Reklama

Reklama

Dva mladé páry se vydávají pátrat po životě místní legendy zvané doktor Satan. Cestou naberou stopařku Baby a ta jim poté, co se jejich auto rozbije, nabídne, aby přespali v domě jejích rodičů. Tak se čtyři přátelé seznamují s vražedným klanem Fireflyových a jejich domem tisíce mrtvol... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))

Recenze (421)

POMO 

všechny recenze uživatele

Technicky amatérská vykrádačka prvního Texaského masakru (1974), ale zábavná a dělaná s láskou (k hnusu, násilí, krvi a sadismu). Humorným tónem dostatečně odlehčená na to, aby ji nešlo označit za zvrhle úchylnou, anebo jí brát jakkoliv vážně a být z ní “hororově vyděšen”. Nihilistický redneck rampage. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Zombie má 70-ky poctivě nakoukáno a mimo trend jednolitých slasherů poslední doby dává přednost neurvalému exploitation, v němž má navrch solidní psycho atmosféra amerického zapadákova ztělesněná rodinou Fireflyových. Závěr je absolutní peklo, které vám klidný spánek rozhodně nedopřeje. Pravda, kdybych Zombieho muzikou v poslední době neměl napěchovaný krom WinAmpu i mp3 přehrávač a neměl z žánru něco málo za sebou, asi bych si to tak dobře neužil. Chce to hold kousek zvrácenosti a kus benevolence. Horor jak lusk, u kterého prvotní pohnutky studia Universal docela chápu. 4 ½. ()

woody odpad!

všechny recenze uživatele

Nemyslete si, že jsem tomu nedal šanci. Exploitation, hmm, to nasledované nemám, no což, doplním si vzdělání. Po chvíli: Proč se všichni úchylové jmenují jako postavy Groucha Marxe? Metalistický vtípek Roba Zombieho, že ti sadisti se jmenují po jednom z nejlepších komiků... Ha, dr. Satan. Čistě náhodou zlynčovaný chirurg... Po delší chvilce: Tohle jsem už někde viděl. Hm, dobře si to pohrává s klišé... Pak si uvědomím, že už si to ani tak nehraje, že se to v tom topí. Epileptický střih se už okoukal. Hudba mě začíná štvát. Už to chci vypnout, ale vtom začne Slim Whitman hýkat svou I Remember You! A na plátně propuknou jatka hloupých jižanských fízlů a nachytal jsem se jak se nepříčetně směji - že by alespoň finále něčím překvapilo... No, nepřekvapilo, ještě víc to zkazilo. Přiznám se, že ať už mi to chtělo říct cokoliv nepochopil jsem to, ale za ten hudební žertík Zombieho úplně nezatratím. ()

Adrian odpad!

všechny recenze uživatele

Absolútne nudná, vizuálne neopodstatnene eklektická a nehorázne drzá vykrádačka Texaského masakru. Rovnako zbytočný film ako The Return of the Texas Chainsaw Masacre z roku 1994 v hlavnej úlohe s M McConaugheym a R. Zellweger. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Hvězdička za tu retro stylizaci v televizním vysílání a odkazy na klasické horory (třeba Frankensteinův dům atd....) a za tu rockovou a metalovou hudbu... Jinak je to fakt špatné béčko... ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Rob Zombie opravdu rozumí žánru, jen je škoda že si film neudržel tempo DOKONALÉ úvodní dvacetiminutovky. Potom už se to úplně šíleně zvrhne a o nějakém ději nemůže být řeč...jenže jsem se nenudil a ty Robovi úchylnosti prostě měly něco do sebe. Přece jenom vrah dětí co miluje výprasky plácačkou pobitou hřebíky, jelikož mu dělá dobře cítít to ve slabinách, nenechá jen tak nějakou bránici v klidu. Takže pokud máte náladu na nějakou ujetost, pusťte si tohle. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Dům tisíce mrtvol si žádá delší rozbor, proto hodlám srozumitelně pohovořit o tom, kterak se v něm srocuje otázka žánrového filmu v postklasickém Hollywoodu, hororové „camp“ estetiky a rafinované (rapid)montáže - vše v uvedeném pořadí (tři témata = tři odstavce). ____ V postklasickém Hollywoodu spolu soupeří dvě tendence, kterak přistupovat k žánru, a to ironická hybridizace a nová upřímnost. Ironická hybridizace je praktika, jejíž prostřednictvím jednotlivé žánry a žánrové filmy odkazují ke své vlastní historii a vedou referenční dialog vyjasňující spletitost žánru. Naopak prostřednictvím nové upřímnosti se žánrové filmy snaží napojit na na ztracenou autenticitu, která jakoukoliv ironii ve své svaté cestě za ztracenou ryzostí odmítá. Dům tisíce mrtvol je zjevný případ ironické hybridizace, už jen kvůli všemožným referencím na sériové vrahy a přiznaným odkazům k Texaskému masakru motorovou pilou, nebo lépe řečeno snahou vzdát poctu 70s a 80s slasherům a splatterům. Čerpáním z cizích vzorů, děl a starších období ovšem nenahrazuje nedostatek invence tvůrčího týmu, ba právě naopak – Rob Zombie pouze pochopil, že není možné odvrhnout silnou tradici hororů a dělat jakoby nic. Ironické hybridizaci dále nasvědčuje redneckovské „ovzduší“, zjevný humorný nadhled, abstrakce na úkor logiky, uvědomělá kýčovitost, láska k filmu coby možnosti neomezeného, expresivně-metalového vyjadřování a setrvalá opozice vůči všemu vážnému, protože Zombie se svým prvním rodinným „home made“ projektem teprve učil pracovat s filmovým jazykem (se scénami, ne s vyprávěním), objevoval vztahy mezi obrazem a hudbou (jako hudebník s citem pro vizuál k tomu měl jistě co říct) a necítil potřebu realizovat „hororový Tanec s vlky“, tedy onu druhou variantu „nové upřímnosti“. Proto je třeba vnímat Dům tisíce mrtvol ne jako příběh, ale jako konstrukci příběhu z příběhů. Zasazení filmu do rámce Halloweenu zase nabízí odpověď na otázku, proč se Zombie zabývá těmi zdánlivě zbytečnými remakey – evidentně k tomuhle „trick or treat“ tématu nějak bytostně tíhne už od začátku své tvorby; od narození. ____ S výše uvedeným a se způsobem, z jaké perspektivy film Zombie uchopil a posléze natočil, souvisí něco, čemu se v angličtině říká „camp“ estetika – jakýsi vytříbený špatný vkus a meta-kýčovitost; naivní adorace nevkusu. Označuje se tím něco tak špatného a nevkusného, až to je dobré (a ve výsledku to má tedy kladný účinek na obecenstvo, sic o kvalitě díla jako takového se dá polemizovat). Odtud plyne rozpor ve větě: „I hated the movie until I realized how campy it was! Now I think it's great!“, poněvadž pokud na „camp dílo“ nahlížíme z nesprávného „úhlu“, nemůžeme ho docenit. Zombie prostě věděl, že ve 21. století nemůže přijít se seriózním exploitationem, poněvadž by to bylo trapné, stejně jako to věděli tvůrci Smrtonosné pasti 4 nebo Indyho 4, jejichž díla tematizují vývoj a historický kontext svého hrdiny a fikčního světa, jež obývá. S tím vším souvisí pojem zvaný hyperrealismus, který odhaluje, že realita, jak jsme zvyklí vidět, je výsledkem mechanické manipulace. Hyperrealismus dává okamžitě najevo, že říká lži a nehraje si na neporušený a dokonalý iluzorní svět, schopný utopit diváka ve své fikci a poté ním manipulovat (právě proti tomu bojoval Haneke ve Funny Games). Hyperrealismus sice není v tomhle filmu tak zřetelný, protože pokud některé postavy promlouvají do kamery, což je v kinematografii neoddiskutovatelné tabu, fikce se tím neruší, ale je to cítit z přístupu, jehož je Zombie zastáncem. Závěr z toho je tedy ten, že žánrová ironická hybridizace, camp estetika a hyperrealismus představují tři úzce související způsoby, kterak se dají natáčet moderní, uvědomělé a důmyslné filmy, které dovedou skrze tematizaci žánru a filmu coby sociokulturního, historicky proměnlivého média odvyprávět zcela regulérní a zajímavý příběh. A Rob Zombie to moc dobře chápe, protože všechny tři způsoby důsledně využívá. ____ Ohledně montáže (střihu) nezbývá než vzpomenout Sama Peckinpaha, jehož stylistiku Dům tisíce mrtvol se vším všudy přebírá. (i) Za prvé to jsou různé vsuvky vložené do sekvencí, tzv. percepční šoky a náhlé porušení běžného vyprávění, navozující dojem fyzičnosti a kinetiky, třeba „argentovské“ psychoanalytické střídání modré (rozum) a červené (duše) barvy, nebo ty náhlé výstupy klaunů v manéži (čti: heavymetalových zpěváků na koncertě), ale co je nejzajímavější, z těchto vsuvek se často - nikoliv však pokaždé - vyklube nová scéna. Někdy jde tedy pouze o vsuvku a jindy zas o začátek nové scény, z čehož je zřejmé, že Zombie o filmovém jazyku důkladně a často i inovativně přemýšlí. Delší percepční šoky jsou často vystavěny v duchu „heavy metal video" mentality přes rapidmonáž, což je technika kratších sekvencí složených z krátkých záběrů, které na sebe nemusí vázat ani obsahově, ani pohybově, naopak jejich předmětná náplň se markantně liší. Tyto záběry sdělují divákovi určitý dojem nebo pocit a často kopírují těkající mysl postav, čímž pádem je snazší se s nimi ztotožnit. (ii) Za druhé charakterizuje montáž filmu radikální časoprostorové zkreslení. Jde o to, že přesun hlavních hrdinů probíhá z prostředí, kde má čas svůj význam, do prostředí, kde význam nemá, to jest do vidlákova, ale paradoxně právě tam začne jít o čas v největší možné míře, neboť hrdinům se čas krátí, utíká jim a s tím se blíží jejich smrt, proto se snaží čas prodloužit, aby zemřeli později, ale protože jsou na místě, kde jak řečeno čas není, tak se jim to jednoduše nedaří. Naopak ryze prostorové (a velice mazané) deformace jsou zřejmé třeba v momentě, kdy se uzavřený dům hrůzy z počátku filmu přesune i ven, viz průjezd zahradou končící rozmláceným autem. Ovšem když jsme u těch „hlavních kladných hrdinů“, je třeba si uvědomit, že u Zombieho to je prohozené. Klaďáci jsou záporáci a obráceně, respektive je nutné stát při sledování na straně záporáků, stejně jako na jejich straně stojí režisér (i jeho manželka je obsazená na straně zla), protože jinak si film neužijete. V tom vězí jedna z nekonvekčností Zombieho přístupu, v té adoraci záporáků a v odstředění onoho revenge z exploatace, které mu jinak přináleží. Ačkoliv na druhou stranu vypravěč sleduje téměř veškeré dění z perspektivy klaďasů, čehož důsledkem je zvláštní asymetrie; opojný střet metalistického (satanistického) a hollywoodského (etického) stylu a uvažování. () (méně) (více)

