poster

Nebezpečný svět Rajka Dolečka

  • anglický

    The Dangerous World of Doctor Doleček

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2015, 72 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    **

    Mladé děvče si ukrojilo příliš velké sousto, chce z důvodů rodinné historie (babička se přivdala do muslimské rodiny v Serbenici, kde pak došlo k masakru), kterým sama nerozumí a jsou nejasné, konfrontovat RD s jeho slepotou vůči zločinům proti lidskosti, jichž se měl dopustit v Serberenici generál Mladic, jehož RD hrdě prohlašuje za osobního přítele. Stařík, akademicky a publikačně stále činný, už žije plně ve vlastním zafixovaném světě, který si urputně střeží, aniž by ho toužil vystavovat nebezpečným ovlivněním realitou, a Kristýna nemá dost zkušeností, lstivosti, a konečně ani pochopení, aby mu to dokázala narušit. Vzniká tak bezzubý a bezmocný medailonek o samolibém, nervózně přisprostlém, ješitném akademikovi, který už dávno – pokud někdy vůbec – necítí rozpory v tom, co zkratkovitě hlásá, s chorobnou pečlivostí a s nerudnou žárlivostí udržuje a posiluje svůj obraz a přesvědčení a svou oblíbenost ve stejně senilnějících kruzích a všechny nevhodné podněty ucvakává v zárodku. Přemoudřelý tam, kde o nic nejde, a kde jde do tuhého, mává ležérně a přezíravě rukou. Protože na svém sebepojetí už do smrti nehodlá nic změnit, tak to je. Není ale jasné, co jiného vlastně autorka čekala, čeho chtěla dosáhnout, v co naivně věřila – že ho promění? Otevře, donutí prozřít, přiznat něco, co v sobě hluboko pohřbil, pokud to v něm vůbec ještě je? Ona? Jeho? Pána s reputací na sklonku života, který už nemá čas ani sílu na to nechat si zhroutit představu, na které založil svoji existenci? Haleluja? Končí to také očekávaně, do ztracena a fiaskem. Možná i proto, že děvče si ve skutečnosti potřebuje rodinný příběh vyřešit v sobě, pro sebe, a nechápe, že starého pána k tomu nepotřebuje, že její vnější cíl je zástupný, stejně sobecký jako Dolečkova nevůle, a její tudy napřená snaha předem marná. *~~(8.3.2016)

  • Mylouch
    ****

    Zdá se, že na dokumentaristice FAMU se rodí nové dogma "naivní" režisérky. Takto nastavené zrcadlo dnes stačí a osobnosti všech vyvolených národů a státostran se pravidelně nachytat nechají a do smradlavého bahna svých osobnostních rysů se gravitačně zhroutí samy. Funguje to stejně jako u Kancléř na hradě, Hájek v podhradí (takhle si název pamatuju já) nebo u Stát Knížák. Zde je zdůrazněna posvátná rétorika ve službě obéznímu Ratkovi, kterou v defenzivní nouzi nejvyšší doplňuje zbabělá psychologizace názorového odpůrce z kvaziexpertní pozice. Lehce mrazivá sonda i do enkláv dnešního jihoslovanského národovectví, návod ke gerontologickému sebezpytu pro všechny z nás po čtyřicátém roku věku, memento dnešní publikační nadprodukce. Subjektivita tvůrce je střídmě naznačena, scénáristická příprava slouží výsledku. "Voni se bojej, protože vědí, že člověk zná pravdu."(23.10.2016)

  • hygienik
    ****

    Pilát sa ho opýtal: Čo je pravda? (Quid est veritas?) Táto otázka mi znie v ušiach pri hodnotení každej historickej udalosti. A ja pochybujem, že sa pravda o dejinách dá objektívne a tobôž subjektívne zistiť. Môžete človeku predložiť aj stohy nepopierateľných dôkazov, pravdou preňho ostane aj tak iba to, čomu bude chcieť uveriť.(14.2.2017)

  • LadyPupu
    ****

    Rajko Doleček je pro mne především předrevoluční ikona zdravého životního stylu a vynikající endokrinolog. To je tady lehce upozaděno a autorka ukazuje pana profesora hlavně jako obhájce a osobního přítele válečných zločinců Ratko Mladiće a Radovana Karadžice. Snaží se o konfrontaci, ale po většinu času je pouze korektním pozorovatelem. Co jí také zbývá, když ve chvíli blížícího se možného střetu nasadí Rajko Doleček svůj šarmantní úsměv a sebestředně konfliktu zamezí. Je to trochu hra na kočku a na myš s nerozhodným výsledkem, ale velmi zábavná. A jak v dokumentu říká sám pan profesor: "Když je zábava, tak i hajzl může shořet!"(16.2.2017)

  • Ony
    ***

    Z filmu čiší bezradnost, jíž člověk před Dolečkovou démonickou osobností pochopitelně propadá. Režisérka zašla do několika slepých uliček (k nimž počítám i cestu do Srebrenice), ale pozorovat její pokusy a vývoj vztahu s protagonistou a k tomu poslouchat Dolečkovy bizarní výklady je fascinující i zábavné.(1.11.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace