Demolice

Jake Gyllenhaal je už niekoľko rokov prakticky stávka na istotu a hlavne, pokiaľ sa jedná o tie menšie, menej známe projekty. Preto som bol dosť zvedavý aj na Demolition a síce zápletka na prvý pohľad nepôsobí úplne najatraktívnejšie, no nakoniec si teda určite nemôžem sťažovať. Film sa síce venuje prakticky len tomu vyrovnávaniu sa so stratou manželky, ale v rámci zábavnosti tou najlepšou možnou formou, keďže Jake Gyllenhaal sa tu naplno odviazal a robí si všetko po svojom. A názov filmu je tentoraz uplne výstižný, deštrukcia vo fyzickej, ale aj psychickej podobe. Takže aj keď som vlastne hlboko vnútri cítil, že je to v skutočnosti celé smutné, ale aj tak som sa musel každú chvíľu smiať, hlavne v úvodnej a záverečnej fáze, kedy je tých vydarených sekvencií nespočet od písania sťažnosti zákazníckemu oddeleniu počas smútočného karu až po vychutnávanie si hudby v dave. Jedine rozporuplne tu na mňa pôsobí línia s operátorkou zákazníckej linky, keďže mi to vyhovovalo len v tej anonymnej polohe, príchod Naomi Watts ma skôr sklamal a jej postava nemala pre film žiadny prínos, ale zase sa mi páčil vzťah hlavného hrdinu s jej synom. A z obsadenia mi ešte vyhovoval aj šéf a svokor hlavného hrdinu, presne takáto postava tu bola potrebná. No a režijne tu nemám čo vytknúť, kvalitná práca. Takže som nadmieru spokojný, kvalitná dráma s perfektným Gylenhaalom, pri ktorej som sa navyše zasmial viac, než na väčšine plnohodnotných komédiách. 77% (14.07.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,978,592║Tržby Celosvetovo $4,300,000▐ Jake Gyllenhaal a jeho ďalší pokus v polohe psycho živela, takže zas sa poriadne vyriadil aj keď tento krát to nemalo až taký silný dopad ako pri Sliedičovi /60%/ (11.08.2016)

Dost jsem se s tím dílkem pral. Film v sobě co chvíli přepíná vážné a naopak silně odlehčené drama, někdy jakoby si vlastně neuměl vybrat čím je, díky čemuž působí dost zvláštně. Snímek mě tak velmi přitahoval, ale i odpuzoval zároveň. Stejně jako hlavní hrdina, kterému jsem místy fandil maximálně, jindy zas jen nechápavě přemítal nad tím, proč vlastně takovému magorovi věnuju jen trošku svých sympatií. Ostatně, Davis není jediná postava, které zde hrabe (takže na jednu stranu si člověk libuje nad herectvím hlavně Jakea a Naomi, na druhou si zoufá, proč musí zrovna tihle 2 hrát místy až odpudivé blázny). Každopádně, realitě je tenhle film vzdálen na míle a já z tohoto „originálního“ přístupu nadšený příliš nejsem. A také těžko rozdýchávám postavu syna a všeho kolem něj, zejména takové pasáže jako „střílení“ či „ničení manželství“ mě úplně minuly. Celkově rozpačitý dojem z filmu pak podtrhuje soundtrack, který by byl moc fajn, kdyby z něj místy až „nestříkala“ ta rádoby nezávislost typická pro indie filmy. Za mě to tak bude váhavý průměr. (08.01.2017)

Demolice veškeré zábavy diváka, kdy musí celou stopáž sledovat čirou esenci nudy o totálně umělém blbečkovi, který uvažuje a jedná tak šíleně nerealistickým způsobem, že fakt netuším v čem spočívala ta avizovaná komedie, kterou mi distributor sliboval a já se přitom smál jen scénáristovi, co je to za kolosálního diletanta. Jistě, leckterý pozér se možná bude bavit u těch laických a naprosto irelevantních úvah o "psychologii" filmu, zda je hlavní postava sociopat, psychopat, trpí těžkou depresí, má oidipovský komplex, je latentní buzna, sadomasochista, prochází syndromem vyhoření nebo je prostě jen autista. No, on je ale úplně všechno a přitom vlastně vůbec nic. Psychologické proměny postavy na lusknutí prstu, kdy zřejmě jakémusi Bryanovi Sipemu, který má za sebou absolutní NIC a není divu, došlo kafe a když se vrátil ke stolu s novým šálkem, řekl si: "Kurva, co kdyby si teď jen tak rozflákal absolutně celej svůj barák, no to bude zvrat!". A já zvracím ještě teď! 10% (12.07.2016)

Jake Gyllenhaal si opět střihl jednu z těch prapodivných postav prapodivných amerických velkodramat. To mu jde asi ze všeho nejlíp. Až skoro mám pocit, že v soukromí bude taky dost divnej, když mu tyhle uzavřené osoby, u kterých vůbec nevíte, co se jim honí hlavou, tak neuvěřitelně jdou. Filmařsky je to následně klasika Jean-Marc Valléeho. On se v těch netypicky typických dramatech vysloveně vyžívá a snaží se onou syrovostí být hodně precizní. Divákovi k tomu vůbec nic nevysvětluje a nutí ho zapřemýšlet nad onou postavou Jacka. Přemýšlel jsem, přemýšlel. Nic moc nevymyslel, ale jeho divnost mě i přesto donutila film dokoukat až do konce. (17.05.2017)