vyloženě pozitivní film, přece jen je vidět, jak se i feťačka a bezdomovkyně může postavit na nohy, pokud se nevzdá. ()