-
-
Scénář filmu napsal Bryan Sipe. V roce 2007 se nacházel na Black Listu nezrealizovaných scénářů. Upadl v zapomnění do doby, než se ho ujal Jean-Marc Vallee, který o něm pronesl: „Demolition je silný a dojemný příběh, napsaný se silnou a upřímnou touhou pochopit lidskou duši, to co nás činí tak unikátními, tak jedinečnými, co nás přiměje milovat. Je to scénář vzácné kvality o kráse lidskosti."
(Aaron.)
-
-
V roce 2007 scénář k filmu figuroval na seznamu nejlepších nerealizovaných filmových scénářů.
(oje)
-
-
Filmovanie snímky prebiehalo v americkom štáte New York. Filmári pracovali aj na známom pobrežnom mieste Coney Island, kde sa nachádzajú zábavné parky a lunaparky.
(MikaelSVK)
maddy
Pokus o „good-feelingovku“ a depku v jednom a v oboch prípadoch to funguje iba z polovice. Tragikomédia / postraumatická dráma, v ktorej je minimum humoru a ani tá depka nejde natoľko na dreň, aby mohla akokoľvek zapôsobiť. A práve kvôli tomu Demolition vyplynie v závere absolútne do prázdna namiesto toho, aby čokoľvek „sdělil“. Začiatok je síce skvelý, aj samotný záver, ale to hovoríme dohromady o nejakej ledva pol hodinke. Medzitým sa film motá sám v sebe, nikam neposúva a riešenie problémov ako malý homosexuál/transvestita, ktorý vlastne sám neviem, či ním je na pútavosti nepridáva. Toto mal byť film prevažne o hlavnom hrdinovi a o jeho vyrovnávaní sa so stratou, o tom ako za sebou nechať starý život a začať ten nový a nie o nezaujímavých vedľajších postavách a ich problémoch. Jake Gyllenhaal je síce tradičný vynikajúci a celý film tiahne, no iba na svojich ramenách ho kompletne celý neutiahne. Nakoniec sa ani nečudujem, že Demolition akékoľvek ocenenia, ba aj vôbec nominácie na ceny, obišli. Na prvý pohľad sa síce jedná o ten typ filmu, ktorý by chcel bojovať o rôzne ceny, ale v konkurencii iných na to jednoducho nemá a ostal iba v vodách neškodného priemeru. CELKOVO: 3* (6/10)(1.7.2016)
dubinak
Příjemné drama v čele s mými oblíbenci o tom, že všechno je v životě pomíjivé a bohatství, manželství a moc vám ne vždy přinese pocit plnohodnotného života a radosti a někdy je potřeba upustit úzdu a dělat co nás zrovna napadne a vyhnout se tak společenským konvencím. Potěšil i dětský herec, se kterým jsem soucítila a získal si moje sympatie. Příběh není zrovna vyloženě vynalézavý a asi se mi v hlavě moc dlouho neudrží, ale pro jednorázové zamyšlení Demolition poslouží.(9.2.2017)
Sarkastic
Dost jsem se s tím dílkem pral. Film v sobě co chvíli přepíná vážné a naopak silně odlehčené drama, někdy jakoby si vlastně neuměl vybrat čím je, díky čemuž působí dost zvláštně. Snímek mě tak velmi přitahoval, ale i odpuzoval zároveň. Stejně jako hlavní hrdina, kterému jsem místy fandil maximálně, jindy zas jen nechápavě přemítal nad tím, proč vlastně takovému magorovi věnuju jen trošku svých sympatií. Ostatně, Davis není jediná postava, které zde hrabe (takže na jednu stranu si člověk libuje nad herectvím hlavně Jakea a Naomi, na druhou si zoufá, proč musí zrovna tihle 2 hrát místy až odpudivé blázny). Každopádně, realitě je tenhle film vzdálen na míle a já z tohoto „originálního“ přístupu nadšený příliš nejsem. A také těžko rozdýchávám postavu syna a všeho kolem něj, zejména takové pasáže jako „střílení“ či „ničení manželství“ mě úplně minuly. Celkově rozpačitý dojem z filmu pak podtrhuje soundtrack, který by byl moc fajn, kdyby z něj místy až „nestříkala“ ta rádoby nezávislost typická pro indie filmy. Za mě to tak bude váhavý průměr.(8.1.2017)
Davies182
"P.S. Go fuck yourself." Břitce originální, nekonvenční post-traumatické drama vymykající se snad všem žánrovým archetypům. Neodvažuji se napsat cokoliv delšího, protože by to jednoduše nestačilo, tohle se absolutně nedá obsáhnout v několika málo větách... O Gyllenhaalovi v roli chladnokrevného vdovce se za pár let budou psát diplomové práce, takhle sympaticky popletený jsem se ještě nikdy během žádného filmu necítil.(25.6.2016)
kingik
Hezké, sice ne úplně zdárně dotažené do konce, nicméně jsem vděčný, že se mně nedostalo přeslazeného emočního výlevu, při němž je každou půlhodinu nutné měnit čípek z rekta. Ve zkratce by se o ději dalo napsat, že je to ten film, ve kterém Jake Gyllenhaal demoluje nábytek ve svém luxusním domě. No moment, v mých bulvách až takhle banálně film nevyzníval. Je to o tuze bohatém finančníkovi, jemuž umře tragicky žena, on autohavárii přežije. Moc netruchlí, rázem naváže přátelství s přívětivou ženou z oddělení služeb pro zákazníky, kam zaslal sérii svých dopisů, v nichž stížnost na nefunkční automat na cukrovinky v nemocnici, je tím nejmenším z celého obsahu nebývale otevřeného osobního doznání, a jejím pubertálním synem, koketujícím s myšlenkami na stejné pohlaví. A nadto si sem tam rozbije nějakou zeď, až to vyvrcholí demolicí interiéru jeho domu. Výsledkem je neotřele strukturovaný film, který nikterak do diváka prvoplánovými emocemi nebuší, což je na filmu hodně sympatické. Spíše vyčkává, co filmem předkládané s divákem provede. A film se dá užít ve dvojím diváckém přístupu - buď si vyberete psychologické aspekty příběhu, nebo se zaměříte na prosté životní radosti i strasti. Neplést si film s komedií, do toho má hodně daleko. Takový umně vykalibrovaný příběh si žádal vyzrálý herecký výkon, a ten dodal Jake Gyllenhaal. Ovšem i za jeho účasti se neodbouraly rušivé prvky, jeho tchán, Chris Cooper, scény, v nichž vystupoval, prostě nezaujaly. Ono vůbec to rodinné zázemí, pracovní prostředí i nadační aktivity jeho zesnulé ženy, to vše postrádalo glanc, narušovalo to náladu filmu, nejednou se dostavil zdlouhavý ráz. A teď to hlavní - celý film je smutný, depresi vyvolávající záležitost. A ještě závěr mohli udělat kvalitnější, najednou mně přišel uspěchaný, do předešlého konceptu vůbec nezapadl. Takže výtky mám, ovšem převažuje zajímavé pojetí. 7/10(30.12.2017)