poster

Jáma

  • anglický

    My Home

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2014, 84 min

Režie:

Jiří Stejskal

Scénář:

Jiří Stejskal

Kamera:

Jiří Stejskal
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Stegman
    ***

    Režisér uvedl, že Natašu navštívil těsně před revolucí na Majdanu, ale rozhodl se ty události do filmu vůbec nezařadit. Jednak proto, že "ta beznaděj národa těsně před revolucí je z filmu cítit" a jednak proto, že ten film je "daleko univerzálnější a neměl by být ukončen záběry z revoluce". - OK, režisérův záměr chápu, ale vidím to přesně naopak: Jestli něco mohlo v mých očích tomu dokumentu pomoct, tak právě takové krátké dějinné zarámování celého příběhu. Podobně, jako když Špáta zakončil Největší přání II. geniálním záběrem z Národní třídy '89. Škoda, že tady nic takového není.(29.8.2017)

  • Slarque
    ****

    Jeden z těch povedenějších zástupců dokumentárního trendu „najdi si svého exota“. A může za to nejen umanutá a nezdolná věčná optimistka Nataša, která brání svůj ostrůvek svobody v moři sídlištních králíkáren. Jiří Stejskal totiž očividně ví, co chtěl říci, a jak na tomto malém pozemku přehledně ukázat i mnohem větší (nejen) ukrajinské problémy.(16.8.2017)

  • CheGuevara
    ****

    Nataša, silná to žena. Jiřímu Stejskalovi se podařilo zachytit samotnou podstatu občanské neposlušnosti, nezlomné vůle a urbanistického plánování. Aneb kde Tučkův Plán začíná, tam Stejskal pokračuje s lehkostí sobě vlastní. Fantastický příběh jedné rodiny, která nepodlehla tlaku developerů a uchovala si svobodnou duši. Oslava lidské nezkrotnosti.(28.10.2014)

  • mchnk
    *****

    I když obsah je pouze zajímavý, nic extra dalšího v tom nevidím, možná snad neutuchající úsměv na tváři matky, chovatelky, rolnice a bojovnice Nataši či svérázného kazatele, kterému ovšem jeho víru věřím více než pozlaceným kněžím schovávajícím se v monstrózních chrámech, po stránce režijní je to pro mě zcela bezchybné, asi takhle nějak má vypadat nezaujatý dokument, který jen objektivně pozoruje dění. Že by to tedy zvládl každý? Jde hlavně o finální střih, který je zde excelentní, prostě řádnej Rock 'n' Roll! (A ukrajinské děvočky jsou vskutku krásné i inteligentní:)(24.8.2017)

  • JitkaCardova
    *****

    V pozoruhodném Jiřím Stejskalovi roste Dostojevský filmového dokumentu, ve všem všudy. A Jáma je už hotové charismatické dílo, ve všem podstatném. *** Uprostřed bizarních a panoptikálních peripetií, jaké by pro jejich absurditu v hraném filmu ani nešlo použít, se tu bezelstně vyjevuje ryzí a neústupný poctivý život sám, jeho základní principy, energie, protiklady, střety, kontrasty i soulady. Režisér nechal barvitý mikrosvět oné neústupné ženy s otevřeným srdcem a nakažlivě humornou, nezlomnou a dobrotivou povahou, s veselou vyřídilkou lidové filosofky a intuitivní mateřskou schopností soustředit se na to, co je v životě dobré a jedině důležité, a nenechat to pokazit malichernostmi, nevraživostí a necitlivostí druhých lidí či mašinérií silového systému, mluvit za sebe, a on se před vámi poddajně a ochotně rozvine jako vyšívané krojové šaty na vodní hladině. Příkladně disciplinovaný režisér sledované osudy ničím neruší, netlačí film do žádné vytoužené podoby, nevtiskuje mu žádné vlastní vyznění. Díváte se sami - umně vysoustruženým kukátkem. *** Formální opečovanost a vytříbenost díla skutečně jeví grácii, je lehká a vysoustředěná, nikoli vydřená. A kvalitou, povědomím o možnostech práce s materiálem, s obrazovou i zvukovou stopou, a nápaditostí i uměřeností film drží krok se špičkou světového dokumentu, suverénně a bez potřeby se podbízet. Důraz na propojení hudby s obrazem je mimochodem mimořádný, i v tomhle ohledu vznikl vycizelovaný skvost. Celkově vzato je až těžko uvěřit, že jde o začínajícího tvůrce s nízkým rozpočtem. *** Přímo cítíte - a je to v dnešní době projektů ozdravné a hojivé, že časosběrná povaha snímku tu nebyla žádným rafinovaným úkladem (ani předem přiloženou řemeslnou šablonou, ani chytrým grantovým záměrem, a ani osobním plánem, jak se k něčemu upnout a utratit čas), ale ústrojně si sebe vyžádala, nárokem lidskosti a pochopitelné touhy spolu u toho ještě dál být. V tom je velká síla toho filmu. Ti lidé, ta žena, Vás nenechají jen tak je opustit, působí magneticky, přitažlivě, infikují Vás radostí, dobrotou a volností - a lze na to mít i alergickou reakci, podle toho, ale nejde zůstat lhostejný, nechcete se přestat dívat a těžko je někdy vyženete z hlavy úplně, i kdybyste měli nakrásně pocit, že jsou to nepochopitelní a trochu ušmudlaní magoři, kteří v tom uklizeném světě sídlišť jen kazí slušným lidem pořádek. *** Poslední důležitý znak dospělého díla je, že v žádné chvíli nesklouzne k patosu, ale nechybí mu prostořeký vtip, zálibná ironie a klidný nadhled, stejně jako nesmí postrádat ty nutné, byť zbytečně neprotahované momenty, kdy v pravou chvíli naplno odkryje i druhou tvář sledovaného životního zápasu, pohlédne zpříma do závratných hlubin děsu, zkázy, ztráty, odloučení a zmaru a nechá to na Vás naplno dolehnout. *** Za sebe můžu po projekci jen vydechout, jak jsem vděčná, že na poli českého dokumentu působí takový klidný, soustředěný a důsledný kumštýř s citem pro věc a nadto schopný najít si k sobě kompatibilní a kvalitní spolutvůrce (rozhodně stojí za pozornost zvukař, skladatel a postprodukční tým, ale tady byly kouzelně dotažené třeba i závěrečné titulky ...) a budu si nanejvýš klidně a dočkavě vyhlížet další plody takové poctivé, smysluplné a dobré filmařiny. Co jsem se mohla letmo dozvědět o aktuálně chystaných počinech, je proč se těšit. Doku-Dostojevský už "píše" další, neméně silné věci. *~~(26.8.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace