Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa

Po druhém zhlédnutí musím jít do plnejch...obdiv, úsměvná závist, ale hlavně absolutní respekt ke zcela originálnímu tvůrčímu vyjádření, jehož hnacím motorem byla šeď komunistického režimu, fungující už jen z nouzových zdrojů...kouzlo nechtěného na místech nejvyšších, od Stalina přes Gottwald je zde odpor, který svými soldáty nezdoláte, lidé v dobách vzniku Sklepa mohli býti svědky vytvoření fascinující, zcela svobodné tvůrčí anarchie, jež možná nemohla vzniknout nikde jinde než v Československu na začátku osmdesátých let. S plným úsměvem a pokorně pokyvující hlavou, jež značí souhlas s dramatickým podobenstvím a pohledem na dobu, ve které herci žili a za níž se někde nachází celá ta sranda, řadím Sklepáky mezi TOP tuzemského humoru, ano, hned vedle Wericha s Voskovcem, Hrabala, Suchého Semaforu, přes Šimka s Grossmannem či tvůrce Nové vlny až po Svěráka se Smoljakem. Dokument natočený průměrným způsobem, ale...je to Sklep a jeho historie, trochu mi zde chyběla Načeva...nicméně na nějakém opulentním večírku se všemi členy bych si přál být, to jo...závidím, šel bych do toho s Vámi všemi bez váhání., narodit se o dost dřív někde poblíž...každopádně díky moc! (17.07.2021)

Formálně velmi standardní dokumentární portrét velmi nestandardního divadelního souboru. Přes rutinní kombinování mluvících hlav s archivními záběry jde nicméně o celkem sevřený a přehledný útvar, žel oproti sklepáckým vystoupením jen výjimečně ozvláštněný rozbitím nebo převrácením systému. Paralelně s horizontálním rozkrýváním historie divadla v běhu času jsou na vertikální osu navěšovány miniportréty osob, které Sklepem prošly, případně v něm posunují hranice uměleckého vyjádření dodnes. Odmítání toho, že by jim šlo o posunování hranic nebo programové vymezování se vůči něčemu/někomu, je paradoxně jedním z leitmotivů ve výrocích jednotlivých aktérů. Jak ale správně upozorňuje např. teatrolog Jan Dvořák, právě tento absolutní nezájem o režim a neochota vést s ním dialog, činila ze Sklepa politické uskupení, čehož si zřejmě byla dobře vědoma Věra Chytilová, která sklepácké poetiky využila v artikulaci vlastních témat. Druhou směrodatnou linií tvoří pátrání po tom, kdo je to vlastně sklepák. „Otec zakladatel“ David Vávra neměl problém přibrat do skupiny řád ctícího a vyžadujícího Václava Marhoula (dováděného k šílenství nedochvilností ostatních), který jako jediný připomíná několik krizových období, „regulérního blázna“ Tomáše Vorla ani budoucího filmového režiséra a producenta Ondřeje Trojana, který dokázal propojování intelektuální a lidové komiky „vyjemnit až do zákrut perverze.“ Zejména zásluhou rozmanitosti zastoupených individualit, které vždy nějak dokázaly najít společnou řeč a chaos proměnit v cosi systematického, je Tajemství přes svou filmařskou strnulost poměrně svižným dokumentem, který můžou milovníci humoru trapného, cynického a sebeshazujícího sledovat i jako komedii. 65% (10.06.2016)