hirnlego 

všechny recenze uživatele

Nadupaná, vesele sadistická jízda od začátku až do konce! Snad ještě u žádného "hororu" (uvozovky proto, že u tohohle se člověk opravdu nemůže bát - "pouze" bavit) mi nebylo utrpení obětí tak moc lhostejné (tzn. rozhodně jsem se nevžívala do jejich role, jak to jinak obvykle dělávám), a naopak zábavička hlavních kruťáků tak moc po chuti. Jednoduše řečeno, vskutku velmi originálně pojatá pocta žánru - a tím "originálně" nemyslím ani tak děj (inspirace Texaským masakrem je jasná - inspirace, né vykrádání), jako spíš mému oku dokonale lahodící vizuální "art"-orgie - je vidět, že si s tím Robík opravdu vyhrál - a to nemohu neocenit! Navíc úplný závěr mě vyloženě potěšil! A ty nápisy na tričkách! A prasák grampa! A zlý klaun! Prostě dík! ()

TheMaker 

všechny recenze uživatele

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::: Rob Zombie + jeho styl = naprostá šílená a geniální věc !!! Režisérský debut mého oblíbence Roba Zombieho a hned skvělý ! Ten konec byl opravdu trochu šílený, ale to jen proto, že Rob Zombie je šílený, a já tohodle šílence mám rád !!! Dal bych 5 hvězd, ale dávám 4, protože Vyvrženci pekla se mi líbili víc, ale na to, že je tohle Zombieho debut, je to opravdu super !! .................. A víte co !?! Dám 5 ! Jelikož tady to hodnocení opravdu, s prominutím, stojí za hov....no !! ,-)) ::::::::::::::::::::::::::::::::::::: ()

Dever odpad!

všechny recenze uživatele

Soundtrack Scott Humphrey a Rob Zombie: 1. Howdy Folks [0:31] ,2. House of 1000 Corpses - Rob Zombie [3:43] ,3. Saddle Up the Mule [0:17] ,4. Everybody Scream - Rob Zombie [2:36] ,5. Stuck in the Mud [1:16] ,6. Holy Miss Moley [0:16] ,7. Who's Gonna Mow Your Grass - Buck Owens [2:19] ,8. Run Rabbit Run - Rob Zombie [3:01] ,9. Into the Pit [1:21] ,10. Something for You Men [0:20] ,11. I Wanna Be Loved By You - Helen Kane [2:47] ,12. P**sy Liquor - Rob Zombie [4:57] ,13. Scarecrow Attack [2:12] ,14. My Baby Boy [0:14] ,15. Now I Wanna Sniff Some Glue - The Ramones [1:34] ,16. Investigation and The Smokehouse [0:35] ,17. The Bigger the Cushion [2:26] ,18. I Remember You - Slim Whitman [2:03] ,19. Drive Out the Rabbit [0:13] ,20. Mary's Escape [1:19] ,21. Little Piggy - Rob Zombie [3:54] ,22. Ain't the Only Thing Tasty [0:26] ,23. Dr. Satan [0:19] ,24. Brick House 2003 - Rob Zombie/Lionel Richie/Trina [3:48] ,25. To the House [2:29], ()

tron 

všechny recenze uživatele

Zombieho DOM TISÍCKY MŔTVOL je tuhou, ťažko sa pregĺgajúcou kávou i pre fanúšikov hixploitationu – a že sú to odolné typy! Takže v podstate existujú len dva názory na výsledný film: nadšenie alebo znechutenie. Raz darmo, klaunovský kapitán Spaulding vám nič nedá zadarmo. Dodávam, že nasledovní VYVRHELI Z PEKLA sú ešte lepší (resp. „normálnejší“, ak to chcete počuť takto). Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/hixploitation/94-dom-tisicky-mrtvol-100- ()

B!shop 

všechny recenze uživatele

Tak tohle byl slusnej masakr. Diky Zombieho stylu to ale neni ani tak moc horor, jako zatracene cool pocta a to zvlast Texaskymu masakru. Misty tu bylo precejen moc zaberu na televizi, ale spolu s vynikajicima scena masakrovani to dalo vybornou atmosferu. Navic tu jsou vynikajici postavy a i kdyz to jsou nejvetsi uchylaci, jaky si dovedete predstavit, porad jsou sympaticky. Nejvic se mi asi libil Sid Haig a Bill Moseley, ale precejen Bill tu jeste nedostal tolik prostoru. Pribeh je sice ke konci uz krapet preplacanej a misty uz to je docela fantasmagorie, ale po celou dobu jsem se skvele bavil. ()

obitus 

všechny recenze uživatele

House of 1000 Corpses me opravdu pobavil az na druhe zhlednuti. Poprve jsem nedokazal prekousnout Zombieho vizualni styl, dnes jsem si jej uzival naplno. Evidentni inspirace TCM (vcetne dejove kostry) je dobre skloubena s reziserovou schopnosti vylicit 70. leta nejlepe, jak to v soucasnem filmu jde. Je evidentni, ze Zombie netocil horror pro mainstreamove publikum, ale predevsim pro fanousky, kteri si spolu se skvele vykreslenymi postavami dokazi naplno uzivat muceni a zabijeni, leckdy prechazejici az v umeni. Zasadnimi momentem filmu pak je vyvrazdeni policistu a zaverecne zjeveni Dr. Satana, genialni maska. ()

Slasher 

všechny recenze uživatele

Miluju. Zombieho prvotina je neskutečná zvrácená horror-o-freakshow, sexy ne pro každého, zvlášť na první dobrou může formálně působit jako pořádný maglajs, ale pro zapálený fandy žánru rozhodně výborná věc! VIZUÁL a CHARAKTERY (a Rob měl velký štěstí na herce), pár zabijáckých scén (Spauldingovský úvod a policejní návštěva), humor.... Doporučuju nejen na Halloween, já už viděl bezmála 10x a pořád nemám dost. Skvělá "celebration of depravity". [2019 návštěva zde] (x) ()

H34D 

všechny recenze uživatele

Solidní béčková exploatace. Zvědavost partičky mladých lidí je zavede do míst, kam se určitě nechtěli dostat. Musím ale smutně poznamenat, že tisíce mrtvol se zrovna nedočkáme, jde spíš jen o pár šílenců, kteří na několika nebožácích uskutečňují své zvrhlé halloweenské choutky. Co film odlišuje od řady podobných béček je určitě humor, mrtvoly se servírují s úsměvem a červenou bambulkou na nose, pronáší se někdy i docela ujeté hlášky a zkrátka je vidět, že Rob Zombie to nebere příliš vážně. 6/10 ()

xxmartinxx 

všechny recenze uživatele

Tisíc jich není, ale dobrých devět set rozhodně. Zombie jede na kvantitu, aniž by působil přeplácaně. Bizarnosti se stupňují exponenciálně, aniž by výsledek kdykoliv spadnul k nesmyslu a kdo chce, může v tom klidně hledat a nalézat komentář dnešní doby, nepochybně pak sebereflektivní komentář žánru. Velmi racionální magořina a střídmá patlanina. Takhle to asi dopadne, když koukáte jen na horory a pak začnete točit hudební videa a filmy. ()

Mr.Apache 

všechny recenze uživatele

Na filmový debut rockového hudebníka až překvapivě vytříbený kousek. Splatterpunkový horror a artové béčko v jednom. Takhle nějak by mohla vypadat show Alice Coopera v hodně undergroundové verzi. Krvavé orgie, drsný humor, brutální morbidita, comicsová nadsázka a obdiv k 70. letům. Závěrečná část je surreálnou procházkou velkolepým freak show. Obsazení Karen Black prozrazuje, že i Rob Zombie cítí spřízněnost mezi Easy Riderem a Texaským masakrem motorovou pilou. Jsem zvědav na Zombieho druhý film (Devil’s Rejects), který je volným pokračováním tohohle spektáklu. Podle ukázek, které jsem z něj zatím viděl, se to celé posunuje snad k ještě zvrácenější variaci na Easy Rider, než cokoliv, co bylo doposud natočeno. ()

Marceloo 

všechny recenze uživatele

Partia mládežníkov cestuje po Amerike a zaznamenáva najzaujímavejšie atrakcie, na ktoré narazí popri ceste. Pre nedostatok paliva sa zastavia na odlahlej pumpe a k prekvapeniu zistia, že tu má svoje múzeum zábavný klaun menom Spaulding. Ten im povie aj o miestnej legende o doktorovi Satanovi, ktorá mládeži zamotá hlavy a vydávajú sa tohto šialenca nájsť. To ale nikdy nemali robiť, pretože jediné, čo v okolí nájdu, je istá smrť. - Prvý horor môjho oblúbeného režiséra Roba Zombieho, ktorý má svoje nedostatky, ale aj tak ide o nehorázne zábavný počin. V prístupe k filmovému spracovaniu mi do očí bije paralela s prístupom pána Ryana Murphyho. Ten v prvej sérii American Horror Story: Murder House najprv otestoval, čo si môže dovoliť a s čím sa divákom zavďačí, takže výsledný produkt pôsobil trochu nedotiahnuto, ale v druhej sérii American Horror Story: Asylum všetky nedostatky z prvej série vylepšil a spracoval všetko tak, aby boli diváci spokojní, čo malo za následok vznik jeho doteraz najsilnejšieho diela. Rob Zombie vykonal podobný experiment a svoj testovací subjekt House of 1000 Corpses vyšperkoval a previedol do vylepšenej podoby vo svojom najlepšom horore The Devil's Rejects. Už v House of 1000 Corpses dokázal divákovi ponúknuť postavy plné energie, ktoré si človek zamiluje. Captain Spaulding, Baby a Otis sú charaktermi, ktoré si hororový divák vďaka ich zvrátenosti a túžbe po krvi zamiluje a preto nie je prekvapením, že sa tento rok dočkáme ďalšieho filmu s nimi, čo dokazuje, že po šestnástich rokoch má Rob Zombie prostredníctvom týchto postáv stále čo ponúknuť. Zaujímavý experiment v tomto prípade prebieha aj s kamerou, pretože kombinácia zaprášených sedemdesiatkových vizuálov, občasných amatérskych Snuff prestrihov a spomalených záberov zvyšuje autentickosť a podporuje všetky zvrhlosti, ktoré sa na obrazovke odohrávajú. Trochu zamrzí, že film v závere až tragicky spomalí svoje šialene rozbesnené tempo a Doctor Satan zostane silno nevyužitý, ale ako som už spomínal, tieto nedostatky boli zafixované v nasledujúcom diele Roba Zombieho, takže ako režijný debut hudobníka sa to nedá považovať za prepadák a človek musí oceniť aj tú vášeň pre žáner, ktorá z toho po celý čas vyžaruje. Taktiež ide o jeden z mála filmov, ktoré nestrácajú dynamiku a sú extrémne nahláškované aj v českom dabingu. + herečka z The Gaunzfeld Haunting + herec z The Caretaker + herec z Cooties, The Boy a The Meg ()

Reklama

Reklama