Reklama

Reklama

Akcept

  • angličtina Accept (festivalový název) (více)

Lucie je skladatelka a performerka soudobé vážné hudby. Její experimentální přístup se však stává čím dál víc bizarnější. Lucie „šije" skladby podle vzorů na šaty či plánu vodní turbíny. Veřejnost ale takový přístup přijímá obtížně. Lucie se nechce prvoplánově líbit ani podbízet publiku, brání se do své hudby promítat emoce nebo vyprávět příběhy.Jde ji především o autentický projev, a tak se často na svých koncertech setkává s tím, že interpreti nechtějí její hudbu hrát a posluchači si při ní zacpávají uši. Lucie se však nevzdává, své hudbě obětuje vše a snaží se o to, aby společnost byla otevřená novým a neprobádaným věcem. Po složení skladby Akcept získává Lucie úspěch v akademických kruzích a vyjíždí do světa. Na pódiu sbírá vavříny, ale její osobní život zůstává nenaplněný. Když ji náhle zasáhne ztráta blízkého člověka, zůstává Lucie osamocená v neznámých koutech zvuku a hluku. Je možné v takovém případě i dál skládat hudbu bez emocí? Odpovědi hledá ve svém celovečerním dokumentárním debutu režisér Jan Hubáček. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (5)

Vitex 

všechny recenze uživatele

Pěkně vymyšlený, natočený a hlavně sestříhaný (nápad s černým plátnem!) vhled do života zajímavé umělkyně. Myslím, že to funguje jak pro diváky, kteří o soudobé vážné hudbě moc neví, jako dobrý materiál pro základní seznámení se s tímto světem, a zároveň pro profesionály z této oblasti jako reflexe toho, jak je neobeznámení můžou nejpravděpodobněji vidět. A časem bude Akcept samozřejmě nabírat větší a větší dokumentární hodnotu s tím, jak bude (nebo nebude) stoupat hvězda Lucie Vítkové (doufám, že bude). ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Soudobou hudbu zrovna nesleduji, ale tenhle dokument má sympatickou ústřední postavu, takže jsem u něj vydržel, a nakonec dostal víc, než jsem čekal. Podtitul Příběh skladby je sice na místě, protože málokdy můžete sledovat vývoj hudby v celé délce od partitury na papírech (či v notebooku) až po pokoncertní euforii. Každopádně dokument tím nekončí, ale pokračuje dál přes studium Lucie Vítkové v Haagu. Akcept (jinak složenina slov akordeon a koncept) jsem zřejmě přijal a dokonce si umím představit, že bych na podobnou hudbu šel na živo (což by mne před filmem samotným ani nenapadlo). Nápad s pouhou hudbou a černým plátnem byl velmi funkční, protože divákovu pozornost přitom nic neodvádí od samotné hudby a jejího provedení. „Lidová hudba, která se nedostane k lidem“ se ke mně dostala aspoň prostřednictvím filmu, a já jsem za to rád. ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama