Česká cesta

Dodnes si dobre pamätám ten šteklivý pocit burzového magnáta, keď som rozbaľoval voňavé kupónové knižky a lepil do nich tisíckorunový kolok, čo bol vtedy majland. Nemal som v čase prvej vlny ešte osemnásť, takže som vlastnú knižku nemal, ale bol som poctený dôverou od štyroch členov blízkej rodiny na neobmedzené „investovanie“ kupónov. Niečo sa podarilo investovať výborne, niečo menej a niečo padlo za obeť vtedajšej mafii kupónových fondov. Tak to bolo a dokument sa to snaží dosť obšírne objasniť. Škoda, že výlučne formou hovoriacich hláv a zopár ohraných archívnych záberov. Berie to tak zoširoka, že začína ešte v čase socializmu, prevzatia moci 1989 a vzniku OF a na privatizáciu sa dostane až niekedy v druhej časti. Slovenský názov filmu Kupónová privatizácia je potom trochu mylný, lebo tej sa venuje len nejakých desať minút. Ale aj tak ma film dosť nudil rozvláčnym tempom, zväčša nudným rozprávaním toho mála aktérov dokumentu, pričom skutoční aktéri privatizácie dali od filmu radšej ruky preč. (09.01.2018)

Velmi zajímavé, i když stále tápu, k čemu ta protichůdná sdělení a vzpomínání všech zúčastněných vypravěčů dnes vlastně jsou, také po zhlédnutí obou dílů zcela chápu, proč zde nevystupuje Klaus, ten náš československý Santa, kterému skutečně na jeho cestách po Československu chyběla jen ta červenobílá čapka a velký pytel přes rameno, o jehož případném obsahu snad raději ani nepolemizovat. Na vše zde vyřčené lze hledět dvěma směry. Za prvé: dnes už to nikoho nezajímá, hlavně teenageři si v některých případech dokonce myslí, že po roce osmdesát devět se z ČSSR vyháněli Němci, jak jsem se doslechl v jedné televizní anketě...není se co divit. Za druhé: jinak, než jak to kolem nás vypadá dnes, to asi ani dopadnout nemohlo. Neschopnost nakládat s nenadále uchopenou mocí všech zúčastněných, kteří s tím měli co dočinění, je z tohoto dokumentu naprosto zřejmá, tolik másla, co mají všichni na hlavě, by namazalo tolik chlebů, že by z toho měl radost i prof. Nejedlý (Chleba bude...a máslo bude!). Jakási zoufalá, falešná naděje je možná nedílnou a nesmrtelnou součástí Česko-slovenského národa. Achjo, to je to jediné, co si obyčejný dělník může říci, a jít na další šichtu. Slova za vše - "No tak, my jsme mu zajistili proslov na náměstí, žejo, zajistili jsme mu potlesk, žejo, ale víc pro něj udělat nemůžeme" - Havlův výrok k roli Alexandera Dubčeka k celé této sametové divadelní šou, jak to sám náš dramatik, který si na svém luxusním hrádečku již v šedesátých letech s kolegy rozděloval politické funkce, nazýval. Vlastně jsem chtěl jen napsat, tragikomický dokument převážně pro fajnšmekry, ve kterém si lze snad jen připomenout onu euforii svobody počátku devadesátých let v srdcích obyčejných lidí, tedy těch, kteří cinkali a tleskali a převážně dopomohli k tomuto všemu, nicméně vše mělo velmi hořkou, kapitalisticko-mafiánskou příchuť. (12.12.2021)

Zajímavý dokument, dobré tehdejší záběry, hezky sestříháno. Z řemeslného hlediska tedy vynikající. Chápu, že se Klaus nechtěl k problematice vyjádřit, to nelze autorům nijak zazlívat, přesto ale dokument prezentuje jen názory strany kritické, ve které dominuje gradualistický způsob v čele s levicí a "přeběhlíkem" Ježkem. Proto by bylo fér uvést i názory druhé strany, protože problematika privatizace nebyla tak jednoduchá a alternativ nebylo mnoho. Opačný názor na kuponovku z ekonomického pohledu se nachází zde: http://cepin.cz/cze/clanek.php?ID=295 (22.11.2020)

Z mého pohledu velmi zajímavé téma a co asi na tomto dokumentu oceňuji nejvíce jsou neokoukané dobové záběry a autentické výpovědi aktérů privatizace. Škoda jen, že dle mého názoru nebylo více prostoru poskytnuto obhájcům privatizace. Vysloveně tam chyběla výpověď Klause, ale možná ani nechtěl spolupracovat a možná i věděl proč. Docela dost mi na dojmu ubírala technická kvalita filmu. Někdy to u dobových záběrů skoro vyžadovalo titulky. (22.04.2020)

Transformace československé ekonomiky na začátku 90. let bude ještě hodně dlouho budit emoce. Samozřejmě názorů je mnoho, ale nedá se upřít to, že šokově překopat celou ekonomiku nemůže proběhnout úspěšně asi za žádných podmínek. Vždy bude nějaká skupina nespokojena. Pravdou je, že hlavně díky kupónové privatizaci u nás zbohatla většina dnešních milionářů a miliardářů. Dokázali prostě využít danné situace. Je pravdou, že i sami otcové této transformace si na sebe navzájem nakydali spoustu špíny a v přítomnosti kamer se rádi rozpovídali, a tak jako největší pozitivum hodnotím množství zákulisních historek, které páni Ježek, Tříska nebo Pithart vyplodili. (21.09.2020)