Mallory

Tvorbu Heleny Třeštíkové mám přeci jenom raději v televizi. Tyhle "velké" dokumenty jsou jen nahuštěný a načančaný časosběr. Takže tentokrát je to story o Mallory, která po detoxu změnila svůj život a šla dál a dál. Nemá sice štěstí v lásce, ale drží si život, abstinuje, buduje vztah se synem, nakonec i bydlí a dokonce si začala dělat školu. Je to fajn změna po Katce a koneckonců i po Reném. Ale pokud mám absolvovat nějaký hlubší ponor, chce to cyklus a hlavně se nedívat na dokument o tom, jak to Mallory rozbalila ve Varech. (13.10.2018)

„Je to sice príma, že osmej rok abstinuju, ale…“ Pokud lidi typu Mallory rezolutně odsuzujete a nejste schopni k nim projevit kapku soucitu (ala podělali si to sami, tak ať teď nebrečí), nemá smysl se na film dívat. Jestliže k nim ovšem dokážete pocítit alespoň trochu empatie, pak si nejspíš Mallory oblíbíte. Tedy film i hlavní hrdinku. Protože ta se rozhodla dostat se z toho a bojovat dál. A když pak vidíte, jak se potýká s absurdní byrokracií na úřadech (někdo si vezme dovolenou a hotovo, vymalováno…kolik jako toho volna, do háje, mají?), marně shání práci (nekonečný maratón s mizivou šancí na úspěch) a přitom to i přes dílčí pocity beznaděje překonává a jede dál…no, já osobně Mallory zkrátka fandil. I když v žádném případě ne bez výhrad. Protože co se týče výběru partnerů, za to si mohla čistě sama a v tomto ohledu ji litovat nelze. Jinak míra (ne)vměšování Třeštíkové mi přišla tak akorát, technická stránka filmu je (vzhledem ke způsobu natáčení) také slušná, snad jen ten zvuk mohl být o něco lepší. Celkově to vidím na solidní 4*. (13.07.2016)

Po nevýrazném Soukromém vesmíru opět zajímavá časosběrná studie, která je navíc unikátní v Třeštíkové filmografii netypickým pozitivním vyústěním. Automaticky se nabízí srovnání s Katkou, ale tyto dvě postavy mají společného jen to, že vědí, jak chutná heroin, jinak mají jejich životní funkce dost rozdílný definiční obor a ještě rozdílnější obor hodnot... Zatímco u Katky se bavíme víceméně o konstantě, Mallory rýsuje (když si odmyslíme nějaké ty lokální extrémy na začátku) zajímavou rostoucí křivku... (Bez ohledu na tu drastickou sedmiletou černou díru, která v konečném zúčtování nemá pro diváka podstatný význam). Kromě trampot jednoho života, jenž je zavrtán v sociální vrstvě protkané alkoholem, špinavými bary, automaty a sexuální upoceností podivných týpků, Třeštíková hezky nastavuje zrcátko také byrokratickému chlívku, v němž úřednická zviřátka soutěží spíše v délkách svých dovolených než v empatii a obětavosti... Jestli bude nějaké pokračování, bylo by pro mě dostatečně škodolibým zadostiučiněním, kdyby Mallory (-!- mikroskopický spoiler -!-) po dostudování našla místo na sociálce a nahradila některého z těch nekompetentních úředníků. :-) Ve výsledku to (naštěstí) není taková ždímárna divákových emocí, není to experimentování s metodou, kterou Třeštíková používá jen jako osvědčený nástroj, ale přesvědčivý dokument jednoho života s minimem stylizací (narozdíl od Katky). __ Jo a Jiří Bartoška je jako tvarůžek... Než ho okusíte, máte vůči němu iracionální předsudky, podivné strachy a projíždí vámi odpor k domnělé chuťové aroganci. Ale pak... Pak zjistíte, že vůbec nesmrdí a chutná božsky... (17.07.2015)

Miestami silné a tnúce do živého. Miestami slabšie. Ale v podstate aj v slabších momentoch pútavé a drsné. No nedosahuje to až takej ťažkej tonáže, ako René a Katka. Mallory sa, aspoň to tak vyzerá, dokázala v poslednej chvíli zachrániť, čo z jej časozberného filmu ale paradoxne robí jemne slabší príbeh, než aký mali René s Katkou, ktorí boli ešte brutálnejší, než niektoré americké horory. Mallory si v živote prešla skutočne všeličím. Možno najviac mi vadilo nie príliš uspokojivé vyvrcholenie. Ale dúfam, že sa k nej raz Třeštíková vráti. Nedá mi to však: bývanie v aute a oproti tomu desiatky drahých cigariet denne a nemalé peniaze investované do značkového (a drahého) oblečenia atď. (Coca-Cola) pre syna. Tak neviem, ale ja bývať v aute, určil by som si finančné priroity. (28.02.2017)

Po mnoho let stejná metoda, vždy jiný protagonista. Třeštíková už v tomto tvaru nemá mimo výběru hlavní postavy, čím překvapit. Výběr a následná spolupráce se tedy jeví jako mimořádně důležitá. Režisérka měla až na pár výjimek šťastnou ruku a to i v případě Mallory, u které je na rozdíl Katky, Reného, případně Marcely vidět pozitivnější vývoj. I zde je ale cítit častá stagnace, frustrace a především nepoučitelnost z předešlých chyb, které samozřejmě protagonista nemusí vnímat tak zřetelně jako divák. (10.03.2016)