Na tomhle dokumentu je nejcennější vytažení archivních videomateriálů ze sklepáckých počátku na světlo světa. Jinak je to trochu nesystémový guláš, v němž se míchají jednotlivá vyznání členů souboru s historickými sondami (které bůhví proč končí zhruba v době spolupráce s Chytilovou), s nějakým tím zachycováním současnosti (přípravy besídky, exkurzy do divadelních porad) a snahu o nějaké vyjetí z kolejí tradičního českého dokumentu pak reprezentují trochu podivné pokusy o vytvoření "psychologického profilu modelového diváka divadla Sklep" (podle logiky "absurdně o něčem absurdním"). Ale abych nežehral, například vstupy teatrologa Jana Dvořáka docela pěkně ukotvily význam Sklepa a celé Pražské pětky v rámci normalizační divadelní sféry. Fanouška bude jistě mrzet, že mnozí stěžejní členové ansámblu let minulých nedostali vůbec prostor (Otakáro Schmid, Honza Macháček, Jan Slovák...), ale celkově jde o koukatelnou podívanou. A přiznejme si, s ohledem na to, o jakých anarchistech je řeč, je s podivem, že nějaký dokument, který má jakž takž hlavu a patu, vůbec vzniknul. (31.07.2016)

Zkrotit nezkrotitelné, pochopit nepochopitelné, uhasit neuhasitelné anebo cesta do hlubin sklepákovy duše. Sklep je bezesporu fenomén s nemalou řádkou skalních fanoušků, kteří by pro něj neváhali vběhnout do hořícího domu, jimž (nebo kolem něj) prošel početný zástup solitérních osobností. Divadlo v roce 2016 oslavilo obdivuhodné výročí čtyřicetipěti let fungování a tak tento dokument beru spíše jako takovou malou gratulaci......jinak se totiž vzhledem k objektu zájmu drží až zbytečně u zdi. Hanák, Vávra, Šteindler, hráli jsme, pili jsme, veselili jsme se, nějaké fotečky, nějaké záznamy.....žádná skříňokostlivcové témata (jenom Václav Marhoul se lehce otřel o jisté krizičky), žádný nebo minimální prostor pro další zajímavé aktéry jako Burda, Vychodilová nebo Kušiaková ani bývalé výrazné členy Macháčka, Slováka, Schmidta nebo Nebřenského ...nevím, šlo se k tomu postavit trochu více "sklepácky". Takže jak píše kolega jablonec: " Pro fanoušky Sklepa povinnost", já bych si dovolil opravit na: "Pro fanoušky Sklepa málo". (13.04.2017)

Humor divadla Sklep má své věrné fanoušky (jako třeba mě), ale na druhou stranu mu spousta lidí nemůže přijít na chuť. Přesto je s podivem, že se Sklepákům dostalo vlastního dokumentárního filmu až při příležitosti 45. výročí jeho existence. Tým režisérky Olgy Dabrowské se s lehkostí na plátně posouvá po nejdůležitěších milnících historie souboru a podařilo se mu věrně zachytit naprosto uvolněnou atmosféru smíchy bouřícího publika při sklepovských představeních. Na druhou stranu si myslím, že nejen Sklep, ale celý fenomén Pražské pětky by si zasloužil vlastní dokumentární minisérii, jaké se dočkal Semafor nebo Činoherní klub, protože ve filmu zůstala celá řada věcí nedořečených či jen naznačených. Pro mě jako nepamětníka by bylo určitě zajímavé seznámit se i s ostatními soubory a aktivitami Pražské pětky, z nichž např. Vorlova napůl konkurenční Mimoza byla jedním z faktorů krize ve Sklepu v 80. letech. Nepříjemné momenty z minulosti souboru jsou vůbec opomíjeny nebo jen drženy v náznacích, jako např. odchod jedné z nejvýraznějších tváří divadla, Otakára Schmidta. Stejně tak je škoda, že někteří ze současných i bývalých členů (Jiří Macháček, Robert Nebřenský, Jan Slovák) nebyli zachyceni vůbec, jiní trestuhodně málo (Lenka Vychodilová). Scény s psychologem, systémovým inženýrem a Erazimem Kohákem pak působily poněkud rušivě. I přesto dokument rozhodně za zhlédnutí stojí, nejen kvůli pohledu do zákulisí představení sklepovské Besídky. 70 %. (09.05.2016)