A Estrada 47

Ako píše kámoš Big Bear bol to zaujímavý film, ale ocenia ho skôr vojnový fanúšikovia, ktorý zbierajú zaujímavosti a perličky z vojnovej minulosti. O Brazílii a jej vojnovej minulosti neviem nič, ale komentár Volodimira2 vám dá viac ako tento film. Ja mám rád vojnové filmy, ale mňa film zaujíma hlavne z pohľadu filmového fanúšika, čiže v prvom rade ma zaujíma dobrý príbeh, herecké výkony, bojové scény môžu a nemusia byť...Poviem na rovinu, že som sa dosť nudil. Prvých 45 minút sa takmer nič neudeje, brazílski vojaci sa motajú jak cigáni v kukurici a najzaujímavejšia scéna bola pre mňa ako nemeckí vojaci tlačia zapadnuté nákladné auto...To fakt?? Monológy hlavného hrdinu, ak ho tak môžem nazvať píše a číta v duchu listy pre otca. Som nútený počúvať sračky, pri ktorých som si neodpustil krútenie hlavou... "Najviac sa bojím, že zabudnem modlitby ktoré ste ma naučili..." Trochu oživenia príde s postavou zajatého Nemca- dezertéra, ale ďalšia menšia facka prichádza v závere, kde sa po takmer 90min. filmovom putovaní konečne dostaneme na cestu 47. Toľko spomínanému odmínovaniu režisér venoval iba minimum času, čo zamrzí vzhľadom na to, že to bola najdôležitejšia vec pre všetkých brazílskych vojakov a navyše tak pomenovali aj film. Ešte viac ma však mrzí, že tak "dôležitá " cesta vyzerala ako cesta na konci sveta, po ktorej len raz za rok prejde vyplznutá mačka...Celkovo dosť nezáživný film, ktorý vám o Brazílskych vojakoch nepovie takmer nič, čo je dosť škoda, pretože ďalšia šanca len tak skoro nebude. 60%. (08.10.2020)

Nahoře v obsahu se píše, že je ten film hlavně o atmosféře a psychologii hlavních postav. Normálně mám přesně takové filmy ráda, ale tady jsem se nudila jako dlouho ne. Holt to chtělo trochu víc oživit už kvůli mně a i když se to ke konci malinko hnulo, tak už bylo pozdě. Asi jsem čekala něco jiného a nebo jsem nebyla správně naladěná. Vincente, příště na to víc dupni a bude to fajn. (18.11.2020)

Takže prvý komentár aj s trochou histórie. Brazília sa v skutočnosti pokúšala byť v dobe 2. svetovej vojny neutrálnou. Pod tlakom USA brazílska vláda 28.1.1942 prerušila diplomatické vzťahy s Nemeckom, Japonskom a Talianskom a povolila im založiť letecké základne na svojom území (štáty Bahia, Pernambuco a Rio Grande do Norte). Na odplatu 21 nemeckých ponoriek potopilo 36 brazílskych obchodných lodí a to bol hlavný dôvod prečo Brazília 22.8.1942 vyhlásila vojnu štátom OSI. Brazílske námorníctvo a letecké sily sa potom zapojili do bitky o Atlantik. Začala mobilizácia síl do expedičného zboru z radov dobrovoľníkov z celej latinskej Ameriky (to boli ľudia jednoduchí, poľnohospodári a negramotní). Pôvodný plán 100 000 sa nepodarilo naplniť a tak brazílska vláda zhromaždila silu jednej divízie s 25 000 mužmi a americkí inštruktori ich cvičili takmer 2 roky. Tento ich výcvik sa ukázal ako bezcenný a tak americká generalita rozhodla, že najlepší výcvik je keď sa zapoja priamo do bojov. V novembri 1944 sa BEF (Brazílske expedičné sily) pripojili v Talianskom Tarquuinie k americkému IV. zboru generála Crittenberga. A na pamiatku týchto 25 600 vojakov je tento film, aby nám priblížil účasť brazílskych vojakov v 2. svetovej vojne. Film je skutočnou udalosťou, založený na jednotlivom príbehu drobného hrdinstva. Jednoduchý príbeh, ktorý sa stáva ideálnym zrkadlom, v ktorom sa odráža úzkosť a strach vojakov, ktorí nie sú hrdinami, vôbec nechcú bojovať a strácajú sa nie len v teréne ale aj vo svojich mysliach. A tak pomáhajú oslobodiť Taliansko od Nemcov a Taliansko od Talianov, ktorí sú stále nostalgickí pre fašizmus. Výborný film. (07.02.2018)

Německý zajatý důstojník: ,,My vedeme válku s Brazílií ? Absudrní... '' ---- Tohle byla hodně zajímavá záležitost. Jednak o brazilských vojácích bojujících po boku spojenců moc není - vlastně tohle byl první co jsem viděl a pak to bylo natočeno velice řemeslně. Shodou okolností se brazilská jednotka ženistů, jejíž někteří muži uvyklý slunci, sambě a fotbalu vůbec mají problém problém co dělají v zmrzlé Itálii roku 1944. Cestou potkávají různé postavy, které následně ovlivňují další děje. Cílem skupiny je snaha odminovat silnici č. 47, která brání postupu amerických obrněných sil, která hned na začátku cesty přišla o dva Shermany. Musím uznat, že tohle byl hodně zvláštní film. Hodně přemýšlivý. Příběh je vlastněm vyprávěným dopisem otci domů do Brazílie jedním z mladých ženistů. Milovník válečných filmů tak jistě ocení americkou výstroj i oblečení s podivnými nášivkami, které běžně ve filmech nevídá. Tvůrci se dali práci s reáliemi i výstrojí a tak jsem byl mile potěšen i tímto. Film mi byl o to sympatičtější, že se obešel bez amerického patosu. Hrdinové se chovají naproto reálně. Bojí se, panikaří, ale v rozhodných chvílích umí táhnout za jeden provaz. Příběh končí vlastně tak nějak nijak, je to jen jedna epizoda ženistů z války do jejíhož konce zbývá ještě několik mrazivých a krvavých měsíců. Na konci je jen únava a zimořivé vyčerpání, tolik blízké nefilmové realitě. A v tom je mi ten film nesmírně sympatický, proto dávám o hvězdu navíc. Zaujalo mne, že v brazilské jednotce sloužili vojáci všech barev pleti, na rozdíl třeba od jednotech amerických. Takže tohle je za 5 znečkodněných německých protitankových min. * * * * * (30.05.2020)