Nebezpečný svět Rajka Dolečka
-
The Dangerous World of Doctor Doleček
(festivalový název)
Dokumentární
Česko, 2015, 72 min
Režie:
Kristýna BartošováScénář:
Kristýna BartošováKamera:
Kristýna BartošováHrají:
Rajko Doleček, Kristýna BartošováProducenti:
Kristýna Hněvsová, Tomáš Michálek, Dagmar SedláčkováStřih:
Šimon Hájek70%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Mládeži přístupný
V kinech
od:
|
09.03.2016 MasterFilm |
|---|
Autogram
Kľudne by tu mohli aj zmeniť hlavičku filmu, pretože režisérom aj scenáristom je tu pán Doleček. Mladé dievča ale malo dobrý nápad vyraziť so starým pánom na cestu a natočiť k tomu road-movie. Jeho osobnosť má všade dvere otvorené, jeho názory sú jasne vyhranené a skalopevne nemenné. Akýkoľvek náznak diskusie nemá šancu, to je často pripad starších ľudí, v jeho prípade ako exemplárny príklad. Film je zavŕšený návštevou priateľa generála Mladića v haagskom väzení. Na ktorej strane bude stáť divák, to sa musí rozhodnúť každý sám, ale dokument je zaujímavý po každej stránke. –––– Pane Dolečku a komu píšete? – Jedné ze svých přítelkyň. – A kolik jich máte, přítelkyň? – Je jich několik. Člověk se musí potěšit i v starým věku. –––– Pan Doleček mi jednou řekl, že pochopit znamená odpustit. Můžu ale doopravdy pochopit něco, co jsem sama nezažila?(16.2.2017)
JitkaCardova
Mladé děvče si ukrojilo příliš velké sousto, chce z důvodů rodinné historie (babička se přivdala do muslimské rodiny v Serbenici, kde pak došlo k masakru), kterým sama nerozumí a jsou nejasné, konfrontovat RD s jeho slepotou vůči zločinům proti lidskosti, jichž se měl dopustit v Serberenici generál Mladic, jehož RD hrdě prohlašuje za osobního přítele. Stařík, akademicky a publikačně stále činný, už žije plně ve vlastním zafixovaném světě, který si urputně střeží, aniž by ho toužil vystavovat nebezpečným ovlivněním realitou, a Kristýna nemá dost zkušeností, lstivosti, a konečně ani pochopení, aby mu to dokázala narušit. Vzniká tak bezzubý a bezmocný medailonek o samolibém, nervózně přisprostlém, ješitném akademikovi, který už dávno – pokud někdy vůbec – necítí rozpory v tom, co zkratkovitě hlásá, s chorobnou pečlivostí a s nerudnou žárlivostí udržuje a posiluje svůj obraz a přesvědčení a svou oblíbenost ve stejně senilnějících kruzích a všechny nevhodné podněty ucvakává v zárodku. Přemoudřelý tam, kde o nic nejde, a kde jde do tuhého, mává ležérně a přezíravě rukou. Protože na svém sebepojetí už do smrti nehodlá nic změnit, tak to je. Není ale jasné, co jiného vlastně autorka čekala, čeho chtěla dosáhnout, v co naivně věřila – že ho promění? Otevře, donutí prozřít, přiznat něco, co v sobě hluboko pohřbil, pokud to v něm vůbec ještě je? Ona? Jeho? Pána s reputací na sklonku života, který už nemá čas ani sílu na to nechat si zhroutit představu, na které založil svoji existenci? Haleluja? Končí to také očekávaně, do ztracena a fiaskem. Možná i proto, že děvče si ve skutečnosti potřebuje rodinný příběh vyřešit v sobě, pro sebe, a nechápe, že starého pána k tomu nepotřebuje, že její vnější cíl je zástupný, stejně sobecký jako Dolečkova nevůle, a její tudy napřená snaha předem marná. *~~(8.3.2016)
NinonL
Jsem ráda, že tento dokument vyšel a pan Rajko Doleček dostal slovo v tak ošemetné otázce, jakou je konflikt v Jugoslávii. Za odvahu a za samotného pana Dolečka dávám hvězdičky. Dokument sám ani jeho zpracování nechci hodnotit, jde o příliš osobní pohledy aktérů. Ale takovýchto odvážných studentů/ek by mělo být víc.(8.3.2017)
Gore
Doleček je i ve svých 90 letech stále démon a krade si film pro sebe, za to režisérka selhává na celé čáře, ať už filmařskými postupy, kdy celý dokument staví do studentského až amatérského filmování, tak i svou osobností, kdy se snaží Dolečka konfrontovat a snaží se ho změnit své názory, kdy ten ji vždy sjede jak malou holku na pískovišti, ale co by taky čekala, když nemá žádné kloudné protiargumenty, jen že si babička vzala muslima a tudíž s něma ona soucítí, a lidi s opačnými názory jsou všechny špatní? Příště by se slečna měla lépe připravit na tvorbu dokumentu, tady ji hraje do karet, že si vybrala příliš charismatickou postavu, který ji ten film částečně zachraňuje, že není čas moc přemýšlet nad jejími tvůrčími chybami.(15.2.2017)
Mylouch
Zdá se, že na dokumentaristice FAMU se rodí nové dogma "naivní" režisérky. Takto nastavené zrcadlo dnes stačí a osobnosti všech vyvolených národů a státostran se pravidelně nachytat nechají a do smradlavého bahna svých osobnostních rysů se gravitačně zhroutí samy. Funguje to stejně jako u Kancléř na hradě, Hájek v podhradí (takhle si název pamatuju já) nebo u Stát Knížák. Zde je zdůrazněna posvátná rétorika ve službě obéznímu Ratkovi, kterou v defenzivní nouzi nejvyšší doplňuje zbabělá psychologizace názorového odpůrce z kvaziexpertní pozice. Lehce mrazivá sonda i do enkláv dnešního jihoslovanského národovectví, návod ke gerontologickému sebezpytu pro všechny z nás po čtyřicátém roku věku, memento dnešní publikační nadprodukce. Subjektivita tvůrce je střídmě naznačena, scénáristická příprava slouží výsledku. "Voni se bojej, protože vědí, že člověk zná pravdu."(23.10.2016)